Dovolil bych si odhadnout, že pro každého fanouška francouzského black metalu, musela být zpráva o Pražské zastávce turné kapel Hell Militia, Blacklodge a Aosoth, velice příjemná, jelikož jsou tyto kapely složené z opravdových osobností francouzské black metalové scény. Avšak důvodem turné byla propagace nových, již vyšlých, či teprve chystaných desek všech zúčastněných.

Samotný Matrix byl docela příjemným místem pro konání takové akce. Snad mohu říct, že to byl slušně „noir“ pajzlík s decentním zázemím, avšak hnusným pivem. Již v šestou hodinu kapely pilně zvučily a připravovaly stage. Tušil jsem docela solidní zvuk, i když Dufaq tvrdil opak. Žel kvůli zdlouhavému štelování byl oddálen začátek akce a doba, kdy mohli být fandové vpuštěni do klubu. Ti tak museli ještě nějakou dobu mrznout před klubem na dešti. Podotýkám, že jich nebylo mnoho…

Blížilo se k deváté večer a na pódium se konečně začali chystat GORGONEA PRIMA. Hogath a Tyrael překvapili již svou image! Androidně vyhlížející bílé brnění a netypické malování ve světlech zářilo a evokovalo vzácná vystoupení Aborym. I když GP vystupovali první, nestrádali ultra krátkým hracím časem. A tak představili jak skladby z EP-ka „Behind the Border of Abnormality“, tak i ty nové, jenž se objeví na chystaném albu. I když se na kapelu přišla podívat jen hrstka lidí (čti: většina přítomných), dostalo se jim, na můj pocit, slušného přivítáni a potlesku. GP snad jen trochu dojeli na zvuk. Po většinu setu nebyly kytary téměř vůbec slyšet, z repráků se linuly jen samply a vokál. Vzhledem k jejich kvalitě se však nejednalo o nepřekonatelný průser.

Po krátkých přípravách byl čas na první kapelu turné, spolek jež můžeme v uvozovkách považovat za pohrobky velikých Antaeus, tedy AOSOTH! Základní členy BsT a MkM doprovodili INRVI z VI a J. z Asphyxiate. A zvláště bych rád upozornil na bubeníka Dana Wildinga z Trigger the Bloodshed, jehož talent dal vystoupení silný náboj! Žel však musím konstatovat, že ze všech kapel měli Aosoth nejhorší zvuk a i když jsem celkem slušně obeznámen s oběma alby, měl jsem problém se orientovat mezi jednotlivými skladbami. AOSOTH vcelku rovnoměrně naservírovali skladby jak z debutu (např. "Aura of Pills", "Soul Cremation"), tak i z novinkového „Ashes of Angels“ ("Songs Without Lungs", "Cries Out the Heaven" a další). Ve srovnání s ostatními kapelami měli AOSOTH trochu živější pódiovou prezentaci a zvláště byla radost sledovat MkM v jeho klasické pódiové práci. Zcela rozhodně také měli nejživější podporu obecenstva! K návštěvníkům se přidal veliký hlouček sestávajících z dalších muzikantů, kteří nepodporovali pouze svou přítomností, ale svým kolegům vydatně fandili. Avšak ten pravý, zběsilý kotel, byl na návštěvnících. Sám za sebe musím, říct, že jsem již dlouho nezažil takový chtíč po totální sebe-destrukci, jako při „Cries Out the Heaven“ (zvláště při ohromně mocném závěru skladby) a klasickém coveru „Inner War“ od Antaeus. PEKLO, KREV A NÁSILÍ!!!


Z vystoupení BLACKLODGE jsem měl poněkud obavy. Nebyl jsem si jistý, jak bude jejich hudba naživo znít, internetem se nesly zvěsti, že to za moc nestojí a vůbec tomu nepřidal fakt, že se Vincent celý večer belhal o berlích. Avšak po drobných úpravách, které umožnily Vincentovi odehrát koncert, se šlo na věc. Detailnější popis rád přenechám Dufaqovi, za sebe jen uvedu, že se průser nekonal, ba naopak bylo vystoupení docela příjemné. Má představa o black metalové diskotéce sice nebyla zcela naplněna, avšak energií BLACKLODGE oplývali.

Poslední kapelou večera a rovněž headlinerem byli HELL MILITIA. Docela by mne zajímalo, kolik lidí bylo na „pekelnou milici“ zvědavých hlavně z důvodu účasti hudebníků ve spolcích jako Vorkreist, Arkhon Infaustus a Mütiilation. Přiznám se, že jsem byl jedním z nich. I když se mi debutové album „Canonisation of the Foul Spirit“ docela líbí, nikterak nepřekonává hudbu kupříkladu zmíněných AI (neboť HELL MILITIA je především prací T. Persecutora/Torturera). Na pódiu stáli již všichni hudebníci, zmalovaní, popřípadě obvázaní. Velikou roli v setlistu dostaly skladby především z „Canonisation…“, ale posluchačům byly představeny i nové skladby z nadcházejícího alba „Last Station on the Road to Death“. Jmenovitě kupříkladu již internetově známá „The Ultimate Deception“.

No ale zpět ke koncertu. Již od zvukové zkoušky jsem choval myšlenku, že by přece jenom HM mohli na živo mít ty grády, které jsem na desce postrádal. Samotná hudba je docela nekro, ale živé prostředí tomu dodalo vše potřebné a ve výsledku se jednalo o výtečné black metalové zlo! Pozornost na sebe strhával především Meyhnach, nejen svou ohyzdnou vizáží, ale hlavně svým brutální hlasem! Jeho vokál mi přišel docela dost odlišný od desky, avšak i naživo se jednalo o vokální hnilobu. Snad jsem nebyl sám, komu téměř běhal mráz po zádech při některých pomalejších skladbách, kdy Meyhnach, podporován neméně hnusných vokálem Persecutora, nesvatě zvracel do mikrofonu. HM hráli pochopitelně nejdéle, svou černou aurou překonali kapely předchozí (I ta výtečná jatka při Aosoth) a doslova si mne získali. Jen dodám, že při závěrečné skladbě (která byla asi coverem nějaké skladby kterou jsem neznal) se na pódium slezla většina zúčastněných hudebníků a dalších zainteresovaných lidí. Stylově ukončení koncertu a samotného turné. BLACK ARTS OF CRIME IN PRAHA!

A koncert byl za námi, tedy ne docela, neboť úplný závěr tvořilo vystoupení ambientového projektu „Tholen“, které svým lehce vesmírným vyzněním vytvořilo pro hlouček zbylých lidí příjemnou tečku za už tak nesvatým večerem.


Na závěr povím, že z těch tří koncertů, jenž jsem za poslední měsíc navštívil (+Beltis, Horna/Taake) byl tento, pro mne, tím nejlepším. To je co říct, jelikož oba dva zmíněné představovaly organizační a zvukové maximum. Nechci říct, že by snad tento koncert byl zle zorganizovaný, to ne! Avšak zcela jistě to byl koncert nejhůře dostupný, s nejmenší návštěvou, nejhnusnějším pivem (a cenami za něj) a nejslabším distrem (Epidemie je super, ale koncertní výběr za moc nestál + věci kapel byly už docela prořídlé). Ale ani tyto věci, či další jiné incidenty, nezkazily dojem z parádního koncertu. Dal bych si opáčko…