Hodně velké očekávání, hodně velká radost a hodně velké uspokojení mého hudebního apetitu. I tak by se dala popsat posloupnost emocí, které postupem času následovaly, než se ke mně deska dostala. ROSETTU sleduji už nějaký čas a k jejich velice originálně podanému mixu až ambientních pasáží s HC, sludge a post-rockem jsem si vybudoval poměrně silný vztah. Po prvním setkání s „A Determinism of Morality“ jsem však byl poněkud rozpačitý a to hlavně z pestrobarevného obalu. Téměř vůbec nekorespondoval s mými dosavadními zkušenostmi s touto kapelou, nicméně jakmile jsem si album pustil, vše mi bylo jasné."A Determinism of Morality" je oproti starším počinům především velice různorodé album. Trošku mě mrzí, že se pomalu ale jistě vytrácejí ambientní pasáže a silné ruchy v pozadí, čímž za sebou ROSETTA nechává prvky, díky kterým mne okouzlila na „Galilean Satellites“. Jsou tu však i další charakteristické znaky a jedním z nich je bez pochyb zvuková stěna, ve které se ukrývá asi největší síla mladých Američanů. Často chaotické pasáže s neuvěřitelným množstvím kytarových stop působí hodně zajímavým a originálním dojmem. Celek zní jako čistý chaos, ale pokud se posluchač opravdu zaposlouchá, ocitne se ve světě neuvěřitelného množství akustických melodií, tvrdých sludgeových riffů a prazvláštních loopů, které nemají hlavu ani patu, ale do kompozice skladby dokonale zapadají. Tento koncept doprovází velmi energický vokál s netradičním frázováním a ozvěnou, často se skládající z několika vrstev syrového řevu. Velikým překvapením pro mě byl hlas něžného pohlaví ve skladbě "Release". Tento moment považuji za jeden z nejvydařenějších na albu. Co však ale opravdu miluji, to jsou protažené nájezdy do kytarově obsáhlejších pasáží. Jednotlivé stopy se postupně nabalují a nechávají posluchače ve velkém očekávání, kdy už přijde ten velký moment a skladba se zlomí do neprostupné hudební zdi. Těžko popisovat tu masu energie, která se v tu chvíli uvolní.
Jediné, co bych snad vytkl, jsou až nepřirozeně znějící a občas zbytečně překombinované bicí. Ze začátku mi to ani nepřišlo, ale v polovině alba se mi začalo stýskat po nějaké té obyčejné tupačce. Samozřejmě, progresi se meze nekladou, ale i ten nejsladší koláč se člověku časem zprotiví. Těžko hledat momenty, kde si posluchač může zcela přirozeně pokyvovat hlavou.
Pokud mám shrnout veškeré své dojmy, ROSETTA rozhodně překvapila. Nedá se říct, že by zklamala, ale na některých prvcích, které dělají ROSETTU tím, čím je, dost ubrala, a to je pro mě jakožto skalního fanouška jednoznačné mínus. Mám trochu obavy o budoucnost kapely, protože se nemůžu zbavit pocitu, že s každým dalším počinem je přece jen míra chaotičnosti nižší a nižší a hudba tím ztrácí na osobitosti. Každopádně „A Determinism of Morality“ doporučuji každému lovci nekonvenčních kapel a budu rád, když své názory na desku napíšete pod recenzi do komentářů.
K recenzi poskytl: Translation Loss Records
