Je tomu více než dva roky, co sesterské uskupení MASSEMORDu zvané Furia nahrálo své debutní album. Popravdě řečeno, příchod tak výborného alba, jakým byla Martwa Polska Jesien, musí zpravidla řádně prohnojit půdu pro budoucí materiál. Tak se i stalo a krom vysokých očekávání nám vyrašila i spousta plevele obav - ochutnávkové EP Plón nenabídlo krom jedné, avšak přímo skvostné skladby nic příliš směrodatného a spíše se mu podařilo zakalit hladinu očekávání. Jaké jistoty tedy měl posluchač v ruce, než se konečně objevil druhý počin této svérázné polské formace? Doba vyčkávání a obav však skončila s dvanáctým říjnem, který všem umožnil nakouknout novince drze pod sukně.Už první poslech byl velmi důležitý. Dokázal totiž naprosto očividně zvýraznit to podstatné a pomohl rozbít řadu dohadů. Furia se totiž představila v novém hávu, s velmi profesionálním zvukem. A nejen s ním, ale převážně s velmi propracovaným technickým umem. Hudebně nahrávka velmi vyrostla, což se docela jasně jevilo i v dalších posleších. Hudební stránku zkrátka někdo doslova vymodeloval a pohrál si s každým detailem. Ohoz je tedy spanilý. Ale je to úplně vše? Prvních pár sezení nad sklenicí mléka mi nahrávka, až na pár výrazných elementů (nepřeslechnutelný vokál a kytary), připadala velmi odlišná od předchozí tvorby. Připadalo mi, že stará, naštvaná a místy undergroundová Furia zmizela kamsi pod stůl i se svými výbornými akustickými pasážemi a dalšími senzacemi, které ji ve své době významně povýšily na velmi vysoké posty. Hudebně možná jednodušší, avšak nesmírně hutnou a výživnou hudbu jsem v novince hledal s velkými obtížemi, ovšem měsíc je přeci jenom měsíc a za tu dobu se může objevit poměrně dost. A tak i přes počáteční porodní bolesti a nepříjemný pocit "ani ryba, ani rak" boduje novinka více než dobře. Proč?
Tak jako s kvalitním čajem přichází na scénu krása druhého a třetího nálevu, i u "Grudzién za grudniem" bodují pozdější poslechy. Navíc usnadněné výborným uměleckým provedením, které dokáže skutečně potěšit. Furia sice zůstala v rámci svého žánru, ale dosáhla v něm naprosté virtuosity, až občas člověk ztrácí přehled o tom, že se jedná o černý kov a ne progresivní šálek čaje. Práce veškerých hudebních aspektů je totiž povedená, akustické pasáže, sóla a veškerý kytarový luxus dostal to, co si zasloužil a stále je co objevovat - hudba je natolik propracovaná, že každým poslechem zaujme něco nového, což se blahodárně podepisuje na životnosti nahrávky. Postupem času člověk zapadne a pronikne i do onoho bahna, co byl pro Furii charakteristický, ovšem stále s jistým distancem. Po čase jsem totiž zjistil, že Furia sálá stejně silně, avšak jiným způsobem. Možná ale proto více posluchače vykrmí. V současné chvíli nedokážu posoudit, zda je album lepší nežli to debutní, neb k němu mám opravdu silný vztah, spojený s mnohým úchvatným poslechem. Ale co se týče pokroku, je novinka jistě krokem kupředu, ale někomu možná nesedne. Tak či tak, nabízí spoustu zajímavých hladin a úhlů pohledu.
Spektrum, jež nové album nabízí, je možná poněkud atypické a zprvu docela cizí, ovšem i ve své odlišnosti je kvalitním počinem. Patrně sice nesklidí takové ohlasy jako jeho předchůdce, ale své zastánce a posluchače si stoprocentně najde - neboť čerstvost a šťavnatost této hudební dužiny je veliká a dokáže občerstvit a vykouzlit zajímavé chutě. "Gridzién za grudniem" počínaje, začíná si Furia zřejmě vychovávat své posluchače - neservíruje jim hotovou krásu v jednoduchosti, ale učí je hledat a objevovat. A patrně je to tak dobře.
