Koncert takové kapely jako jsou URGEHAL je zcela jistě velikou událostí pro většinu zapálených black metalových fanoušků. Zvláště, když se jedná o vystoupení první a navíc dvojnásobné! Aby se dostalo na „všechny“, byla vystoupení situována do Čech a na Moravu, tedy Děčína a Ostravy. Kromě URGEHAL se v obou městech objevili také SEKHMET a SILVA NIGRA. V Ostravě navíc účinkovali DELZVAN s DIAGON, v Děčíně INFERNO. Oběma koncertům se taktéž nevyhnuly problémy s absencí kapel, do Ostravy nepřijeli CAPITIS DAMNARE (bez náhrady) a do Děčína STORMNATT (nahrazeni WYRM).

Ostravská akce se konala namísto tradiční Tančírny v klubu zvaném Chlív, situovaném velice blízko staré Arény Underground, kde se kupříkladu nějaký ten rok zpátky pořádal Apokalypsa festival. Dle mého názoru by si oba kluby zasloužily prohodit název. Chlív byl naprostým ztělesněním undergroundu. Klub se nacházel „pod zemí“ a koncertní zařízení (odhlučení ala plato od vajec) kapku zavánělo DIY stylem. Samotná hospoda a zvláště WC byly ve velice dobrém stavu. Na pivo se nečekalo dlouho a záchody byly hezké a použitelné, tedy dokud je nějaký expert nezgrcal vskutku extrémním způsobem (dotyčného si nakonec odvezli na vozíčku – tahle scenérie trochu připomínala obal Mutiilation či videoklip Enochian Crescent).

Bylo tomu tak, že poslední únorovou sobotu léta páně 2010 přijeli Urgehal hrát do městečka na severu naší země. Já, který jsem se dříve zařekl, že na koncerty do přeplněných klubů (30+) už jezdit nebudu, jsem se rozhodl onen slib prolomit, a na tuto akci se vypravit. Byl chladný zimní den a na koncert, který beztak začal pozdě (jak je dobrým zvykem) jsme dorazili s lehkou časovou rezervou. Skrze vstupní halu, kde jsme dostali červené razítko na zápěstí (blíže jsem ho nezkoumal) jsme vstoupili do nám již známého „S-Klubu“. Pro představu, jedná se o relativně velkou místnost s hezkou podlahou a středně velkým pódiem. To nezní špatně... tedy dokud si nevšimnete devíti sloupů umístěných právě na „parketu“ přičemž třetí řada dokonce dělí stage na dvě části! Kdyby tam nebyl alespoň prostřední sloup třetí řady, aby bylo vidět na kapelu (neb o ty zbylé se dobře opírá), zdálo by se jejich rozestavení akceptovatelným, takto to zbytečně narušuje duševní rovnováhu fotografů a fanoušků (kterým kytarista na sólo vždy uteče za sloup.) K dalšímu zázemí bych zařadil několik stánků s CD a triky, zvukaře, bar (stejně jako razítko jsem ho neprozkoumával) a (čisté) záchody.

Pražští DELZVAN otevírali večer. Již při zvukové zkoušce se dalo odtušit, že zvuk ve Chlívě nebude zrovna výtečný, naštěstí se všechny kapely se zvučením popraly jakžtakž obstojně a snad s výjimkou hlasitosti a občasného slévání zvuku do koule, se nekonala žádná tragédie. Budu-li upřímný, DELZVAN u mne nevybočují z hrůzy bandzone zlo-metalových kapel, živé prostředí však skladbám aspoň trochu svědčilo. Bez zbytečných proslovů se začalo „Vzýváním Satana“ a ve slušném tempu se procházelo demo skladbami, až do závěrečného coveru „Co dobré pro mne, dobrým jest“. Vystoupení docela odsýpalo a obsahovalo i mírný náboj živosti, který rozhodně nejvíce vygradoval právě během coveru Maniac Butcher. S výjimkou dvou chlapců, kteří s tím „nejvážnějším“ výrazem ve tváři hrozili a křepčili, se na Delzvan přišlo podívat jen pár lidí. Snad i to byl důvod, proč se na pódiu nic zvláštního nedělo. Hezký pohled byl na bubeníka Artilerra, který sice není žádný virtuos, za to bušil do bicích, co mu ruce stačily. I tak se to dá. Obstojný start večera, který neurazil.



Pohodlně usazeni jsme si čekání na hudební produkci zpestřovali hádáním, jak se jmenuje kapela suplující za Stormnatt. Z roztažené plachty jsme viděli kus písmene připomínající O, nikdo netušil, o koho by se mohlo jednat. Nakonec jsme vyzvěděli, že prvním interpretem večera je WYRM. Čekal jsem, co nám mýtický ještěr předvede. Skočili rovnýma nohama do svého setu, nenalíčeni, bubeník se ani neobtěžoval s oblékáním kalhot. Přijetí bylo vlažné (poprvé jsem viděl, že by nikdo nezatleskal), to se s dalšími skladbami sice vylepšilo, ale ne o moc (nějaké tleskání tam nakonec bylo). WYRM mi nesedli, ať už to bylo pódiovou show (žádná nebyla), nadšením (v podstatě jen u basáka, basování bych pochválil jako nejsilnější článek kapely), bubnováním nebo sóly (mám dojem, že byl použit flanger, celkově mi nešla do ucha). Slečna kytaristka (nechala se údajně slyšet, že black metal neposlouchá) tam stála, jak kdyby ji k hraní nutili... To, že vypadala, jako kdyby přišla do hospody na pivečko, celému dojmu dvakrát nepomohlo. K tomu všemu se jim bohužel nevyvedl zvuk, takže jsme mohli oceňovat prakticky jen bicí a vokál...

Po krátké přestávce se začali chystat DIAGON. Za bicí usedl Ragnar a kytary se chopil Diagon. Překvapivě (alespoň pro mě) za mikrofonem stál Fjord z Ruune a Svartskogen. Warlord vzal do ruky místo basy kytaru a mohlo se začít. Diagon se prezentují poněkud agresivnějším stylem a tak nebylo divu, že se začaly objevovat první známky aktivnějšího přihlížení. Nejen pod pódiem, ale i na něm se začalo něco dít. Fjord se zmítal sem a tam a během vystoupení seskočil Diagon z pódia aby si vychutnal větrák z vlasů. Prvotní kotel se strhl v okamžiku, kdy se na pódium přiřítil Set v kukle odeřvat „Satan Mit Uns“. Zbytek setu Diagon uběhl již v tradičním ražení. Večer začínal slušně gradovat.

Přišla přestávka, WYRM si odnesli aparáty a nic se nedělo. Pauza byla dlouhá, stihli jsme navštívit nedaleký supermarket. Očití svědkové tvrdí, že URGEHAL tam byli spatřeni při nákupu Actimelu... (očividně i Norové chtějí dobře trávit). Pomalu nadcházel moment, kdy spatřím SILVU NIGRU, řečenou „filosofická“. Musím říci, že jsem ji nikdy předtím neslyšel, ale pravděpodobně si nějakou tu nahrávku seženu, vystoupení nebylo špatné (byl tam určitý kontrast s předkapelou). Zvuk pořád nějak nepracoval, co se hraje jsem víceméně musel odečítat z hmatníku.

[FASTRED] Ani nevím, po kolikáté jsem již SEKHMET viděl naživo, nicméně od jejich posledního vystoupení s mojí účastí už uběhla slušná řádka měsíců, možná i let. Bylo příjemné vidět, že kluci dospěli, pódiová prezentace byla na úrovni a stejně tak i celé vystoupení. Nové skladby nezněly nijak zásadně odlišně od staré tvorby (nebo to možná zazdil zvuk), ale nepostrádaly energii, tak jak tomu bylo zvykem. Těžko říkat něco více, SEKHMET jsou důstojnými zástupci black metalu v ČR, a to je jedině dobře. Pod kotlem bylo čím dál tepleji…



Další prostoj.... Už při Silvě se šuškalo, že další vystoupí SEKHMET, a stalo se. Během několika okamžiků byly odstraněny zábrany před pódiem, přinesly se protipěchotní zábrany (trojnožky omotané ostnatým drátem) a napíchaly se na ně prasečí hlavy. V mžiku přiskákali i SEKHMET a začali zvučit. Překvapoval mě dlouhovlasý klasicky-metalově vypadající muž, který tam zvučil s nimi. Přivítejte Nekromancera – druhého kytaristu. Každopádně musím SEKHMET pochválit jako showmany večera... Přinesli si rekvizity (obligátní plynová maska nechyběla), měli slušné malování a tak dále. Sebral se na ně také největší dav. Zvukově to bohužel úplně nevyšlo, potýkali se s nefunkčním mikrofonem a neustálou zpětnou vazbou (noise gate si rozhodně užila), při jejich vystoupení akustické problémy přímo kulminovaly. Dočkali jsme se však dvou ukázek z chystaného alba (přišlo mi, že jsou tam místy znatelné vlivy thrash metalu). Nějaké té klasiky a také hosta, Adramelech si zazpíval „Utrpení“, které nahrál na „Okularis Infernum“.

SILVA NIGRA víceméně pokračovali v gradaci večera. Většina setu SN se nesla ve znamení skladeb z „Epochy“, docházelo však i k občasnému ohlédnutí se za starší tvorbou, kupříkladu se skladbami „Sociopat (lidstvím tělo trpící)“ a „Symbol Nenávisti“. Nebylo tomu poprvé, co SN předvedla skladby nové, ale já si je poprvé poslechnul za „plného vědomí.“ Byl jsem příjemně překvapen různými technickými eskapádami Ska-Gula, ale hlavně celkovou energií z nich vyzařující. Uvidíme, co se bude dít na další desce… Během setu kapely se také pod pódiem rozpoutalo bestiální peklo. Nechci být za ufňukánka, ale někteří jedinci si asi spletli „mosh-pit“ s klecí a chvílemi tak docházelo i k různým prasárnám. Celkově mi však přišlo, že nebýt nových tracků a nostalgie se staršími skladbami, pohlížel bych na set SN trochu hůře. Snad tomu bylo horším zvukem, či nepříliš skvělou Akharonovou artikulací, ale dovedl bych si představit lepší vystoupení.

INFERNO... S touto kapelou jsem měl vždy problém; kytarově se jedná o skvělou práci, avšak vokál mě nikdy neoslovil. Nutno však podotknout, že dav si jejich vystoupení patřičně užil. Zvukové podmínky se ale bohužel během vystoupení nijak nelepšily a několik posledních skladeb jsem tedy úplně vynechal, sedíc na své židli.

Po nějaké době se na pódiu objevili samotní URGEHAL. Chvíli ladili zvuk a poslední detaily, ale netrvalo dlouho a Enzifer, Nefas, Mannevond (v triku Master’s Hammer) a Renton zaujali své pozice, zlé pózy, paličky do rukou, přechod a začalo se s „Stesolid Self-destruction to Damnation“. Urgehal si své vyznění vyštelovali na poměry klubu vskutku solidně, zvuk sice stále měl tendence se slévat do koule, při troše soustředění však nebyl problém se vyznat v jakékoliv skladbě. Kupodivu byla původní písnička jedinou připomínkou novinky „Ikonoklast“, po ní už se sypaly zaručené klasiky „Risus Sardonius“, „Sodomizer“, „Goatcraft Torment“. Zvláště „prostředek“ setu byl značně vyplněn pre-Goatcraft skladbami. Nefas skvěle plnil roli frontmana-ožraly. Plival a snažil se chytat vlastní kemry (které se většinou stejně přilepily ke stropu), notně si zavdával piva, připíjel si s fandy, příjemně komentoval jejich případné průpovídky a popisoval své překvapení z průběhu koncertu. Enzifer nebyl pouhým hrůzostrašným zjevem v pozadí, ale hecoval, pitvořil se a především výtečně zahrál. Snad jen to pověstné plivání ohně chybělo, ale to by se z Pagan Wrath V stal poslední koncert Chlívu. Urgehal zcela jistě přitáhli pozornost všech těch, co ještě stáli na nohou. Někteří v klidu koukali s pivem v ruce, někdo jiný soutěžil v hrození a zlých grimasách, jiní se v kotli zabíjeli navzájem (samozřejmě, že pro Satana), někteří kombinovali vše uvedené. Ale i přes nadšené průpovídky Nefase došlo po bloku starších skladeb („Mirror Satan“, „Raise the Symbols of Satan“ a další) už jen na cover „Antichrist“ od kapely, „která kdysi válela a teď stojí za houby“, a „Satanic Black Metal in Hell“. Urgehal se rozloučili a snad je možné chápat jako znak náklonnosti, nikoliv povinnosti, že pak věnovali svůj čas i fandům. Fotilo se, klábosilo, pilo a také se kupříkladu kreslily pyje na setlisty. Blížila se třetí hodina.



Jakmile dohrál přídavek INFERNA a kapela odešla z podia, z prostoru pro vystupující se pomalu začali trousit Norové na pódium, přinesli si pivo, pak nástroje, nazvučili (podařilo se jim vykouzlit nejčistší zvuk večera), rozházeli si playlisty a během několika okamžiků už běželo i intro – prostě rychlovka…
Z Ostravy, kde se konal podobný koncert den předtím, přicházely zvěsti o bestiálnosti vystoupení norské „smečky“. Musím říci, že opravdu nezklamaly. Výhrady bych měl snad jen k vokálu, ale to snad jen kvůli skladbě „Goatcraft Torment“. Každopádně, URGEHAL vlétli na stejdž a už jen tím, jak vypadali, vyvolali zuřivé focení (zvláště pak pan Enzifer). A vypadali opravdu jak se sluší a patří; špinaví, opilí, namalovaní a lehce pocákaní krví.... Kytarově (díky zvuku a riffům) to byl výborný zážitek. Bicí byly tak akorát. Nefas si také dovolil dosti mezi jednotlivými kusy mluvit, mě osobně to přišlo v pohodě, ale v pár momentech jsem nerozuměl. Kromě toho si mě získal svými plivanci... Doteď mi vrtá hlavou, zda se dusil, nebo ječel, aby umocnil dojem. Když si plivnul na strop a kapalo mu to zpět na hlavu, tak si mě získal napořád. Na půlku poslední skladby si dokonce stáhl kalhoty... Je těžké se vyrovnat kytaristovi, kterému jeho kultovní Pinheadský vzhled přidává alespoň pět bodů charisma, avšak Nefas to s přehledem zvládá...

Překvapil mne fakt, že navzdory tomu, že URGEHAL nedávno vydali nové album, jsme z něj slyšeli pouze dvě písně („Stesolid Self-Destruction to Damnation“ a „Kniven Rider Dypt i Natt“ )... Z 11 (+ intra a outro) skladbového playlistu si nejvíc místa se 4mi kusy utrhla jejich legendární nahrávka "Goatcraft Torment" (že nehráli „Antireligiøs“ mě lehce zklamalo, ale není vždy posvícení). Kromě toho hráli jeden track z dalekého roku 95 a jeden cover („Antichrist“). Dohráli poslední skladbu (Satanic Black Metal in Hell“), pustili outro a odešli. Pro mě také již nadešel čas místo opustit (asi ve 2 hodiny ráno).

Ještě o plnosti sálu... Slyšel jsem, že bylo přes 150 platících návštěvníků, na hlavní tahouny, tedy, na druhou polovinu večera se nasbíralo poměrně dost lidí a v lokálu nebylo takřka k hnutí. Podtrženo, shrnuto se jednalo o povedenou akci, kapelám patří pochvala za to, že dobře zvládli dva koncerty za sebou a pořadatelům za to, že URGEHAL přivezli.

Rád večer shrnu jako nesvatě příjemný. Jak tomu bývá, neobešlo se to bez problémů, jako byl příjezd sanitky, nepříliš dobrý chlast, či poněkud slabší koncertní vybavení klubu. Dovedu si představit i o něco větší účast, klub byl sice zaplněný tak akorát, ale nejsem si jist, zda to stačilo na poplacení všech výloh. Kdo si však chce stěžovat, měl si raději zajít do ČEZ arény na Kryštof. Tam by si jistě užil choreografie, světel a profesionálního zvuku. Satan, ten tam však jistě nebyl!

DIE FOR SATAN!!!

Text kurzívou: Ossharkuen