Vzpomínaje na hezké chvíle, které jsem strávil u poslechu Zweizz a dalších šíleností, jsem se nedávno rozhodl zopakovat svou dřívější elektro jízdu a přinést našim čtenářům opět nějakou lahůdku ze světa obskurního upískaného hnusu. A nemusel jsem chodit daleko, hned za humny jsem zakopl o krásně rezavý a zvukomalebný esšálek. Stačilo nechat za zády Boží Dar a vydat se k našim západním sousedům. Ano, DEFTRAX jsou totiž Němci. V pořadí již druhá nahrávka "Mental Disaster" by ráda svým posluchačům nabídla notnou bizarní dávku hluku, což obecně směs industry/hardcore/darkcore přislibuje měrou vrchovatou. Pokud vám tedy tato směs není cizí, věnujte mi, prosím, několik mrknutí.
Když se místností vlní rušivé dunění a další zdroje mého neklidu, všímám si jistých drobností a neobvyklostí mého pokoje. Myslím tím tedy jednu anomálii, zato však anomálii s velikým A. Správně, řeč je o mé manga múze Ironii Celesti, která si právě obléká pruhované podkolenky a mává mým směrem ( Asi nikomu nenamluvím, že se mi to nelíbí, že?). Což znamená, že ji tu holt budete muset vytrpět. No, řekněme, že tato hudba nepůsobí zrovna normálním dojmem.
Jak se tak dívám na poměrně příjemně vypadající obal (míru kýčovitosti můžete posoudit i vy sami), doufám v zajímavou a značně psychopatickou jízdu. Toto očekávání se mi, byť jen z části, splní. Nebudu nikomu věšet bulíky na nos, tato směs nejrůznějších elektronických elementů (dočkáme se i noise a místy též terrorcore partů) nabízí příjemnou porci nezdravosti. Jistá údernost, na můj vkus až příliš monotónní a ne úplně dovedená do cíle, podkresluje většinu skladeb nového materiálu. Průraznost a hutnost mísená s naostřenou hlukovostí mne dokázaly potěšit a uspokojit především v podání sluchátek - z reprosoustavy nebyl výsledek tak pádný. Je třeba vnímat nahrávku zúženěji a koncentrovanou do jednoho určitého bodu. Úderné mechanické artilerii nechybí pořádná dávka energie, vše se z počátku příjemně mění a extrému chtivý posluchač se dočká nejrůznějších vložek, pauz, breaků a vůbec dalších zlých částí, bez nichž bychom si tuto hudbu nedokázali představit. Na druhou stranu, nebýt jich a zmíněné energie měnila by se stopáž skladeb v nevýraznou elektronickou nudu. Důvodem je již zmíněný stereotyp rytmu. Co na tom, že jednotlivá struktura pasáží je propracovaná a nabízí spoustu zajímavých pohledů, když kadence úderů plně nevyužívá ani možnosti prostého metronomu. V tomto ohledu zůstává novinka poněkud při zemi, chybí jí rozlet, větší chuť se vyřádit a překročit hranice reálného vnímání. Technické provedení, legrácky, hluky či psychopatické mluvené pasáže, zvuky připomínající rozbíjení čehosi (Pardon, Ironia v kuchyni rozbila sklenici. Jdu to uklidit... Jak je krásná možnost, to na někoho svést...) , či spíše štěpení hudebních ploch na miniaturní střepy (připomínající chřestítko) jsou naopak vyvedeny velmi kvalitně a nápaditě - dobrá náplast na předešlé nešvary, která alespoň mne dokázala potěšit. Ponořit se do tohoto spektra bylo více méně příjemné. Nedá se sice mluvit o převratnosti, ale chuť "hrát si" z toho byla cítit na míle daleko. Upřímnost zpracování však poněkud zhatily pokusy o temnou a tíživou atmosféru. Nemohu tvrdit, že jde o stoprocentní výsledek. Kouzlo nahrávky místy dost solidně tápalo, a když už se povedlo šlápnout tím správným směrem, došlo k rozboření toho slibného pokusu. Těšil jsem se, že budu mít sucho v krku a bezmocně hledíc ke stropu prožívat pocity sklíčenosti, bohužel se mi dostalo jen talíře nemastné neslané kaše. Patrně tento faktor dost ovlivnila jistá stagnace svižnějších partů a též absence nějaké větší bolestnosti, každopádně rozhodně nejsem s výsledným dojmem příliš spokojen. Ale abych zbytečně nekřivdil všem partům - "Don't Do It" zachutnala mému jazyku převelice. Avšak pár světlých míst celou desku nespasí.
Jak se tak koukám na tvář mé milé společnice (právě se uvelebila na pelesti kanape a kouká mi přes rameno), ani ona není s výsledkem přespříliš spokojena. Blíží se druhá minuta songu Mantarex a ten ještě více oživí mírná bitva o klávesnici, neb Ironii se zachtělo dopsat závěr. No to zrovna... Nějaká kreslená coura mne bude poučovat...
„Mental Disaster“ není špatným albem, ale výrazná absence atmosféry, stojatost a nedostatek většího množství psychopatické tvůrčí maniakálnosti ho sráží kamsi pod stůl. Původně jsem chtěl vybrat nějakou zajímavou nahrávku, která by oslovila i posluchače takovou "hudbou" dosud nezasažené. Bohužel je tento počin vhodný tak pro ortodoxní příznivce těchto žánrů a to si ještě nemyslím, že by byl příliš vyhledávaný. Je to škoda, když je propracované a upřímné dílo takto sraženo k zemi. A ne vinou šlendriánství, ale spíše díky přízemnosti. Která navíc vůbec nebolí... Já osobně se k "mentální pohromě" vrátím rád, vám ostatním bych doporučil spíše něco jiného... Lepšího.
"Ale ta paní na obálce, ta je nom nom, nemyslíš, Kubi?"
A sakra...
