Dnešní příjemný večer s nádechem tragédie je tou pravou chvílí pro psaní. Ne, že bych to tedy nějak plánoval a čekal na vhodnou chvíli, spíše jsem si opět popletl termíny a hle, nastala mi vhodná situace v bizarní sukýnce. Zřejmě si to dnes hodnocená nahrávka zasloužila, či spíše sama sled událostí zaonačila ku prospěchu svému. Ale já nevím a nehodlám pitvat osud nebo náhodu. Co ale vím s poměrně velikou přesností (hraničící s naprostou jistotou) je fakt, že jsme se z východu dočkali milého překvapení v podobě debutního alba estonských TALBOT. Trošku nečekaná směsice sludge, stoner a drone doomu s psychedelickými prvky působí už na první přečtení jako poměrně zvláštní směs. A kdybych byl nenaznačil, že je to příjemný tah, člověk by si pod touto divnou škatulí mohl představit buďto něco vytříbeně šíleného, nebo naprostou slátaninu. Nadzvedněte tedy se mnou tu sukýnku, kterou jsem zmínil v úvodu a podívejme se do tajných krabic a skrýší této estonské dvojice. Od roku 2003, kdy kapela spatřila světlo světa, vyprodukovala pouze jediné EP, možná i proto je novinka v konečném důsledku o něco sladší. Dva roky trvající práce na albu „„EOS““ se vyznačuje poměrně zvláštní strukturou a nádechem. Na více než čtyřiceti minutách totiž duo Andre + Nuutre vytvořilo příjemnou směs doom metalem inspirovaných žánrů. Klasické rysy a postupy jednotlivých žánrů modifikují drobné i větší úpravy a experimenty, prolínání výše uvedených faktorů, jejich gradace a vzájemný kontrast. Nejde přitom o uši rvoucí záležitost. Spíše má člověk pocit, že se jednotlivé složky a party prolínají jako med s máslem. I v poměrně vyhrocených částech skladeb, kdy je atmosféra na spadnutí, se objeví nastupující motiv. Tento nástup je poněkud úderný a krásně otupující, na druhou stranu rozbalí svou vlastní škálu barev a odstínů nepřítomna. To je jedna z hlavních úloh basové linky, která efektivně nahrazuje práci hlavní kytary. Gradace i extrémní bolestnost tak získávají na hudební setrvačnosti, která donutí tóny ještě notnou chvíli vibrovat posluchačovou hlavou, aby se záhy vytratila do drone táhlých ploch s téměř halucinogenními samply a dalšími psycho kombinacemi. Co se těchto zvířených hladin hudby týče, nedá mi to nevzpomenout jedno jméno - Nadja. „EOS“ se místy dostává do fází, kdy výrazně připomíná tento kanadský legendární projekt. Tato evokace se však netýká jen stylu hry, ale převážně atmosféry. Málo věcí tak člověku protočí žaludek, jako když po téměř "acid" pasáži s naprosto bolestnou ozvěnovitostí nastoupí na scénu klidná a odtékající hudební plocha s naprosto smířlivou a chladivou atmosférou, která se tváří až podezřele klidně. Že by ticho před bouří? Cloumavost nálad a pocitů je poměrně silným vodítkem k poslechu. Jak jsem již naznačil, muzikanti se vůbec nerozpakují a sevřou vám hudební žaludek místy tak, že to v něm nehezky zabublá. Nahrávka působí jistou tíživostí, odporem, nepřítomností, zmatením, bezvýchodností a zároveň šíleností nějaké situace. Když se atmosféra stupňuje, nemá ovšem posluchač problém přehoupnout se na jinou vlnu. Alespoň mě osobně jistá výkyvovitost prakticky nevadila. I tak poslech nepatří k tomu nejstravitelnějšímu - deska má sice jen zhruba čtyřicet tři minut, nicméně je třeba odhadnout tu pravou náladu a hlavně chuť k poslechu. Celá nahrávka mi většinu svých tajemství vydala teprve až po několikátém poslechu a pořád mám v této hudbě co hledat a co objevovat. Navíc se vše váže k příjemnému bonusu. Tím je jednoznačně možnost ochutnat nahrávku téměř okamžitě a to zcela legálně na myspace kapely, kde je zdarma ke stažení.
Není třeba zdlouhavě vykládat, že první dlouhohrající počin této experimentální formace mne zaujal jak svou hrou, tak i příjemným feelingem a rozmachem. Přitom se zatím jedná o téměř neznámou skupinu z části světa, od níž by málokdo čekal hudbu tohoto rázu. Pokud vám něco výše zmíněný mix říká a působí na vás sympatickým dojmem, určitě by TALBOT neměli uniknout vašemu zraku. Osobně si myslím, že si tuto pozornost nyní i do budoucna zaslouží.
