Nahrávku (česky "Doupě Bestie") otvírá vznosné intro, evokující dramatický mytický výjev a zároveň pocit obav před blížícím se nebezpečím. Sugestivní hlas vypravěče a elegantní orchestr vytvářejí dohromady dojem báje, odehrávající se na pódiu živě před očima posluchačů do nejmenšího detailu. Nikoli mimo očekávání je orchestrální úvod po minutě a půl naprosto rozsekán nástupem skladby "Drako Gigant", odstartovávající šestiskladbové peklo psychopatického black metalu s industriálními prvky. SLAGMAUR nepatří mezi nejčastěji skloňovaná norská jména, přitom razance, kterou vkládají do své hudby, by jim sama o sobě mohla otevírat vrátka. Především nespoléhají na rychlost - většina desky je ve středním nebo pomalém tempu – ale na mocnost zvuku. Nejen první okamžiky zmíněné "Drako Gigant" zní, jakoby do koncertní síně vjel buldozer. Dunivá, uši drásající obludnost valící se z reproduktorů s energií obřího kybervepře s klaunským obličejem.
Zprzněná, avšak relativně decentní, "Poslední večeře" na obalu nějakou zkázu příliš nenavozuje, nicméně artwork k aktuálnímu albu s názvem "Učitel" více než dobře ilustruje, co milého na vás čeká – normální svět se najednou otočí naruby a všechno známé a přívětivé se najednou promění v odporný, ze škvír vylézající hnus. Pulzující "něco", s velkým gustem polykající vaše naděje a kamarády, ztělesněná zhoubnost, sliz a nemocnost, šířící se s vytrvalostí buldoka po stěnách jako rakovina.
Na "Von Rov Shelter" nenajdete žádné "oddechové" momenty nebo cokoli, kde byste obdivovali kytarová sóla. Jedna negativistická houslová mezihra je mezi ostatním dokonale utopená, jinak celou desku tvoří víceméně stejný, valivý zvuk kytar, doprovázený trochu utlumeným, chrchlavým vokálem. Až po několikerém poslechu ale objevíte v jednotlivých skladbách různě poschovávané serepetičky – hlavobol nepřestává znít jako na začátku, jen tu a tam vykouknou malá zpestření, se kterými ovšem kapela výrazně šetří, proto je nezbytné "probojovávat se k nim" skrze tuny bordelu. Až toho dosáhnete, otevře se vám před očima monstrózní, velkolepě pojatá zrůdnost, u níž právě ty malé detaily svědčí o talentu kapely, jejímž záměrem není oblažovat smysly, nýbrž ničit posluchače nenasytným strojovým očistcem, vytrhat mu ruce z kloubů a nechat ho vránám. A po tom všem, až bude ležet na zemi s vyklovanými bulvami, mu k tomu zahrát na housle.
"Von Rov Shelter" servíruje zabordelený (množstvím zvuků, ne jeho nekvalitou), řádně zvrhlý black, plivající všechno strašidelné, nechutné a slizké. Na takovouto hudbu neexistuje vhodná chvíle ani roční období, nemůžete jí mít rádi, nemůže vás naplňovat, může vás jenom zničit. Proto je tak dobrá.
