IMPERIUM DEKADENZ minulým albem „Dämmerung der Szenarien“ jednoznačně překvapili. Byl jsem jedním z těch, jež si jeho poslech užívali několik měsíců. Němci si nastavili laťku vysoko a s napětím jsem očekával, zda si svou vlastní snahou nepodřezali provaz pod nohama. První poslech „Procella Vadens“ mě totiž poměrně zaskočil… Možná to bylo tím, že jsem nebyl v tom pravém rozpoložení, nebo mě napoprvé nezaujalo tolik momentů jako na předešlé nahrávce. Skutečně nevím… Na první dojem však zásadně nedávám. Naštěstí.A udělal jsem dobře, mám za sebou cca 30 poslechů a cítím, že jsem již dávno pochopil, oč autorům šlo. „Procella Vadens“ nevynikne jako tichý společník, jeho úloha je jinde – ve správně navozené atmosféře. Pokud si album dáte do sluchátek a budete nehybně ležet, nebo si ho prostě zesílíte a nebudete při něm nic dělat, teprve pak se dostaví kýžený efekt. „Procella Vadens“ je totiž ve své hloubce stejně propracovaný a podmanivý opus jako předešlý „Dämmerung der Szenarien“. Melodie se nikam nevytratily, akustické a klidné momenty také ne. Naopak, přijde mi, že novinka dýchá ještě silnější atmosférou, než tomu bylo u IMPERIUM DEKADENZ dříve. Album střídá skladby, které jsou kratší, rychlejší a přímější s těmi, jež vynikají častými změnami, krásnými obohacujícími prvky a pomalejší melancholickou atmosférou. První případ by mohla reprezentovat např. „Lacrimae Mundi“, ten druhý „An Autumn Serenade“. První je skladbou, která naživo rozhýbe davy, ta druhá baladou, jež po celou svou stopáž donutí posluchače snít. Abych pravdu řekl, takové chvíle mi připomínají, jak může mít black metal neopakovatelné kouzlo, nejen ve své jednoduchosti, ale i jedinečnosti. Mohou se na něj nabalit různé prvky, ale pokud jsou tvůrci pečliví, nikam stylově nevybočí, jen dají do hudby něco, co je dělá nenapodobitelnými. A „Procella Vadens“ je albem, které jedinečnost IMPERIUM DEKADENZ podtrhuje ve všech směrech…
Pokud si k poslechu uděláte patřičnou atmosféru, vezmete si CD, vyndáte booklet a budete se jím pročítat, upoutají nejen čtyřjazyčné názvy skladeb (francouzsky, německy, anglicky a latinsky), ale i krásný přebal, který do poslední tečky reprezentuje hudební náplň a vytvoří v člověku představy již před poslechem. Lyrická stránka alba je totiž velmi rozmanitá.
I přes prvotní skeptický dojem jsem nyní nadšený; důvod je prostý. „Procella Vadens“ není jednoduchým počinem, je to běh na dlouhou trať. Věřím, že jeho podstata a obsah nesedne každému, ale byla by škoda to alespoň nevyzkoušet. Obsahuje pasáže, u kterých mi skutečně mrazí, a to je věc, jež bych zpočátku rozhodně neočekával. Zvuk je přesně takový, jaký si kapela přála a popisuje v rozhovoru; chladný, temný a syrový, přesto ale dávající prostor atmosféře a všem instrumentům. Pokud by místo 10 skladeb „Procella Vadens“ obsahovala pouze 8, byl bych býval hodnotil ještě výše, ale i přesto jsem skutečně potěšen, že se IMPERIUM DEKADENZ nenechali unést úspěchem předešlého počinu a nevykročili v jeho stínu. „Procella Vadens“ není pokračováním „Dämmerung der Szenarien“, je to samostatně žijící výtvor, který nejednoho z nás uchvátí a po dlouhou dobu nepustí. Perfektní!
K recenzi poskytl: Season of Mist
