Stačil letmý pohled na soupisku a bylo jasné, že mnoho srdcí zaplesá. Důvodem není ani tak THE VISION BLEAK či FJOERGYN, ale Neige a jeho ALCEST. Myslím, že většinu posluchačů ani ve snu nenapadlo, že by tak krátce po vydání druhé řadovky mohli kapelu vidět na tour. Za toto patří velký díl Prophecy Productions, zřejmě jednomu z nejlepších a nejkvalitnějších labelů současnosti. Věřím však, že nejen ALCEST, ale i zbylí dva protagonisté nenechali skalní chladnými.
Pro mě to byl velmi náročný týden. Během tří dnů jsem byl nucen urazit 4000 km, a když se blížil pátek, uvědomoval jsem si, že do Prahy vyrážím na krku s osmi naspanými hodinami za čtyři dny. Ani to mi však nezabránilo, abych do Chmelnice dorazil. Mé předpoklady o počtu návštěvníků se vcelku vyplnily; nebylo narváno, ale ani úplně prázdno (i když by si kapely zasloužily trochu více lidí pod podiem), zčásti za to může určitě i vysoké vstupné + velký počet zajímavých koncertů v březnu/dubnu. Nechme ale teorií a podívejme se na to, jak se páteční večer v Praze odvíjel.
Za doznívání krásného jarního počasí se po osmé hodině rozezněly první tóny němců FJOERGYN (mimochodem, na tomto tour je vcelku zvláštní, že kapely k sobě nemají stylově nějak extra blízko). Zvuk, největší strašák na Chmelnici, nebyl až tak otřesný, přesto mu k dobrému chybělo stále hodně. S postupujícím časem setu se zdálo, že je hudba FJOERGYN čitelnější a čitelnější, což bylo příjemné. Na druhou stranu jsem byl lehce znechucen tím, kolik se němci snaží do své hudby narvat prvků. Na albu to zní sice zajímavě a neotřele, ale naživo to z mého pohledu vázlo. Agresivnější momenty (které zněly vcelku zajímavě) střídaly další, které byly jak z úplně jiné dimenze. Ve finále jsme tu tedy měli jakousi fúzi metalu, která dělala člověka spíš zmateným než potěšeným. Nutno ale podotknout, že set FJOERGYN utíkal a nijak se nevlekl, jen člověk nevěděl, zdali sleduje black metalovou, pagan metalovou, folk metalovou, viking metalovou nebo jinou kapelu. Když dozněly poslední tóny, můj vnitřní pocit byl jednoduchý – méně je někdy více. Snažit se za každou cenu rvát do hudby všemožné vlivy, není zrovna cesta k úspěchu (aspoň tedy naživo ne, pokud se jedná o pozorného posluchače). I výjimky ale existují.
Jakmile FJOERGYN odešli z pódia, pomalu se začali chystat ALCEST, a to byla již na mnohých cítit znatelná nervozita a napětí (zajímavé bylo sledovat, kolik trik Alcest během večera zmizelo z merchandise). Skutečně extrémní obavy jsem měl o zvuk, neboť ten by mohl v případě neúspěchu sejmout celý set. Naštěstí se tak nestalo a z důvodu výběru dobrého místa dostatečně daleko od podia jsme si s kolegy užívali skladby, které nám za normálního života nedávají spát. Celý koncert začínal songem „Printemps Emeraude“ a dočkali jsme se samozřejmě průřezu celou tvorbou, např. „Souvenirs D’un Autre Monde“, „Écailles De Lune (Part I)“, „Percées De Lumiére“ atd. Velmi pozitivní bylo, že vystoupení mělo vzestupnou tendenci. Zatímco začínalo v poklidnějších tónech a tempech, poslední dvě skladby již obsahovaly i Neigeho unikátní vyřvaný vokál, stejně jako i rychlejší tempa. Ke konci setu tedy bylo jasně viditelné, že ožilo i obecenstvo. Trochu negativním stínem byl však v tuto chvíli zvuk, který tyto rychlejší části vysloveně nestíhal, a hudba splývala do jedné koule; neznat tedy skladby dokonale, těžko bych hledal záchytný bod. Nicméně se jednalo o povedený tah kapely. Co se týče první části vystoupení, ta v sobě měla alespoň část unikátnosti hudby ALCEST, která je slyšitelná na albu. Neigemu a spol. se podařilo přenést onu melancholii a jemnost, která nezůstala bez odezvy. Oproti prvnímu koncertu v Rumunsku byl i vokál výrazně lepší a nebyl posazen tak vysoko, tudíž nepřebíjel hudbu (když jsem se bavil s Neigem, říkal, že v Rumunsku absolutně zvukař nechápal, co po něm kapela chce).
Já osobně jsem přišel hlavně za ALCEST, a jakožto velký labužník hudby, kterou Neige tvoří, jsem byl i spokojen. Věřím, že se najdou tací, kteří budou hovořit, že hudba neměla energii a spád. Ale jsou snad ALCEST o tomto? Já jsem se zasnil a splnil si jeden z velkých cílů – vidět a prožít koncert ALCEST.
Bylo ale vidět, že velká část návštěvníků je i velkými fanoušky THE VISION BLEAK. Já osobně mám ke starší tvorbě němců vřelý vztah, nicméně mě poslední album téměř vůbec nenadchlo. A koncert jako by byl přes kopírák… První problémem bylo, že hudba zněla nevýrazně a prvoplánovitě, dokázal jsem si v duchu odhadnout, co bude následovat, i když jsem skladbu neznal. Chvíli rychlejší pasáž na rozhýbání, posléze pomalejší, následovaná čímsi epickým (mně to osobně znělo bohužel jaksi dis-epicky). Abych ale nebyl jen negativní, musím upřímně říci, že při některých momentech jsem se vcelku bavil a hudba byla (kytarově) příjemná. Jindy jsem však měl pocit, že to tu již tento večer bylo desetkrát! Posledním kamenem úrazu na tomto metalovém vystoupení bylo, že trvalo tak dlouho. Já, jakožto neutrální fanoušek THE VISION BLEAK, jsem trpěl. Marně jsem čekal, kdy se hudba změní k zajímavějšímu rázu. Bohužel se nestalo. Všechno to na mě působilo tak nějak ploše.
A jaký je výsledný dojem? FJOERGYN neurazili, ALCEST mě donutili snít a THE VISION BLEAK mě zklamali. Věřím, že ne všichni to uvidí stejně, ale takový je můj názor. Jsem nicméně velmi rád, že se jednalo teprve o druhou zastávku turné, neboť kapely byly svěží a po svých vystoupeních nešly do tour-busu, nýbrž si vychutnávaly české pivo a podporovaly kolegy.
