Aktuální album finské dvojice Juhy Untinena a Mattiho "Krakena" Särkimäkiho nejlépe sedne milovníkům naprosté žánrové klasiky. Už z obalu lehce identifikovatelný žánr - industrial - vyplňuje "Posthumanism" od "podlahy po střechu". Programované bicí, plochý počítačový zvuk a zběsilé tempo zrychlené horské dráhy dávají dohromady přesně to, co si posluchač industrialu žádá – hudbu prodchnutou odlidštěným šílenstvím, více než zamotanými progresivními kudrlinkami. Úsporný, neměnný vokál, zmražený stále v jedné poloze, doplňuje strohý nášup s atmosférou, která se opírá o schopnost posluchače dokreslit si obrázek prostředí nekonečných šedivě modrých ploch, kde člověk představuje pouhého operátora, ztrácejícího se v moři továrně-robotického pekla.
Co ostatně může být víc deprimující, než žít v přetechnizovaném světě, v prostředí nadřazujícím stroje lidem. Díky speciálním podnikovým implantátům sice zvládáte sedmdesátihodinové směny ve fabrice na výrobu třetí generace držátek na mýdlo s umělou inteligencí, ale po návratu domů najdete manželku, jak vám zahýbá s androidím malířem pokojů. Umělá inteligence jde v tomto případě stranou, ke slovu se dostává umělá erekce, s níž se bohužel nemůžete měřit. Děti jsou kvůli znečištěnému pozemskému ovzduší dávno odstěhované na jeden z Jupiterových měsíců, už ani pes vás nedokázal rozradostnit, tak jste mu přestali dobíjet baterie a přátele znáte pouze z pátečních pokerových turnajů na Síti. Nemáte nikoho, jenom naspořené kredity z práce. Přestěhujete se, koupíte si sporťák se solárním pohonem, a vydáte se na poslední štaci. Po několika týdnech, když už jste všechno propili, padnete mrtví uprostřed ulice s totálně zaneseným jaterním USB, selhávajícím díky trojským koňům z levných putyk. V tichosti, aniž by si jeho nebo vás někdo všímal, se objeví robot veřejných služeb a nenápadně odtáhne vaše tělo k nejbližší márnici. Příbuzní se k vám nehlásí, máte pouze nárok na standardní pohřeb v dematerializátoru. Váš život končí stejně uboze, jako trval.
To vše můžete ochutnat, pokud přistoupíte na žánrovou hru VORTECH, v níž je jim samotným také nejlépe. Deska bohužel obsahuje pár trochu nepatřičných "jenommetalových" vyhrávek, které nepůsobí tak sebevědomě, jako vše industriální okolo. Kromě těchto drobných mezer mají jinak svůj koncept dost v malíku na to, aby vás alespoň na chvíli vyrvali ze současné doby a hodili do světa kyberpunkových románů.
