Ať už je to způsobeno původem kapely z oblasti Songdal, či účastí Stiana Bakketeiga v legendárních Windir, prakticky ať se na internetu mrknete kam chcete, najdete nejspíš u MISTUR hlášku typu „silně ovlivněno Windir“ nebo „pod silným vlivem Windir“. Inu, reklama je to výborná i když nutí jaksi člověka srovnávat, neustále, pořád… a tak si musí každý posluchač udělat obrázek sám. Deska „Attende“ je vlastně regulérní prvotinou kapely po demu „Skoddefjellet“, jež sklidilo veskrze kladné ohlasy. Do jisté míry mají ty „reklamní“ slogany určitý druh pravdy. Pokud bych se chtěl zabývat vlivem Windir na toto těleso, určitě by se našly. Pokusím se je probrat spíše v krátkosti, už jen kvůli tomu, že jde ve většině případů vlastně o pouhé náznaky. Jediným výrazným znakem příbuznosti je stavba vokálů, které mají na starosti tři muži, čisté vytvářejí hrdla Espena Bakketeiga a Andrého Raunehauga. Oba pánové pak mají na starosti i další nástroje. Posledním (ovšem nejčastějším) je hlas Odneho a právě jeho krkavčák je jakoby kopírující hlas Valfarův. Asociace se dají najít ve frázování, timingu a i barva hlasu je podobná. Poněkud podružněji už působí Stianův smysl pro melodiku sólové kytary, kde je určitá vazba pochopitelná a právě proto se mi zdá „málo“ znatelná. Jenomže ono málo je v tomto případě více než hodně. Konec spekulacím, protože tohle je klíč. V jeho hře je totiž velmi patrný smysl pro určitou svojskost. A to se cení. Určitě mi dáte zapravdu během poslechu druhé „Svartsyn“, či třetí „Armod“. Obě kompozice se pyšní dravostí a určitou dávkou originality. U čtvrté „Skuld“ si lze lehce představit, že kapela je schopná zahrát i na docela veselou notu. Stejnou měrou k tomu přispívají všichni členové bandy, ovšem nepřeslechnutelné jsou především party právě Stianovy a decentní podkres Espenových kláves a o to výraznější užití jeho prstů na klaviatuře klasického piana. Tento song je pak veledílem především z pohledu skladatelského, poslouchá se bez dechu a pěkně vcelku. Instrumentální skladba „Mistur“ se překvapivě podobá nejvíc tvorbě Windir, pokud jde o epickou rozmáchlost a užití kytary a chordů. Probouzí tak ve mně pocit určitého tápání nad tím, jak vlastně hudbu MISTUR vnímat. Tápání posluchačovo by nebylo to nejhorší, co může nastat. Nejhorší je, když se tak děje u kapely samotné. Opravdu mě u některých skladeb tohle mrzí. Přijde mi totiž, že sami muzikanti se ne a ne rozhodnout, zda být více MISTUR, nebo se podobat více Windir. Je to ta nejkritičtější mrzutost celého „Attende“. Muzikanty na rozcestí potkávám především ve skladbách „Slaget“, právě zmíněné páté „Mistur“ a jisté stopy bloumání se dají zaslechnout i v „Skoddefjellet“ a to i přes velmi odlišné kytarové riffy a zarputilou palbu Kennethových bicích. To závěrečná „Attende“ je zcela jiný šálek kávy, rozsáhlá píseň jakoby potvrzovala má slova o tom, že MISTUR dokáží tvořit hudbu kouzelnou, ačkoliv by mohli tu a tam někde ubrat, zde třeba v klávesových partech, ovšem kytary, ty tedy chybu nemají a o dobrý pocit po celých dvanáct minut mám postaráno, v samém závěru se dotknu samotného vesmíru.
„Attende“ je vším co nabízí velmi dobrým počinem, hodně mě potěšila i její čitelná produkce. Co se týká podobnosti s Windir, asi žádná kapela nechce znít jako někdo před ní a ani MISTUR nebudou výjimkou. Logicky se tak „následovnictví“ Windir se projevuje spíše v náznacích a do jisté míry i v oné nerozhodnosti, která mi ovšem dosti vadí. Pokoušet se ale hledat Valfarova ducha geniality by bylo malicherné a naprosto zbytečné, ten zde není. Atmosférou je deska rovněž poněkud odlišná, což pro někoho může být zklamáním, já jsem ovšem spokojen.
