Za poslední roky už jsme si téměř všichni zvykli, že slovním spojením black metal se označuje ledacos. A pokud k tomu přidáme ještě slovíčko „melodický“, můžeme se bez problémů dostat do ještě zazších končin hudební produkce. Přesně takhle je na tom kupříkladu německá formace CRYPTIC WINTERMOON, která letos po několika letech ticha přichází s v pořadí čtvrtou dlouhohrající deskou „Fear“. Pravdou je, že pětice chlapců a jedna slečna toho mají za sebou od roku 1993 už poměrně dost a k podobným stylovým hrátkám došli cestou přirozeného vývoje.Už když si k „Fear“ poprvé přičichnete, klasického black metalu zřejmě moc neucítíte. A nezmění se to ani s dalšími poslechy. CRYPTIC WINTERMOON sází na novince především na kombinaci různých stylových odnoží. Skutečně hodně je v hudbě Němců cítit death metalové těžkotonážnosti mísící se s její melodickou sestřičkou a čas od času se technické finesy zvrhnou až někam k thrash metalovým končinám. Abych řekl pravdu, nemálo mi tohle dílo svými skladatelskými postupy a hlavně pak melodickými riffy evokuje AMON AMARTH. Čistě black metalovým pak zůstává snad pouze krkavčí vokál. Ten se za celou hrací dobu drží ve velice vysoko, ať už svým odstínem nebo samotným frázováním. A ano, ještě jedna věc by se dala považovat za ryze black metalovou vlastnost. Totiž to, jak si „Fear“ dokáže pohrávat s temnými klávesovými party a různými samply. Amosféra výsledného produktu pak nestojí pouze na klasických metalových instrumentech, ale dotvářejí jí i tyto „nadstardardní“ doplňky, které jí zdařile dodávají na osobitosti.
Ale nejsme tu dnes od toho, abychom se šťourali v tom, zdali jsou CRYPTIC WINTERMOON v roce 2009 black metalovou kapelou, anebo nikoli. Je na nás ohodnotit a zkritizovat výsledný produkt. „Strachu“ se tak nesmí upřít vysoká dávka barvitosti, které kombinací potemnělých metalových žánrů dokázal dosáhnout. Žádné dvě skladby nepřijdou posluchači stejné. Jsou tu rychlé technické finesy ve stylu zmiňovaných AMON AMARTH. Jsou tu velice naléhavé a temné momenty a jsou tu i pomalé, až romantické, skladby, kde kytary naopak tvoří spíše hlukovou zeď. Na druhou stranu drží materiál bez problémů pohromadě a vy víte, že každá skladba na „Fear“ jednoznačně patří. Ocenit se musí technická kvalita obou kytaristů, jejichž invence není žádným vývarem stokrát převařené vody. A palec nahoru i za samotnou skladbu jednotlivých audio stop.
Novinku není problém si pustit v klidu doma a díky jejímu tahu na branku, vesměs agresivnímu vyznění a velkému podílu death metalu i kupříkladu při cestě autem. Napomáhá tomu i samozřejmě i kvalitně odvedená studiová práce. „Fear“ nemá v žádném případě problém s tím, aby posluchač na desce slyšel naprosto všechno, co na ní CRYPTIC WINTERMOON nahráli. Na druhou stranu netrpí syndromem „sterilie“, kterého je v poslední době všude kolem nás jak v listopadu popadaného listí – dokonalá kombinace.
Co říci závěrem? CRYPTIC WINTERMOON zřejmě nesednou každému. Nicméně novinka „Fear“ mě svojí úderností, pestrostí, kvalitní kytarovou hrou a atmosférou velice příjemně překvapila. Je dobré vědět, že i v dnešní době lze najít poměrně starou kapelu, o které většina lidí nemá ani tušení a to všechno podpořené hudební kvalitou.
