Asi nebudu lhát, když řeknu, že tato kapela je pro většinu čtenářů velkou neznámou. Možná na ni někdo narazil za sychravého počasí u sklenky vína na Myspace browseru, možná jste o ní od někoho slyšeli, anebo zkrátka nemáte ani tušení. Německá dvoučlenná formace F. Toyka (kytary, basa, vokály) a C. Kolf (kytary, klávesy, vokály), která je na desce posílena o bicí R.Calmana, kontrabas J.Buckarda a dechy C.Toyky, se pohybuje někde mezi post-rockem, avantgardou a lehkým nádechem metalu. Vytváří tím docela zajímavé hudební těleso na německé scéně, a pokud bych měl tuto kapelu přirovnat k jiné, těžko bych ve své paměti pátral po adekvátní odpovědi. Pokud mám nyní začít popisovat album, začnu netradičně s negativními dojmy. Co mi na „Island“ opravdu vadí, je monotónnost akustických pasáží, které se linou po celou dobu trvání, skladbu co skladbu. Neustálé vydrnkávání začne být po nějaké době nudné až otravné. Zde vidím velkou mezeru, nevím proč, ale autoři si ani trošku nepohráli s jakoukoliv efektovou výbavou, dost často mi zde chybí nějaká ozvěna případně reverb. Dalším nedostatkem je jednoznačně gradace. Celé album se táhne v jedné rovině, sem tam na posluchače něco "vyskočí", ale následný pád opět do staré známé sféry je pak spíše zklamáním. Osobně mi zde chybí více zkreslené kytary, které by pomohly tento efekt eliminovat.
Hned při prvním poslechu mne zaujaly velice netradiční melodie a riffování. Některé pasáže sahají až do disharmonie a to mě příjemně překvapilo a potěšilo. Konkrétně tento prvek ve mně vyvolává velice zvláštní pocity, album obohacuje a posouvá ho jiným směrem, než na který jsem zvyklý a jaký bych očekával. Za zmínku také stojí velice charizmatický a příjemný zpěv, který v závěru jedné skladby vygraduje v growling. Ano, i když jsem psal, že deska je v jedné rovině, tak tento moment, který připomíná zámořské ISIS, je opravdu někde jinde než zbytek alba, ale bohužel posluchač na něj marně čeká půl alba. Víc takových momentů a deska hned nabere jiných rozměrů.
Je zvláštní hledat klady a zápory v hudbě, jakou prezentují „ISLAND“. Pokud mám shrnout své pocity a dojmy z poslechu, jedná se vesměs o velice kladně hodnocenou záležitost, kterou ocení hlavně fandové klidné éterické muziky. Troufám si však také říct, že cílem tohoto žánru je vyjádřit sám sebe a ukrýt své pocity a myšlenky do melancholických melodií. Na posluchače to následně působí velmi příjemným a uklidňujícím dojmem, tak proč se v tom tedy šťourat a hledat neduhy? Holt úděl redaktora.
