Vaudeville, to jest "zábavný divadelní program se zpěvy a tanci, předchůdce operety, variété a muzikálu." Zábava... "takový druh trávení času, do něhož se lidé nemusí nutit, protože je sama přitahuje, přináší radost, uspokojení nebo oddech." A pak tu máme ještě Kyle-a Deniss-e z Melbourne, mladíka, který si rád hraje se zvukem. Škála jeho aktivit je dosti široká, FTRG je jen bočním projektem, jehož nahrávky pouští zdarma do éteru. Z ostatních bych zmínil "Danii Minoise" (Noise, neplést s Kylie Minoise), "Muntcunts" (Surf Rock) nebo hip hopovou "Crackers With Attitude". Za zmínku stojí i pojmenování celého projektu - traduje se, že vznikl díky retardované dívce, která se svými neméně stiženými kolegy bavila o sexu (nebo vykřikováním sprostých slov, jestli chcete), což je v mém osobním žebříčku zajímavosti poměrně vysoko ;).

Snad každý z vás někdy viděl Spaghetti western nebo jakýkoli jiný film, kde se v časech okolo přelomu století prali lidé v saloonu. Většinou u toho hrála až nemístně veselá, trochu otravná hudba, někdy dokonce ze samočinného piana... Teď máte představu co tvoří základ tohoto díla - pokroucená radost, vypadlá snad z nejhorších snů. Kdybych někdy zašel do hospody, tohle by měla být předposlední věc, kterou bych(om) (já, nebo ostatní účastníci události) chtěl(i) slyšet. To poslední je Vaudeville pozvednuté na novou úroveň zvukovou manipulací a nesmyslným hlukem, který zcela určitě vše kazí. Jednoduše řečeno, neměli byste to poslouchat... Pokud nemáte takové čuňačiny rádi, samozřejmě. "Vcházíte do futuristického kulturního zařízení, lítací dveře jsou jen hologramem, vítá vás poskakující melodie, která se kroutí pod nápory zkrouceného signálu, usedáte na ledově modrou židli a objednáváte syntetickou whisky. V rohu sedí muži ve vestách a hrají poker. Obvyklý večer ve vašem obvyklém Virt-loonu. Užíváte si hudbu, vychutnáváte (až příliš) mýdlovitou chuť nápoje a rozvažujete, zda si dnes dáte kulečník, nebo shlédnete "Kankánové Panny". Po dni plném budování magnetické trati pro Euroasijskou dráhu si odpočinek stoprocentně zasloužíte..."

Nahrávka má dvě roviny, samozřejmě je to ta hudební, kdy si nuceni cvrlikáním samplů kývete hlavou. Potom je to příval neotřelých, invertovaných a reversených vln, které pomyslný zábavní podnik boří, trhá a posílá nazpět časem. Vířící rej mimů, kankánových tanečnic a černých pianistů uprostřed vaší hlavy. V rukou máme tedy zajímavý sonický experiment, který nám předvádí, co je na hluku jako umění zajímavého, obskurního, ale i extrémního. Vše v rozumné míře a s – řekněme - jistým stylem. Co více, nápad sloučit takovéto žánry je vskutku originální, už jen z důvodu, že mnozí z nás pojem Vaudeville pravděpodobně neslyšeli...


Jestli tedy chcete vyzkoušet noise, tak skočte po noisecoru nebo čapněte do drápů tohle. Nemyslím si, že je určitá cesta, jak začít - narozdíl od tvrdších žánrů hudby zde není pojítko s těmi poslouchatelnějšími, hluk si buď zamilujete, nebo ne. Ale SoVtC je slušně posluchatelné album a dává určitou představu o několika proudech hlučebníků najednou, a to se cení... ;)