Pokud vás zaujal debut, budu nejspíš jen nosit dříví do lesa, nicméně "Past Changing Fast" si nezaslouží zůstat nezrecenzované, i třeba jen kvůli jedinému milovníkovi komorní progresivity, který by snad KAILASH neznal. Tito Italové bývají srovnáváni s VED BUENS ENDE a sami k nim nejen coverem skladby "Remembrance of the Things Past" odkazují, což je ale ve světle aktuálního alba zavádějící. VBE tvořili hudbu označovanou jako post black, mnohem temnější a surrealističtější, zatímco KAILASH se na "Past Changing Fast" věnují hravější, "čistší" progresi. Debut z roku 2007 sice vyvolává nutkání užít označení "blackened", prakticky však jen díky vokálu, hudebně se kapela černému kovu přiblížila jen minimálně, přičemž druhá deska s black metalem nemá vůbec nic společného.
Nejvíce se na tom samozřejmě podepsala čistě instrumentální podoba. Absence vokálu hudbu prosvětlila, nechala vyniknout všem kytarovým kudrlinkám a jemnému vybrnkávání, kterého od minula přibylo. Také je oproti vedoucí kytaře zvukově trochu popostrčeno dopředu, zatímco "obhroublé" riffování jako by znělo mírně tlumeněji. Vzniká tak nepatrný kontrast mezi rychlejšími a vyloženě uvolněnými částmi, ale nikoli na škodu.
I když může KAILASH ze začátku znít jako snobárna, u které se pije earl grey, po několika posleších přijdete na to, že do nějaké artistní improvizace mají daleko. Někdy působí lehce, někdy složitěji, aniž by však chtěli posluchače nechat za sebou zavaleného partiturami. Právě zmíněné klidné části, nikterak náročné na poslech, budují velmi nenápadnou, křehkou, ale o to vzácnější a zajímavější náladu. Nejde vůbec o smutek nebo nostalgii, spíš o jakési velmi decentní zasnění se. Ne vedbuensovsko-virusovský drogový úlet, kdy nahoře je dole, a vy si připadáte jako Gulliver, jak na vás ze země vrhají malé předměty davy trpasličích Czralů, tohle se spíše dá popsat jako pokus zachytit i "hrubými" metalovými kytarami jakousi nezřetelnou pavoučí síť rýsující se před očima, aniž bychom ji viděli.
Zpočátku jsem byl mírně zklamaný, neboť mi připadalo, že tak dobrá skladba jako první "Winter Glimpse" není už žádná další. Nevěřte tomu. Ona je sice neuvěřitelně nádherná prakticky už při prvním poslechu, ale funguje hlavně a zcela záměrně jako vstupní brána do světa "Past Changing Fast", kde dále není kladen důraz na rychlé vstřebání, ale na slastné ztracení se v peřinách progresivity, v nichž progresivní neznamená nestravitelný, ale dlouho trvanlivý a při troše záliby také okouzlující.
Pokud jste desku ještě nepořídili a zároveň neuvízli hudebním vkusem u jednoakordovek (nic proti nim), okamžitě to dožeňte. KAILASH mohou sednout každému, kdo se rád nimrá v kytarových orgiích stejně jako v meditativním atmosférickém vzduchoprázdnu. Chvíli jsou zasnění, chvíli rozverní, chvíli rockoví a stále pořád metaloví, nicméně ať už zrovna letí v oblacích, nebo stojí nohama na zemi, stejně jde o nevšední zážitek.
