Na začátku recenze bych rád poděkoval Mysticusovi, který mi z vlastní iniciativy zaslal promo dnes recenzovaného alba. Nebýt totiž jeho aktivity, o existenci SKON bych se zřejmě dodnes nedozvěděl.

Za jménem SKON stojí jediný člověk – Carpath (známý ze svého působení u Slavigrom, Warmarch, Inferno či Oldblood). Zajímavou věcí je určitě to, že se stylově zaměřil nečekaně (alespoň pro mě) na doom/death metal s jemnými dotyky rocku. Jeho black metalové aktivity byly vždy velmi zajímavé, po zjištění více informací o SKON jsem byl tedy zvědavý na to, jestli popluje na stejně kvalitní lodi i nyní.

„At the End of a Journey“ je bez debat hudebním zjevením, které nemá na Slovensku i v České republice konkurenci. Jestliže se na zmíněných scénách vyskytne nějaký doom metal, je buď přeslazen klávesami, nebo se snaží být podáván v takové formě, aby zaujal. Často se to však nedaří (čest výjimkám). Debutový materiál se sestává ze čtyř skladeb, z nichž tři jsou originální a jedna coverem od Katatonie. Hned první „Forever Lost“ ve mně probouzí různá přirovnání, snad nejbližší shledávám v kapelách jako WINE FROM TEARS. Je to z velké části hlavně díky melodickému táhlému riffování, které v kombinaci se zvukem kytar navozuje právě zmíněný dojem. Co se však celkového dojmu ze zvuku EP týče, jsem nadmíru spokojen, neboť velmi trefně podtrhuje atmosféru, a to hlavně díky své decentní zastřenosti. Nevím, v jakých podmínkách byl materiál natočen, ale v tomto směru Carpathovi posílám pochvalu. Možná se teď někomu budu jevit jako nenáročný posluchač, ale mnohem radši si vyslechnu album, které nemá krystalický zvuk a nabízí nějakou atmosféru, než něco, kde je sice zvuk vyladěn do posledního detailu, ale co do upřímnosti a náladovosti z něj čouhá do výšky jedna velká 0.
Co se týče skladeb „Forever Lost“ a „Hopeless Words“, považuji je za nejlepší a nejzajímavější na albu, zároveň v nich však vidím jistá úskalí, díky kterým by Carpath mohl po čase narazit. Mají totiž poměrně stejnou strukturu a melodie si jsou velmi podobné (hlavně v první třetině). I díky tomu záhy nabývám dojem, že toto jsem již na albu slyšel před pár minutami. Trochu nedotažený mi přijde i vokál, který má zvláštní barvu, a i když je srozumitelný, chvílemi na mě působí rušivě. Nejedná se o growling ani o black metalový řev, je to něco mezi.

Skladba „At the End of a Journey“ je na tom se strukturou trochu jinak; je barvitější, nápaditější a řekněme „více rozptýlená“ (lepší výraz mě fakt nenapadl). To znamená, že mi neevokuje něco, co bylo na albu ke slyšení. Paradoxně pro mě ve výsledku ale nepůsobí tak zajímavým dojmem jako „Forever Lost“ a „Hopeless Words“. Možná to je tím, že neobsahuje tolik chytlavých kytarových momentů. Co se týče „Cold Ways“ (coveru od Katatonie), zde musím také něco vytknout. Hudebně není skladba zvládnutá špatně, ale vokály mi v ní nesedí. S čistými zpěvy vypomohl Peter Knietel, a i když neříkám, že by byly nějak špatně a falešně podány, z hudby chvílemi vyčnívají a neplynou s ní v jedné rovině. Problémem je zároveň i jejich hlasitost; v pár momentech přebíjí hudbu, což je na jinak vcelku vyváženém albu škoda. Výběr této skladby mi ani nepasuje k ostatním.

Rozhodně neberte předešlý odstavec jako brutální shazování, jsou to jen menší výtky, které mi při poslechu vyvstaly na mysli; třeba bude mít někdo odlišný názor. Nicméně, i když vezmu v potaz některé nedotaženosti, „At the End of a Journey“ mě docela baví. Je z něj totiž cítit, že autor má potenciál, který po čase (doufejme) rozvine naplno a vyvaruje se některých přešlapů. Začátek je to totiž velmi, velmi slibný. Nezbývá tedy než doufat, že Carpatha tvoření hudby pod značkou SKON bude bavit i nadále a dočkáme se nových materiálů, které budou znamenat něco, co bude zárukou jisté kvality na Slovenské i České scéně. Chce to jen hudbu obohatit něčím specifickým, třeba se ubírat směrem k jedné určité náladě. Jistá melancholie na mě z alba dýchá, ale stále to není ono.

Mým úmyslem bylo, abych napsal recenzi co nejjednodušeji, snad tedy pochopíte, že je na každém, z jaké strany nahrávku uchopí. Nepopiratelné přísliby do budoucna tu ale jsou.
Držím palce!