1. Posílám pozdravy do Kanady. U nás v ČR máme po dlouhé době opravdu velikou zimu. Jak je to s počasím u vás? U nás ve středoevropském mírném pásu jsou role ročních období poměrně vyvážené, každé z nich má něco do sebe. Jaký vztah máte k ročním obdobím a vůbec k počasí vy?
Samozřejmě, co se týče zimy a sněhu, je Kanada docela proslulá…řekl bych, že je to docela podobné českým zimám. Jsme však z Toronta, kde v zimě nepadá tolik sněhu ve srovnání s dalšími městy (např. Montreal či Winnipeg). A v létě tu máme zase docela teplo a dusno, výkyvy tu jsou slušné. Kanaďané rádi povídají o počasí, ale neřekl bych, že my osobně k němu máme nějaký mimořádný vztah či zájem.
2. Nyní přejděme k samotné hudbě. NADJA není pro naše čtenáře neznámým ostrovem. Co vás však před lety vedlo k vytvoření tohoto projektu? Jaký byl váš tehdejší pohled na hudbu, vaše inspirace a cíl?
Začal jsem NADJA jako sólový projekt v roce 2003, něco jako protějšek mých sólových prací, které byly převážně ambientní, tiché a jemné. S NADJA jsem chtěl dělat hlasitou, tvrdou a hlučnou muziku, avšak stále založenou na ambientu a drone s využitím stejné metodologie jako u mé sólovky, ale s odlišným výsledkem. Leah se k projektu přidala v roce 2005, abychom mohli hrát živě a udělat z NADJA více, než pouhý jednočlenný, studiový projekt.
3. Rok 2010 již začal a s přihlédnutí na předchozí plodnou minulost bych se rád zeptal, co všechno vznikne v tomto novém roce pod značkou NADJA. Na co všechno se vaši posluchači mohou těšit? A co poodhalí hudba tentokrát?
Na obzoru je několik nových alb; kolaborace s Troum a OvO, nová dlouhohrající deska, která vyjde na Essence Music s názvem „Autopergamene“ a u Substantiv Innominata vyjde 10“ „Ruins of Morning“. Také máme hotovo DVD, „Drone Fields/White Nights“, které vydá BetaLactam Ring records a bude na něm bezmála šest hodin muziky.
4. Vět o smysluplnosti coverů a tributních alb bylo již napsáno hodně. V minulém roce z vaší dílny vzešlo právě album plné takovýchto songů – „When I See The Sun It Always Shines On TV“, které přineslo vaše podání skladeb od Codeine, Swans, ale i takových Cure nebo Slayer. Což mne nutí zeptat se, jaký význam má přehrávání právě pro vás a co přesně vedlo k vzniku celého alba?
Chtěli jsme udělat něco zábavného, zvláště v žánru, který není zrovna pověstný svým smyslem pro humor. A také jsme chtěli ukázat své hudební kořeny.
5. Pokud bych mohl zamíchat vaší tvorbou jako v klobouku a vytáhnout jedno jediné, jistě by to z mé strany bylo zajímavé a nesmírně oslovující „The Bungled and The Botched“. Následující otázka by se tedy mohla týkat právě jeho – jak toto dílo vznikalo, co vedlo k vytvoření poutavého textového konceptu a jaký má význam pro vás jako autory?
Abych byl zcela upřímný, nepamatuji se přesně, co bylo naší motivací pro toto album, kromě touhy přidat odlišné textury/zabarvení a instrumentaci. V tomto případě s větším využitím klavíru, akustické kytary a flétny. Naše skladby mají obvykle jednoduchou strukturu, takže výsledek je spíše určen improvizací během samotné hry a nahrávání, nežli skládáním. Tohle přesně byl případ Bungled.
6. Říká se „nesuď knihu podle obalu“. To je sice pravda, na druhou stranu grafické zpracování bookletu je velmi důležité, dokáže umocnit atmosféru či poselství alba. Diskografie NADJA má na svém kontě spoustu zvláštních obalů (abych nechodil daleko, například „Desire in Uneasiness“ nebo již zmíněné „The Bungled and The Botched“). Co byste mi o tomto grafickém elementu mohli povědět a jak je pro vás důležitý jeho vzhled?
Grafický design je opravdu důležitý. Zvláště, když rádi považujeme svá vydání za více než pouhé hudební médium. Také shledáváme metalové a experimentální vydání za docela klišovitá a stereotypní, takže si rádi zaexperimentujeme (nebo tím pověříme přátele), stejně jako s naší hudbou.
7. Za poslední dva roky se vaše diskografie rozrostla o dost počinů, na nichž jste účinkovali s jinými hudebníky a uskupeními. Jaký dojem jste si z nich odnesli? A co organizace a vůbec celková spolupráce? A závěrem, myslíte si, že nárůst těchto spoluprací byl pro NADJA přínosný?
Podle nás je spolupráce úspěšná, když někdo, s nímž pracujeme, provede něco nečekaného; změní naše vyznění, či nás nějak ovlivní tak (ať už osobně nebo zvukově), jak my bychom sami sebe ne. To se samozřejmě nestává vždy, ale když už se to podaří, třeba jen maličko, činí to tu spolupráci velice odměňující. Snažíme se vyhýbat kooperacím pouze přes internet, jelikož dosáhnout takto takových momentů je mnohem těžší. Ne vždy samozřejmě, ale osobní kolaborace je mnohem plodnější.
8. Není tomu dávno, co jste navštívili Českou republiku v rámci koncertů. Zajímalo by mne, jaký dojem ve vás vyvolalo koncertování v Praze. Bylo to příjemné, zajímavé či naopak? Můžeme se na koncert NADJA těšit v ČR i do budoucna?
Hráli jsme v Praze několikrát a ano, reakce byly docela dobré, Praha je také velice zajímavé místo k návštěvě a vidění. Zatím jsme nikde jinde v České republice nehráli, což by mohlo být zajímavé.
9. U koncertování bych ještě chvíli zůstal. Měli jste od začátku jasnou vizi pódiových vystoupení, nebo myšlenka na koncert přišla až později? Jak osobně jako autoři vnímáte živá představení?
Co se týče vývoje našich vystoupení, myslím si, že jsme se zkusili oddálit od koncertování, jak je to šlo, abychom se mohli sami soustředit více na hudbu, než na hru. Ne, že bychom neměli rádi koncertování, ale je to pak více o samotné podstatě hudby, která by měla být ponořujícím zážitkem.
10. Kanada je domovem zajímavých a často i neznámých skupin. Jak obecně se žije hudebníkům a skladatelům hudby v této zemi? Myslím tím nejen tvůrčí prostředí, ale též spolupráci mezi jednotlivými aktéry. A jak se daří těm, kteří hudbu začínají tvořit? Zaujala vás v poslední době nějaká z mladších kanadských skupin či obecně nějaký interpret?
Z Kanady je spousta kapel. Jak Toronto, tak Montreal, dvě z největších měst, mají docela aktivní scénu. Ale je velice těžké být v Kanadě muzikantem, protože je to velká zem. Odehráli jsme více koncertů v Evropě a dokonce i v Americe než v Kanadě, protože Kanada je tak rozlehlá a populace řídká. Je těžké pokrýt náklady na dopravu nebo vůbec vydělat nějaké peníze na obživu. Například let z Toronta do Vancouveru trvá 5-6 hodin, stejně jako let do Londýna. Ve Vancouveru jsme hráli jen jednou, zato v Londýně mnohokrát.
