Někdy mám pocit, že na scéně sem tam něco přebývá. Kapel jako květů vlčích máků na prahu léta, jednočlenných projektů, jež se snad ponejvíce pohybují ve vodách depresivního black metalu, pravděpodobně ještě více. Někomu se daří být na vrcholu, jiní jsou jen jedenáctým kusem do tuctu. A pět tuctů je kopa, a je-li něčeho kopa, pomalu to můžete přehrabovat vidlemi, avšak většina propadne, co zbude, můžete prozkoumat. Zbudou-li dvě nahrávky, vězte, že jednu z nich vyhodíte za zbylými osmapadesáti, protože bude stejná jako propadnuvší, a je úplně jedno, že se mezi nimi velmi pravděpodobně potulují další čtyři nahrávky výtečné. Snad jen čert ví, proč je těch kapel tolik.

Debut TOTAL NEGATION zvící „Zeitenvende“ není až tak jednoduché zařadit, ovšem to, co o tomto one-man projektu tvrdí label, platí jen z části. Údajně „really killing vocals“ mi spíše připadají jako „really self-killing“. Určitě by se dalo souhlasit, že hlavním zdrojem depresivnosti nahrávky je Wiedergaengerův vokál, rozsahem nepříliš výrazný, zato podíl na atmosféře má neoddiskutovatelný. Nedá se strávit a nic na tom nezmění ani větší množství poslechů. Pořád působí monotónně, uplakaně a bezútěšně. Autor určitě takové vyznění chtěl, chtěl trýznit naše duše, ničit naše slechy, což se mu daří, ovšem mně osobně jeho pěvecký projev nesedí. Co ovšem mohu považovat za, řekněme, klad, pokud je to u tohoto alba vůbec možné, je jednoznačně užití němčiny. Lze slyšet, že Wiedergaenger užívá svůj rodný jazyk jako nejlepší způsob vyjádření svých pocitů. Další, co vyzdvihují TOT v průvodním listu, je určitá dávka progrese. Jak kdy a jak kde. Tady bych mohl souhlasit v případě úvodní „Zeitenwende“, kytary jsou tu opravdu progresivní a v příjemném kontrastu s v pozadí znějící čtyř strunnou kolegyní. Píseň tak zní jako celek téměř fantasticky. To s dvojkou je to o stupeň horší. Netvrdím, že nemá co nabídnout, ale na rozdíl od titulky zní poněkud křečovitě. Jako by se do ní snažil Wiedergaenger vložit snad až příliš vlastní invence a i příliš mnoho stylů hudby. Ovšem kýženou progresí tato skladba moc neoplývá. Považte, rozjíždí se ve velmi šlapavém rytmu, který je doslova rozcupován na kusy až falešně kvílící kytarou, která přenese tempo do hlubin šerého pohřebního zkázonosného metalu. V těchto ponurých tónech se však jen brodím nudou, nudou bezbřehou. A aby toho nebylo málo, je to vystavěno tak, že rytmus z úvodu se po chvíli vrátí, aby ho opět zvalchovala pomalá nuda a tak dál. Pokud něco má příchuť progrese, tak možná basová kytara, jež ovšem „Missgefühl“ nezachrání. Nejotravnější věc je paradoxně nejdelší. Na takovéhle hrátky by ovšem stačily tři minuty.

Skladby tři a čtyři mají společné šlapavé úvody. Schválně jsem si zkusil poslechnout prvních deset patnáct sekund od každé a, světe, div se, téměř jsem nepoznal rozdíl. Dále ve skladbách už ano. Pravda ani jedna nevybočuje z tempa pomalejšího, ale pravda je, že „Widerstand“ je rozháranější a depresivnější, oplývá velmi vyzrálou basovou kytarou a poprvé bych tu mohl vyzdvihnout i bicí. Zde znějí velmi živě a velmi dobře. I struktura skladby zdá se býti v pořádku a nudou nezavání. Jedna věc mi ale vadí poměrně dost. Ke smůle mých ušisek, mě to za ně občas výrazně zatáhne. Celkově nekypí přílišnou originalitou, ovšem plyne zcela hladce, až na ty kytarové excesy. U závěrečné „Fortbestand“ jsou opět patrné stopy jakési „progrese“. Popravdě řečeno, dalo by se za to považovat opět zcela kolegiální rachocení šesti a broukání čtyř strun. V cinkavých pasážích se to poslouchá dobře a podobně jako v úvodní „Zeitenwende“ ani zde netřeba příliš vytýkat. Výraznou odlišnost zde spatřuji především v tom, že na několika místech se vyskytuje příměs dechů, dost možná syntetických. Ať je to jak chce, tohle víceméně oceňuji především v pomalé pasáži zhruba pět minut před koncem, kde je slyšet nejvýrazněji. Hudbu TOTAL NEGATION to určitě neohrožuje, určitě se děje opak, a když přidám poměrně slušnou melodickou hru na konci, řekl bych, že jde o nejlepší kus na desce. Avšak celkový dojem?


Celkově se mi zdá, že existuje opravdu mnoho takto laděných kapel, jež plodí tenhle styl. A tato nahrávka mě v tom znovu utvrzuje. U mě to může být třeba takhle. Vezmu kopu na vidle, shodou náhod mi TOTAL NEGATION nepropadnou a pak je nezahodím. Následně to chce mnoho poslechů, v neposlední řadě nějakým způsobem překlenout tu silnou nespokojenost s vokálními party či přenést se přes nelichotivé momenty falešných tónů kytary. Pak se možná stane to, že album zpátky na kopu neodhodím, koneckonců v budoucnu to může být mnohem lepší. Stejně tak však mohla tahle placka projít skrze hroty a zapadnout do haldy k 58 souputnicím a v životě bych ji neslyšel. A velmi pravděpodobně by mi to nikterak nevadilo. Jedno ale to přeci jen má. Nabízí se mi srovnání s krajany Gram, na které jsem páchal recenzi posledně. A přesto, že „Zeitenwende“ může zaujímat všechny případy uvedené v tomto odstavci a spadá tak do kategorie zlatého středu, oproti debutu zmíněných krajanů působí mnohem originálněji. Bylo by proto nečestné jí nedát alespoň o půl bodu více.

K recenzi poskytl: Temple of Torturous