Neskutečný sedmnáctý rok letos brázdí AVENGER black/death metalové, či chcete-li dark metalové, podzemí. A neskutečných šest let čekal chtivý fanoušek na nástupce poslední studiovky „Godless“. Je fakt, že kapela z Volyně tohle neúměrně dlouhé čekání zkrátila promo nahrávkou v roce 2006, na které se kromě klasických skladeb objevilo i několik novinek. Ale i tak byla doba studiové nečinnosti přespříliš dlouhá. Vše se utlo až v druhé polovině letošního září – tedy před několika málo dny – kdy spatřilo světlo světa čtvrté dlouhohrající album s názvem „Feast of Anger - Joy of Despair“ (česky „Oslava vzteku – radost z beznaděje“). Chce se mi vykřiknout „KONEČNĚ!“.První myšlenky míhající se mi hlavou jsou zatím pouze hypotetické. Doufám, že si AVENGER dali s novinkou pořádně záležet, platí totiž za jednu z nejzásadnějších kapel na české scéně; za kapelu, která toho již hodně zažila a pro jejíž fanoušky by byla jedna generace velice slabé měřítko. Pojďme si tedy „Feast of Anger - Joy of Despair“ prohlédnout podrobněji a netradičně bychom mohli začít rovnou u technických atribut. Každého příznivce, kterému v uších koluje minulá deska ať už z jakéhokoli důvodu, musí na první poslech nutně oslovit zvukové zpracování nahrávky, které je nyní o několik sáhů dále. Pokud „Godless“ působilo z tohoto hlediska tak trochu amatérsky a v dnešní přetechnizované době by víceméně nemělo šanci na úspěch, novinku můžeme pokládat za relativně ambiciózní. Ano, dynamika bicí soupravy by mohla být ještě znatelně lepší, avšak to, že slyším naprosto všechny bubny a navíc v příjemné zvukové kulise není ani náhodou pravidlem. To jsou body pro AVENGER. Kámenem úrazu je pro mě spíše celková zahuhlanost materiálu, díky které je skutečně špatně rozumět tomu, co hraje doprovodná kytara a výsledkem je pak mnohem více zvuková stěna než cokoli jiného. Z velké části jsou pod tímto problémem podepsány zřejmě hluboké tóny, které kytarová hra kapely na novince prezentuje. Z hlediska studiové práce to tedy nakonec není až taková výhra (dle mého stromného názoru příjemný nadprůměr), avšak při několikerém srovnání se zmiňovaným předchůcem stále velice výrazný pokrok.
Co se týká skladatelské potence, je „Feast of Anger - Joy of Despair“ celkem jasným pokračovatelem let minulých. Což samozřejmě neznamená, že klukům zatuhly nohy v šest let starém betonu, to ani náhodou. Postupující léta dělají své, a tak se AVENGER celkem nenásilně téměř vzdali rychlých vyhrávek a riffů (ikdyž tu a tam se i na novince nějaké najdou – pozn. AG), které v naprosté většině hrací doby nahradila středně rychlá tempa kladoucí důraz především na atmosféru. Valící se kytarovou stěnu táhne nyní především Honzův vokál, jehož odstín i agresivita jsou mi velice sympatické i přes to, že mu v mnoha místech není vlastně vůbec rozumět. To ale nemusí být vůbec negativem, jak nás mnoho vokalistů napříč hudebním spektrem mnohokrát přesvědčilo. To, co se mi na aktuální nahrávce AVENGER líbí ze všeho nejvíc, jsou melodie táhnoucí se některými skladbami – učebnicovým příkladeb budiž kupříkladu „Vitriol“ - v kombinaci s hrubým podkladem. Tohle jsou podle mě místa, kterých by mohli kluci na příště využívat mnohem více a naklonit k nim svoji budoucnost. Negativem budiž zmiňovaná práce se zvukem, která zasáhla i samotnou tvorbu. Zahuhlané kytary jsou totiž často téměř neidentifikovatelné, tudíž pak přichází celá práce vniveč pod zástěrkou „hluchých míst“, ve kterých se domněle nic neděje a celek může lehce začít nudit.
S odstupem času hodnotím novinku z dílny AVENGER jako značně nadprůměrnou. Kladem budiž zkušenosti, díky kterým drží „Feast of Anger - Joy of Despair“ bez problémů pohromadě, povedené melodie a celková stavba skladeb. Negativem je pak tolikrát omýlaný zvuk, který i přes to, že se od novinky na první poslech znatelně zlepšil (a v určitých atributech se skutečně velice zlepšil) ve výsledku album do jisté míry potápí. I přes to, že je letos v českých luzích a hájích co poslouchat a že volynští nepřišli s ničím, co by mě s zaraženým dechem posadilo na zadek, musím dát téhle nahrávce jasný palec nahoru – své, často skryté, kvality totiž určitě má.
