Murderous Productions je dalším českým vydavatelstvím, které se rozhodlo ustájit zahraniční kapelu. Výběr padl na mladé Chorvaty jménem STRIBOG, kteří letos vydávají svůj regulérní debut “U Okovima Vjecnosti”. V českých luzích a hájích nepříliš známé seskupení funguje na metalové scéně teprve čtvrtým rokem a kromě dnes recenzované novinky má na svém kontě ještě demonahrávku a sigl posléze sjednocené na kompilaci “Zora Nad Zemljama Slavenskim”. Povídat si dnes však budeme právě o jejich debutu, na kterém zapracovali snad po všech stránkách a se kterým se posluchačům opět dostává svěžího vánku v podobě východoevropského black/folk metalu. Již od prvních tónů skladby “Ancestral Skies of Gold” je evidentní, že se budeme pohybovat v mezích vyznačených ukrajinskými a ruskými kapelami teprve v tomto desetiletí. V mezích, které by se daly relativně dobře označit za mix rané tvorby Ashen Light s ruskou Arkonou. Od prvně jmenovaných si STRIBOG berou především barvu kytarového zvuku, rychlé a thrash metalem načichlé riffování. Zpěvačka Ana by se dala odstínem svého hlasu a frázováním dost dobře přirovnat s Mashe. K tomu všemu Chorvati přidávají značnou porci nevtíravé, avšak dobře zapamatovatelné melodie, klávesových partů a folk metalových motivů. I přesto, že jsou hudební vlivy kapely neoddiskutovatelné, dokáže si velice dobře udržet svoji tvář. Vykrádačka se jednoduše nekoná. Téměř čtyřicet minut hracího času je dobře vyvážených – mohou za to hlavně akustické proklady mezi některými skladbami, které celou nahrávku zvolňují a přidávají na romantice a atmosféře.
Jasnou výhodou STRIBOG je fakt, že mají jasno v tom, co chtějí posluchačům předložit a toho se přesně drží. Nikde se tak nedočkáváme váhavých motivů, vše funguje tak, jak by správně mělo. Metalové skladby velice dobře šlapou, ty akustické naopak chtěně celý vlak brzdí. Kýžené rovnováhy mezi oběma celky se podařilo, dle mého skromného názoru, zdařile dosáhnout. Vyzdvihl bych také kombinaci krkavčího a čistého vokálu a jejich symbiózy. Borna žene nekompromisně kupředu, zatímco Ana přidává celé nahrávce na epice a majestátnosti.
Jak jsem zmínil v úvodu, STRIBOG si pohráli nejen s hudební složkou “U Okovima Vjecnosti”, ale také s vizuální stránkou desky. Do jisté míry kýčovitá, avšak na pohled velice příjemná grafika, dodává punc profesionality. Po zvukové stránce máme pak co dočinění s kvalitní kulisou, o kterou se postaralo studio Soundcage a Viktor Grabar. S klidem se můžete do nahrávky ponořit, čistá a čitelná produkce vás v tom jistě podpoří. Na druhou stranu se nemusíte bát omezenosti dynamického rozsahu, o ten je také jaksepatří postaráno.
“U Okovima Vjecnosti” vám jistě vydrží na mnoho poslechů, příznivci východoevropského pagan/folk metalu v jeho rané podobě pak budou zcela jistě nadšeni. STRIBOG jednoduše použili vyzkoušené ingredience a uvařili z nich výborně chutnající jídlo. Jídlo, které pro vás sice není žádnou novinkou, avšak je připraveno podle kvalitní receptury a s vlastní tváří.
