Když jsem před nějakými čtyřmi lety navštívil Estonsko, viděl jsem v jednom rockovém klubu chlapíka, který horlivě vylepoval plakáty na zajímavé metalové akce. Nedalo mi to a ihned jsem se běžel podívat, to víte, metalová zvědavost nezná mezí. Z prostého lepiče se nakonec vyklubal Andres z kapely BESTIA, o které jsem už měl v té době nějaké informace, což plachého Estonce hodně potěšilo. S radostí mě pak zasvětil do dění na tamní metalové scéně a nezapomněl připomenout, že se svou kapelou má velké plány. Když jsem tak viděl jeho horlivost a zapálení, věřil jsem mu. Nová nahrávka však stále ne a ne přijít. Ve stínu slavnějších LOITS či METSATÖLL tak BESTIA jakoby stagnovala a na poslední desku s názvem „Hallutsinatsioon“ pozvolna padal prach.

Až v letošním roce se Anders zjevil s úplně novou nahrávkou, která nejprve vyšla pod vlastní značkou Hexenreich records, aby byla posléze realizována také pod hlavičkou labelu Evil Distribution. Protože se mi však do rukou dostalo CD od prvně jmenovaného subjektu, nemohu opomenout skutečnost na oko patrnou. Disk je uložen v digi-packovém formátu DVD krabičky, což samo o sobě je poměrně netradiční zjištění (nikoliv originální), které ovšem celkové hodnotě dílka určitě přidává. Ovšem nejen vizuální překvapení skýtá aktuální komplet. Kapela si během „volna“ prošla nejednou personální obměnou, ze které vyčnívá především angažování nového vokalisty V. Arckharuma, jehož zpěv je jedním z nástrojů, jež kapelu posunul více do black metalových rajónů. Toto zjištění však není ojedinělé. BESTIA oné čerstvé změně přizpůsobila i hudební doprovod, který vede řezavý kytarový zvuk. Pokud tedy z čistě blackových kapel posléze vyvstali pagan metaloví mohykáni, tak u těchto Estonců je tomu přesně naopak. Nicméně ani black metalové sukno není kapele zcela šité na míru.

„Není to tak dávno, co mi můj kamarád řekl: ti recenzenti ale píší. Stačí do primitivního a jednoduchého black metalu zahoukat lesním rohem a hned tu máme progresivní kapelu“.
Proč tahle myšlenka? Protože BESTIA navenek přichází takřka s podobnou alternativou, ovšem nikoli průhlednou či dokonce nechutně prozíravou. Naštěstí! Novou éru předznamenává titulní song, ve kterém jsem si povšiml pozoruhodného vlivu kolegů LOITS. BESTIA však jakoby chtěli své slavnější kamarády trumfnout nebojácnou progresí a do skladby dosadili bluesovou saxofonovou vyhrávku. Následně se sax sloučí s kytarami a dokonce z něj vycházejí zvuky evokující kytarové sólo. Při této skladbě jsem se skutečně nehorázně bavil, jelikož se mi (nevím proč) vybavil dojič krav, který zdivočele tahá z vemen mléko. Zvířecí kňučení pak jest tím oním zvukovým experimentem. Sestřičkou úvodní skladby je následovník v podobě „Mälestus kustutab leegi“, ve kterém rovněž dochází k orgiím v přítmí – v hlavní roli znovu kytara vs. saxofon. Se skladbou „Verine koidik“ se pak poprvé výrazně odkrývá první část tajenky. Jedná se totiž o nekompromisní severskou smršť s notně jednoduchou strukturou, až jsem si skoro myslel, že se mi do přehrávače vloudila úplně jiná kapela. „Arg sodalame“ však opět přináší nečekané, tentokráte v podobě zvukových kouzel vycházejících z píšťaly. Precizní výkon podává rovněž V. Arckharum za mikrofonem. Bez problémů přechází od blackového skřehotáku k recitacím a taktéž zvládá krkolomné hlasové kamufláže, které lze postřehnout při „divočejších otáčkách“. Tudy vede cesta...


Nová éra formace BESTIA má tak v podobě „Ronkade parved“ precizní základ. Snaživí Estonci se tímto počinem zřetelně přihlásili k tamní špičce, byť několik potřebných chlupů k dokonalosti jim ještě chybí. Co však není nyní, to může být příště! Doufejme, že si kapela své personální rošády už vybrala a čeká ji jen pilování nových songů...