Minulý pátek jsem se vydal do sousedního města poslechnout severočeské hlukaře NAPALMED, kteří pro mě mají zvláštní postavení mezi ostatními umělci toho stylu. Celý výlet zkomplikovalo několik menších problémů. Ten první byla maličkost spočívající v tom, že město skoro neznám a nevěděl jsem, kde přesně se vytyčený lokál (U Káči) nachází, vyrazil jsem tedy s dostatečným předstihem a po kratší procházce do mne poloznámých končin jsem v šest hodin odpoledního času našel místo konání akce. Papír pověšený na dveřích zbořil mé iluze, neb hlásil, že akce byla přesunuta na záchytku (netušíc, že je to klub, jsem vyrazil na cestu zpět se smutkem v srdci). Hluk ale nakonec zvítězil, ohlédnul jsem se a zjistil, že mladý pár, který dorazil chvíli po mne si zprávu četl také, a muž ukazoval kamsi za mne. S nadějí, že by záchytka opravdu nemusela být místem, kde se NAPALMED léčí z bouřlivé oslavy pátku, jsem započal sledování (hned po tom, co mě předběhli).
Šťastně jsem dorazil na "Záchytku", tam seděli účinkující a sdělili nám, že přesunutí neplatí a poslali nás zpátky... Po dalším desetiminutovém pochodu jsme čekali na příjezd organizátorek, problém byl v čerstvě změněném majiteli podniku, který nepočítal s performancí, možná po ní netoužil, nevím. Nakonec se vše dohodlo, a NAPALMED si začali rozbalovat fidlátka (která jsem jim nepokrytě a s neskrývaným zájmem prohlížel), další třičtvrtěhodina uběhla a v osm začali rachotit.
Playlist bych otipoval na rachot, hluk, industriální pazvuk, legraci s reproduktory, untitled a untitled II. Využívali notebook, chrastící krabičku, pár plechů a kytarátor - fascinující zařízení s pružinami a elektronikou, na které Pavel H. hrál skoro jako na kytaru. Akce se konala v sále v útrobách podniku, k dispozici byla diskokoule a polopohodlné sezení. Všechno vybavení měli hlučitelé sebou, akce tedy byla kompletně nazvučena Radkem K., který očividně za roky koncertování zjistil jak na to, hlasitost byla tak akorát, všechno bylo dobře slyšet. Atmosféra koncertu (dá-li se to tak nazývat) byla uvolněná a komorní, za kapelou běžely zajímavé projekce industriálních, nanotechnologických a geometrických obrazů, které se nejednou synchronizovaly se zvukovou složkou, i když jen náhodou.
NAPALMED hráli cca hodinu, po deseti minutách na jeden set, vždy zakončen Radkovým výskokem a zaječením. Ten kromě toho obsluhoval mixpult, nějaký ten generátor a "chrastítko" (v noise se stává bestiálním nástrojem řvoucí zdi). Martin B. stál u svého netbooku, kde obsluhoval digitální součást zvuku. Každý set zněl trochu jinak, první byl spíše o využívání elektroniky a elektronické části kytarátoru, druhý už obsahoval více plechů a brnkání pružin (v... však víte v čem). Třetí byl kombinací obojího, na čtvrtý vyšli Martin a Pavel na procházku do publika nesouc přenosná hlučítka, která nám šuměla a kvílela nad hlavami, doplňovaná analogovým hlukem od Radka. Předposlední byl skoro temně ambientní... plechy, dávno nasypané na hromadu, na nich položena hlučítka (na všem byly mikrofony, samozřejmě), zklidněné tempo, a občasný výkřik Martina (zněly chvílemi naštvaně, chvílemi jako z mučírny) a nakonec rachotící přídavek..
"Štamgasti" ve vedlejší místnosti si nestěžovali, hostinský tedy nemusel NAPALMED vyhodit, nakonec si od něj dokonce vysloužili pochvalu...Publikum, šťastné a spokojené, se nějak rozprchlo do lokálu, protože nastoupil DJ+- který ani nebyl DJem (a byli dva) a na cizí tracky které pouštěli ze svého laptopu sami tancovali... Po pár minutách se několik diváků přidalo k jejich extatickému řádění, ale celkově moc nezaujali...
Fotografii poskytl Radek K.
