Začátek roku 2010 se nese ve znamení ataku východoevropských kapel. Tak trochu to vypadá, jako kdyby se tamní veličiny domluvily na chronologickém vypouštění svých novinek. Všechno začalo u NOKTURNAL MORTUM, poté TEMNOZOR a nyní už je cesta vydlážděná pro nenápadný projekt DRAGOBRATH, bratrance milované či nenáviděné KRODY. V době vydání debutu „Scripture Of The Woods“ jsem se domníval, že tichá konspirace nebude nikterak „tlačit na pilu“, ovšem výsledkem jsou tři alba ve čtyřech letech, přičemž právě to druhé v pořadí se rozhodně nesetkalo s unikátní kvalitou. Rozložení sil do několika projektů se někdy zkrátka nevyplácí a občas mi přijde i zbytečné. Nicméně následovník „Fra Myrer Taake...“ je přece jen o dost hodnotnější než zmíněný předchůdce a důvodů pro toto tvrzení je hned několik. DRAGOBRATH se opětovně vrátili k výrazným kytarovým melodiím z prvního alba, jejichž šťavnatý kolorit obepíná prakticky všechny zastoupené skladby. Existují zde dokonce pasáže, majíc hodně blízko k melodickému death metalu. Příkladem budiž třeba skladba „Blazes Of Starlit Firmament“či úvodní „Inhaling The Distant Open Far..“, jež sice začíná typickou black metalovou rubanicí, aby v jejím závěru došlo k pikantnímu zklidnění, které má své opodstatnění. Ve spleti tradičních i netradičních ingrediencí se dále objevují komponenty výrazně folkové, ačkoli jejich charakter není nikterak skočný, ale spíše smutný. Ústřední (téměř orientální) motiv titulního tracku by se dal bez nadsázky označit jako „suicidiální“, nehledě na práci ostatních nástrojů. Ukrajinský komparz se tak neplánovaně dostává až k branám doom metalovým, ale to je pouze případ této skladby. Vrcholným číslem celé kolekce však je výjimečná kompozice s názvem „Crimson Leaves Dance“. DRAGOBRATH poprvé ve své diskografií manipulují s křehkostí a něžností, a světe div se, daří se jim to náramně! Zde je např. zastoupena akustická kytara, jejíž tklivé tóny slalomují kolem branek, jejichž povrch je poset ostrými hroty (syrovost zkrátka nezmizela!). Jedinou komplexní nevýhodou jsou u DRAGOBRATH „pomlky“, lépe řečeno sekvence, ve kterých se prakticky nic neděje. Někdy jde třeba jen o deset vteřin a dá se to v pohodě ustát. Když však přichází téměř půlminutový příval zbytečného tlachání (řev vokalisty a kytarový zvuk jen tak do prázdna), dostává deska do svých žil zbytečnou dávku jedu. I přes tento neduh však DRAGOBRATH rozhodně nenatočili špatný materiál... A nyní už k samotnému vyvrcholení!
Závěr alba obstarávají dva zajímavé songy, o kterých se nemohu nezmínit. Začnu paradoxně tím úplně posledním. Je jím dnes už letitá předělávka od SATYRICON a jmenuje se „Walk The Path Of Sorrow“. DROGOBRATH ji pojali skutečně „s plnou polní“, nijak výrazně ji neupravili, pouze ji oblékli do kabátku s letopočtem 2010. Ještě před tímto zdáním úcty však na posluchače číhá skladba „Ravenclouds“, která je sice autorsky vlastní, ovšem velice intenzivně čerpá z nové tvorby SATYRICON. Domnívám se však, že vytvoření tohoto songu bylo čistým záměrem, zvláště když závěr je takový, jaký je. Docela vkusná pointa, co myslíte?
Album „Fra Myrer Taake...“ lze tedy považovat za kvalitní, je z něho cítit snaha o posunutí někam dál a pokud někomu z vás sedne ještě celková atmosféra, rozhodně se stane toto CD častým návštěvníkem vašeho přehrávače. DRAGOBRATH tak s určitostí natočili zatím nejkvalitnější desku, byť já osobně mám stále nejraději debut, jenž vznikl naprosto spontánně. Přes všechny plusy se stále nedokážu zbavit pocitu o jakémsi lepení útržků, které upadly ostatním kapelám či projektům. V některých fázích nahrávky totiž i DRAGOBRATH solidně “zakrodují”...
