Je velice možné, že jste se ještě s coloradskou kapelou INCURSUS nesetkali. Frontman VJS, neboli Vlasoroth, vypustil na svět pouze samozvané EP z roku 2005 a odehrál několik uzavřených koncertů. Zajímavostí je, že se kapelou jako bubeník mihl Ixithra a hlasivky za mikrofonem mučí Horidus, oba dva známí především svým působením v Demoncy. Když mi Under horlivě kapelu doporučoval, nemohouce si vzpomenout na přesný název, probudil mou zvědavost především srovnáním s Leviathan a Deathspell Omega. Říkal jsem si, že milý Under trochu přehání, ale po příchodu domů jsem si INCURSUS vyhledal a poslechl. Částečně pravdu měl. Kytarová hra lehce odkazuje na „Inquisitors of Satan“ a na atmosféru těch nejchorobnějších skladeb Leviathan. Zde však veškerá podobnost končí. INCURSUS tvoří z tradičních postupů a docela neohraných melodií black metalové ultra-zlo s vlastní tváří.
Rychlejší pasáže a chaotická kytarová hra tvoří největší plochu alba. Téměř po celou dobu trvání alba jsou tyto prvky hrány stejným způsobem a někdy se stane, že během poslechu narazíte na okatě podobné melodie. „Eternal Funeral Trance“ však nabízí spoustu zlomů a skrytých melodií, jež nedovolují desce, aby se snadno ohrála. Ono by album bylo velice dobré, i kdyby strunné nástroje jen slepě následovaly styčné melodie. Naštěstí se tak neděje a v pozadí je spousta detailů, jež jen umocňují intenzivní pocit z desky a přidávají tolik příjemné drobnosti. Deska se ubírá téměř neustále ve frenetickém tempu, vyživovaném agresivní a nasypanou hrou na bicí, které, i když mají v hudbě a produkci roli nejmenší, dozajista zaujmou a maximálně podporují smršť kytar a ječáku. Abych pokryl všechny stránky alba, musím se vyjádřit i ke stránce vokální. Horidův vokál tvoří velice důležitý aspekt alba, stejně jako kytary. Největší roli dostává typicky black metalový ječák. Ten je v pozadí mohutně podporován zefektovanými skřeky a hlubokými growly. Je nutné opakovat slovíčka jako intenzivní, zběsilý a agresivní? Řekl bych, že nikoliv.
Je pozoruhodné, že i přes zmíněný charakter má „Eternal Funeral Trance“ nejsilnější náboj v pomalejších pasážích. Ty jsou využity velice střídmě a snad s výjimkou ambientové mezihry „Venka“ nenajdete klidnou pasáž, jež by trvala několik minut. Naprostý vrchol nastává v závěru alba. Už jen pro tento konec Vám doporučuji si desku poslechnout. Pokud jste měli někdy štěstí proplétat se v mlze za úplňku mezi stromy, dost možná si tento pocit připomenete.
Co na závěr? Nechci říct, že by INCURSUS byli špičkovou kapelou a „Eternal Funeral Trance“ neskonale výjimečnou deskou, ale pravda je, že se hodně bráním. Již dlouho mě žádná kapela nenadchla takovou zapáleností a oddaností černému kovu. INCURSUS hrají svou hudbu kvalitně a s vlastní tváří. Pouštějte nahlas a pokud možno v noci!
