Napadlo mě asi deset různých úvodů k tomuto reportu. Nakonec jsem si uvědomil, že jde stejně o tak zásadní akci, že každého čtenáře bude stejně spíše zajímat, jak celý koncert proběhl, než nějaké úvodní kecy. Vrhněme se tedy na nedělní podvečer, kdy TAAKE a spol. navštívili brněnský Favál. Vrhněme se na večer, v kterém se blackmetaloví fanoušci vrátili na živá vystoupení.
Dlouho jsem nezažil, že by ještě před otevřením klubu vznikla fronta. Před Faválem se krátce po šesté hodině udělal štrůdl lidí, kteří tam stáli ještě ve chvíli, kdy už na pódium lezla první kapela. Zdá se vám to neuvěřitelné? Kdybych to sám neviděl, asi bych si nevěřil. Ale je tomu tak. V 18.15 se klub otevřel a o půl hodiny později již jediný český zástupce černého kovu - SILVA NIGRA - nastupuje na pódium. V tento moment nejen, že stále stojí asi čtyřicítka (již převážně zahraničních) návštěvníků v řadě a vykupuje rezervované lístky, ale v sále pod pódiem už netrpělivě od prvních chvil postávají fanoušci SN. Kdy naposledy jste byli na nějakém koncertě a hned první grupa je vítána potleskem a řevem fanoušků? Já nechci přehánět, ale brát to v měsících, asi mi obě ruce stačit nebudou (nepočítám-li teď poslední dvě akce, které měly taktéž slušnou návštěvnost).SN stihla ve vymezeném čase odehrát tuším čtyři skladby nejen z novinkové "Epochy", ale i ze starších nahrávek. Když porovnám jejich vystoupení s posledním, které jsem viděl v Ostravě, bylo to jako nebe a dudy. Výborný zvuk, daleko působivější vyznění a hlavně i troška té energie vložená do hraní. Bylo vidět, že SN těší hrát po boku takových jmen a hlavně, že i když jsou jen startovní kapelou, že o ně lidi mají zájem. Po konci setu se dočkali poměrně mohutné odezvy (řekl bych, že i větší než v Ostravě). A i já sem byl s jejich vystoupením velice spokojený. Zatím nejlepší, co jsem od nich viděl.
Očekával jsem, že mezi jednotlivými sety budou, jak bývá zvykem, nemístné prodlevy. Opak byl ale pravdou. Neuplynulo ani snad 20 minut a německé trio BLACK SHORE už má odfidlanou zvukovku a jsou připraveni to rozbalit. Takže na co čekat, když je vše nachystáno a tour manager lpí na přesnosti. BS byli za celý večer jedinou kapelou, kterou jsem vůbec neznal. Později se ukázalo, že to vůbec nevadí. Hades, Krom a Blizzard rozjeli vythrashovanou black metalovou smršť, která donutila na Favále podupávat i otrávenou obsluhu. Toto mladé trio (na kontě zatím jedna deska a EP) totiž sází hlavně na chytlavé melodie a údernou, často až agro rytmiku. Takže se chytnul každý, i když jejich skladby vůbec neznal. Troška zdravé nadsázky byla zřejmá i z jednotlivých skladeb, kupříkladu - "Are You Ready For Some Real German Anger?", "Birthgrinding Metal " nebo třeba "Stalinorgel Terrorbeast". Často se mi nestává, že mě neznámá kapela udrží při pozornosti až do konce setu. BS se to povedlo. Nejen, že jsem byl ten večer dobře naladěn (ještě aby ne, když sakra uvidím TAAKE), ale jejich muzika mi vlezla do hlavy a nechtěla vylézt. Neznámá trojice mladých muzikantů tedy sklidila nejen u mě úspěch. V tuto chvíli už bylo na Favále podle hrubého odhadu tak 200 návštěvníků, takže si dokážete představit, jak rostla atmosféra. A to se na pódiu ještě neobjevil nikdo "zásadní" :).
Třetí v pořadí byli dánští ANGANTYR. Pro mě jednoznačně velmi důležitá a svým způsobem i kultovní formace točící se okolo Ynleborgaze - člověka odpovědného za takové kapely jako HOLMGANG ČI MAKE A CHANGE... KILL YOURSELF. Po kraťoučkém intru, které Ynleborgaz doplnil troubením na lesní roh, čtveřice démonů rozpoutává peklo se skladbou "Sølverpilens Kald" z mé oblíbené desky "Sejr". Jelikož mají ANGANTYR převážně delší a složitější skladby, spíš než k zběsilému pogování je muzika vhodná na pozorný poslech. Byl jsem zvědavý, jak se poperou s živou prezentací, neboť jsem je nikdy nepokládal za koncertní kapelu, ale po nedělním setu bych doporučil klukům z partiček jako OV HELL a podobně, ať se podívají, jak se hraje pořádný a zlý black metal. Celá skupina (jména hudebníků skutečně nevím) upoutávala pozornost nejen svou vizáží a gesty. Velmi originální a působivé vystoupení, během kterého zazněly skladby ze všech tří desek a dokonce i titulní song z úplně prvního materiálu ANGANTYR - dema "Endeløs" (tu jsme i zaznamenali do ŽZ). Dánský král předvedl vystoupení, které jako první narazilo na rozcestí. I přes mohutnou ovaci (hlavně z řad věrných fans), totiž myslím, že lidé, kteří ANGANTYR neznají, nemohli z vystoupení nic mít. Kapela sice měla ucházející zvuk, který zvládal i ultrarychlé sypanice, ale jak už jsem řekl. ANGANTYR je spíše studiová záležitost na domácí poslech. Já však byl z vystoupení nadšený a když opomenu samotné TAAKE, jednalo se z mého pohledu o opravdovou raritu a zážitek. Díky.
Budete se asi divit, ale bylo něco kolem deváté hodiny večerní, kdy se finská HORNA chystala ke svému setu. Jsou to necelé tři roky, kdy si HORNA zahrála právě na brněnském Favále. Šlo tedy o jakýsi návrat na brněnskou scénu. Tentokrát však s lehce pozměněnou sestavou. Hlavní rozdíl byl v samotném vokalistovi. Corvuse totiž na jeho postu vystřídal Spellgoth - postavička známá převážně z finské scény, kde působí v mnoha známých i méně známých kapelách (kupříkladu Baptism, Slave´s Mask, Trollheim's Grott či Turmion Kätilöt). HORNA svůj set rozjela skladbou "Noidanloitsu", která se objevila hned na několika albech. Spellgoth zahájil svou teatrálně teologickou show. Jakoby v transu se pohyboval po pódiu, vyhýbal se pohledům a neustále prováděl jakési teologické obřady a vzývání. Do půlky vystoupení si nesundal kápí, což samozřejmě přidávalo na onom temném efektu. V polovině setu však nadešel čas na shození kapuce a v tom jako by se Spellgoth probudil a začala další pekla. HORNA mezitím úspěšně prolétává svou bohatou diskografii. Dočkáváme se skladeb z " Ääniä Yössä", "Sudentaival", "Black Metal Warfare", atd.. A jak tomu bylo i u předchozích kapel, i HORNA má velice povedený zvuk (až na mírně přehulené bicí), který dává vyniknout temným a zběsilým riffům. Obě kytary jakoby závodily, která odehraje víc postupů, v závěsu bubeník se svou artilérií a korunu tomu všemu dává Spellgoth, kterého tu a tam doprovází na vokálech prakticky celá skupina. Chorály v předposlední skladbě tak zněly opravdu famózně. HORNA mi opět ukázala, že je kapelou, která ze své obří (a pro mě vcelku nezajímavé) diskografie dokáže poskládat setlist na opravdu našlapané živé vystoupení. Už podruhé jsem si je živě vychutnal, ale doma mě absolutně nic neláká k tomu, abych si je pustil.
Po desáté hodině nastala nejdelší pauza. TAAKE měli sice nazvučeno hnedle, ale jako pravé hvězdy večera si dali trošku na čas. Osobně si myslím, že to bylo z důvodů, aby se prodalo více piva, neboť večer vážně strašně rychle utíkal a lidé se spíše věnovali kapelám, než doplňování tekutin :-D. Přibližně o půl jedenácté se na pódiu objevil Aindiachaí a Tundra a začali zahřívat struny. Mezitím přiběhl baskytarista V'gandr následovaný bebeníkem Thurzurem. Sotva zasedl za svou bicí soupravu, na pódium jako uragán vlítl samotný Hoest a rozjelo se neskutečné peklo v podobě skladby "Voldekt". Po extra staré pecce "Tykjes Fele" následovala novinková "Umenneske" a vzápětí druhá skladba z desky "Hordalands Doedskvad". Dokážete si tedy představit, jaké peklo se v tu dobu na Favále odehrávalo. Naivně jsem si myslel, že to bude radost vyfotit si Hoesta do půli kalhot, potetovaného a s kontaktními čočkami. Ale šeredně jsem se mýlil. V kotli se totiž tak usilovně pařilo, že první řady spíše připomínaly davové lynčování, než co jiného. Čelil jsem tak pachu potu, stříkajícímu potu a nesčetným nárazům rukou, ramen, kolen a dalších částí těla. Vystoupení TAAKE bylo natolik intenzivní a vyčerpávající, že když dohráli poslední skladbu ("Vid I"), rozloučili se a odešli z podia, nikdo ani nežádal nějaký nášup. Jednak TAAKE zahráli tak skvělý set, že nebylo potřeba, ale hlavně byli všichni natolik vyflusnutí, že by další skladbu asi ani nezvládli. TAAKE zahráli skladby ze všech zásadních desek a pokud se nemýlím, dokonce si střihli i krátkou cover verzi skladby "A Lost Forgotten Sad Spirit" od BURZUM.
Ještě teď nenacházím slov, které by dokonale vystihly jejich vystoupení. Napadá mě skvost, jako jedno z nejvýstižnějších. TAAKE nejen perfektně odehráli veškeré skladby, ale měli i výborný zvuk a hlavně neuvěřitelné nasazení. Hoest se ukázal jako všemocný šílenec. Ani na chvíli se nezastavil. Jeho psychopatické pohledy a pohyby patřily k tomu nejlepšímu, co se během večera na pódiu odehrávalo. TAAKE dokázali, že nálepku TNBM nosí hrdě a náleží jim, jako nikomu jinému.
Teď už mě čeká jen finální zhodnocení večera. Ale jak už jsem nastínil na začátku, tahle akce u mě má plný počet bodů a Raven chvalné poplácání po zádech. Perfektní kapely odehrály naprosto výborné sety (věřím, že takto disciplinované chování má na svědomí velmi náročný a neoblomný tour manager, kterého během večera určitě nikdo nepřehlédl) s úžasným zvukem a nasazením. Jednoznačně jeden z nejlepších koncertů, na kterém jsem měl čest být. BRAVO!
