Předloni jsem se na AFODu skutečně bavil a tak nějak si sliboval, že začnu jezdit pravidelně. Z osobních důvodů jsem se však nemohl zúčastnit minulého ročníku; rozhodl jsem se to tedy přirozeně napravit letos. Důvodů bylo dost, předně tedy vystoupení OBLOMOV, ke kterému se dostanu určitě v průběhu článku a taky kvůli té až rodinné atmosféře. Vyrazil jsem tedy 25.06.2010 s dostatečným předstihem na vlak, abych otevřel svou letošní festivalovou sezónu…
…a díky dochvilnosti Českých Drah dorazil do Budějovic s více jak hodinovým zpožděním a dále do Trhových Svinů cestoval posledním autobusem, což mělo za následek dvě věci. Pravděpodobně s Lordem Faltusem dorazíme na místo kolem 17:00, kdy by měla celá akce začínat, takže nám jako již mnohokrát unikne první vystoupivší kapela… Začínám to vidět černě; druhou věcí byl totiž vydatný liják. Nejsem z cukru, ale stavět stan v lijáku = chrápat tři dny v mokru. A aby toho nebylo málo, pro mě jasný favorit č. 1 OBLOMOV nevystoupí a u sta hromů ani personálně propojená PANYCHIDA. Ale co, akreditaci mám, v areálu jsem, koupit pivo zajdu a ejhle… nejdřív si chlapi kupte žetony. Zadrmolil jsem něco ve smyslu: „malé festy si berou to nejhorší od velkých bratrů“ a šel v lijáku stavět stan. To zas bude festival, kromě pár kapel mi ještě zbývá Krušovická 10°, zajímavá kombinace.

DEN 1

Roli „otvíračů“ celého letošního běsnění svěřili pořadatelé vodňansko-křemžsko-týneckonadvltavsko-chelčické kapele MACHETA a nutno říct, že mladíci si rozhodně ostudu neuřízli. Jejich set byl energický, MACHETA sekala velmi ostře a drsně a jediné co to narušovalo, byl letní lijavec. Nicméně i tak mi produkce téhle kapely přinejmenším posloužila k tomu, abych si udělal obrázek o zvuku pod pódiem, a zdá se zdá, že letos to půjde o dost líp než předloni. Odehrán první set a vše běží jako po drátkách co se harmonogramu týče (vše na čas, a tuším, že i díky neúčasti v úvodu zmíněných spolků, sakra) a na podium se chystají letošní břitvou ověnčení DYING PASSION. Vypadá to, že Zuzka Jelínková se dobře vyspala a vokál naladila. DYING PASSION zkrátka chytli hned na začátku vystoupení a až dokonce nepustili. K výbornému vokálu se přidali i excelentní výkony muzikantů, samply zněly velmi citlivě a vystoupení nabíralo s každou minutou na síle. Parádní set… a já si pomyslel něco o české Anneke van Giersbergen. Pokud by se to někoho dotklo, ať promine, nebylo mým záměrem kohokoliv nasr*t. Díky vám, díky. Déšť se vám podařilo rozehnat a vaše vystoupení mělo šťávu, škoda, že jste hráli tak brzo, za soumraku by byla atmosféra ještě kouzelnější, ale i tak klobouk dolů.


ISACAARUM jsou jakousi domácí stálicí a tak to pod pódiem pěkně vře. Rozhodně kvalitní vystoupení a zřejmě nejtěžší pódiová show dnešního dne. Pánové se vyfikli do svěrací kazajky, brýlí a podobných propriet. Mnoho lidí zajisté potěšil i návrat Monthyho, jestli se nemýlím. Kapela má své věrné fans, kteří ji neustále podporovali, ale můj šálek kávy jejich hudba není. Bylo to kvalitní, to ano, ale nic pro mě. To MORTIFILIA stojí jaksi úplně, úplně jinde a mě jejich death metal prostě a jednoduše baví. Navíc, a to tvrdím a píšu pořád, je jednou z kapel, od kterých dostávám vždy přesně to, co očekávám. Energii do každé končetiny, do každé části těla. A i s letošním vystoupením jsem byl navýsost spokojen. Jedinou věc, kterou musí osamocený redaktor v tu chvíli řešit, je, jestli má „Christ Hunt“ propařit pod pódiem, nebo se raději věnovat focení, obojí se totiž prakticky vylučuje.
Mohl jsem samozřejmě fotit to, co propařit nemusím. Jenomže jsem měl pocit, že by to bylo při vystoupení pořádajících MATER MONSTIFERA mlácení holé slámy. Proti ohni není žádná šance a pravděpodobně by se moc fotek neujalo. S MM mám problém. Nikdy se mi prostě jejich styl příliš nezamlouval a jakkoliv jsou kapelou black metalovou, tudíž z pohledu našeho zinu a s přihlédnutím k osazenstvu letošního AFODu zásadní, nemám příliš co psát. I oni mají své věrné fanoušky, kteří je i přes opět značnou nepřízeň počasí hnali vpřed. Jenže mne zasáhl snad akorát poslední kus „Beletseri“, a to především účasti Zuzy Jelínkové. Asi se sluší připomenout, že se jednalo o poslední vystoupení páně Destruktora. A musím ještě dodat, že oproti předloňské katastrofě se jednalo o mnohem povedenější set.
A stále vše jede podle harmonogramu. Odpolední vystoupení DYING PASSION předznamenalo, že by to dnes mohl být „ženský den“. Zuzana se vytáhla a já se nemohu dočkat, jak jí odpoví Markéta, tedy promiňte, Appia Mysteria - křehká to žínka se „sametovým“ hláskem, jímž umí pohladit. Přicházejí BELLIGERENCE a je pravdou, že společně s následovníky TROLLECH by měli být alespoň pro mě největšími hvězdami… a musím říci, že první kapela jí rozhodně byla. Skutečně famózní jízda a Markéta se rozhodně zahanbit nenechala. Během vystoupení zazněly jak skladby z předloňského „Out:Red“ (snad kapelu potěší, že jsem konečně koupil originál), tak i několik novinek, které mi přišly snad ještě lepší a agresivnější. Rozhodně se tedy na novinku můžeme spokojeně připravit. Mám pocit, že nás rozmázne ještě více než „Out:Red“. Dost možná to bude vyznívat tak, že jsem předpojatý, ale na tomhle setu jsem nenašel jediné chybky. Famózní, energické… peklo… velká chyba, že jsem kapelu před dvěma lety prošvihl. Letos tedy jasně palec nahoru.


Zlomit mé skálopevné mínění o tom, že šlo skutečně o „ženský den“, teď mohou už jen plzeňští TROLLECH. Splní úlohu hlavní hvězdy pátečního dne? Ačkoliv jsem stále ještě v šoku z výborného výkonu Pražanů, musím říct, že TROLLECH zaváleli. Do hlediště se nahrnulo prakticky vše, co mělo ruce i nohy a tipl bych si, že se tak mohl vytvořit asi 250hlavý kotel, aby si vychutnal pravý a nefalšovaný lesní black metal. Mohli jsme si vyslechnout samozřejmě „Moudrost kováře“; „Jasmuz“ se propagovat musí a stejně samozřejmě i osvědčené fláky starší, jakými jsou „V rachotu hromů“ nebo třeba „Zelená ruka Jara“. Mám možnost tak trošku srovnávat s vystoupením v pražském Exitu a dost mě zaujalo, že ačkoliv tedy v Praze nebyl špatný zvuk, tak zde byla Trollmasova kytara slyšet o dost lépe. Tedy nejen kytara, ale i čistý vokál. Zaujala mě ještě jedna věc, zatímco na jejich pražské zastávce dle mého zabíraly více skladby starší, zde jsem v publiku neviděl až takový rozdíl, bylo to takové vyrovnanější, ale jinak stejně suverénní jako v Exitu. Chlapi jsou profíci a rozhodně mne svým setem potěšili.

Vystoupením TROLLECH má páteční anabáze končí. Tradiční kombinace metalové hudby a piva (ten den ještě poživatelného) měla za následek naprostý „pád do hrobu mrtvol“. Raději se nebudu vyjadřovat k dalšímu dění a jen se omluvím POPPY SEED GRINDER, že jsem jejich vystoupení prostě prospal. Snad to vyjde příště.

DEN 2

Sobotní ráno je překvapivě na pohodu, vstávám v devět, v hlavě klídek, žádná hornická kladívka se nekonají a počasí se tváří o dost lépe než včera. Vypadá to na další vydařený den a začátek je naprosto jasný, jdeme se občerstvit do stanu, kde se celou noc točilo pivo. Takže pivo a jako desinfekci slivovici. A jako předloni do města. Tentokrát váhám, zda tedy jít hned anebo počkat na hlubší odpoledne. Po dohodě s Faltusem razíme v půl jedenácté, protože máme hlad a došlo kuřivo. I my jsme hold jen lidé. Odkecáme tím tak ARACHNE, což by nevadilo, ale zároveň i doom metalové LLYR, což mě trošku mrzí, jenomže další varianta by znamenala nezaznamenat něco dalšího, co mě táhne mnohem víc. Takže zase jen strohá omluva kapelám.

Po našem návratu z oběda už na pódiu zuří a řádí black metalový spolek z Prahy - NAURRAKAR a zcela jistě byste v line-upu hledali těžko něco stejně ortodoxně black metalového. Já tuhle partu můžu, pod pódiem sice není nikterak narváno, alespoň se mi ale bude pěkně fotografovat. Opět řeším dilema, či si jít zahrozit, nebo fotit, a budu to muset nějak skloubit dohromady. Musím říct, že mě tentokrát živá produkce Pražanů bavila snad ještě více než loni v Plzni a užíval jsem si plnými doušky jak solidní technické výkony kytaristů, tak i ty „ošklivé“ klišovité texty. Proč ne, k NAURRAKAR to dle mého patří a já byl připraven. Nejvíce jsem hltal songy „Imperium Satana“, „Rise of Blasphemy“ a maximálně na mě zabrali „Synové české temnoty“. Podle mě to byl velmi vydařený set a jediné, co k tomu dodat, je snad to, že by klukům slušel živý bubeník (tady jejich produkci). Automat není to pravé ořechové, ale kde vzít a nekrást…


Zůstáváme s Lordem Faltusem i na další kapelku GENUINE RELIEF, popravdě nás ale jejich produkce příliš neoslovuje a povedle zvukaře jsou distra a jelikož je triko loňského „Blacklights“ festivalu nepřehlédnutelné, končíme u Michala z Nagy. Trochu pokec, prohrábnutí nosičů… Celkem se dalo očekávat, že se na GENUINE RELIEF zdržíme, přece jen jsme se vzdálili a nějak hudbě postupem času přišli na chuť. Škoda jen vytažených kláves, které bořily nadějnou práci kytar. V tu chvíli byl Faltus obtěžkán čtyřmi hudebními nosiči a já se smál, že utratil 800,- a neměl jsem… k Michalovi jsme se ještě vrátili a já tam nechal ještě víc.

Tak popravdě, přestože jsem se na vystoupení slovenských HECATE celkem těšil, byl jsem z toho velice rozpačitý a než pány pozorovat pod podiem, bylo pro mě vybírání nosičů určitě mnohem zajímavější činností. Zvláště výkon zpěváka byl velmi tristní. Obecně nemám poslední dobou štěstí na slovenské spolky, kdykoliv se na něco těším, obvykle se pekelně zklamu. Tohle fakt ne, to se prostě nedá. Snad si to vynahradím při následujících AGONY. O AGONY mnoho lidí tvrdí, že stagnují a nic moc nepředvádějí atd. Leč tohle je přesně vlastnost, která mně naopak vyhovuje. Je pravda, že vše je postaveno na jednoduchém základu, přesto je dostatečně pevný a hlavně s sebou nese snadnou zapamatovatelnost a hitový potenciál. Během celého jejich vystoupení se pařilo a skákalo. A to samozřejmě i z pódia. Největší hvězdou stage-divingu byl tentokrát asi osmiletý klučina, jenž byl pečlivě strážen armádou „Debustrolců“. Kapele sice vůbec nepřál zvuk, ale vzhledem k tomu, co probíhalo v hledišti, to nikomu včetně mě nevadilo a při prvních tónech „In Nomine..“ se rozpoutalo peklo. Co mi ovšem vadí, je, že dle Mrcyho slov šlo o vystoupení poslední. Mnoho lidí mávne rukou se sdělením, že se bez AGONY hudební svět obejde, mně ale bude jejich živá prezentace chybět.

Vystoupení rakouských THRASHCANNED a posléze i TLOR jsem doslova prohrál v kartách, respektive jsem obě kapely poslouchal z ústraní pivního stanu s balíčkem karet v ruce, přičemž jsem ještě přemýšlel o tom, proč vlastně hraji karty s uplně cizími lidmi a přemítal o tom, odkud ty slečny, se kterými sedím u stolu a karbaním, znám. Rakušané hráli thrash-death a soudě podle reakcí publika šlo zjevně o presentaci příjemnou, ale jak říkám, slyšel jsem je z dálky. Obecně ale musím konstatovat, že v mnohém předčili „hvězdnější“ krajany IN SLUMBER. Ale o tom potom… „Thousendku“ jsem měl možnost vidět podruhé a popravdě mě nenadchla uplně stejně jako napoprvé, ba ani přítomnost charismatické Dashy mě od stolu s kartami zvednout nedovedla, a tak tu máme další pauzu.

A po ní snad pro mě nejpříjemnější vystoupení za celou sobotu. Do prdele, SIX DEGREES OF SEPARATION měli být hlavní hvězdou večera! Bylo to mé první setkání s kapelou a byl jsem u vytržení. Perfektní vystoupení, čisté, přesné, úderné a energické. Slibuji sám sobě, že si pořídím originál nosiče, a to, prosím, všechny. S podobně dotaženou produkcí české kapely jsem se věru nesetkal už pěkně dlouho. Famózní výkon S.D.O.S mě utvrzuje v tom, že i kdyby celý zbytek dnešního dne stál za „starou bačkoru“, na své jsem si přišel.


GREEDY INVALID prakticky vůbec neznám a očekával jsem tedy ledacos, ovšem vůbec ne mix gothic metalu s experimentálním rockem, nebo jak to nazvat. Celkově to neznělo špatně, ale pravdou je, že já na podobnou hudbu asi musím mít náladu, a ta se zrovna s nějakou takovou romantikou moc nepotkávala; těšil jsem se na vystoupení F.O.B a hlavně pak na následující LYFTHRASYR, jejichž set jsem předloni zaspal. Co čert nechtěl, i tentokrát jsem se odebral ke stanu a světe div se, neusnul, jen jsem hudbu F.O.B vnímal v poloze ležmo a s cigárem v hubě. Podle mě se toho od předloňska až tak moc nezměnilo, posun více do coreových sfér se koná a vpravdě největší ohlas dole u pódia sklidil cover britských Mötorhead. Ti, co byli dole, se mnou nemusí souhlasit a určitě si „fobíky“ užili po svém a dobře jim tak. Já se dolů přesunul až na následující LYFTHRASYR, abych mohl litovat, že jsem je před dvěma roky prošvihl. A ejhle, nakonec se to obrátilo v přednost, protože na rozdíl od osob, které je už viděli, jsem neměl s čím srovnávat a mohl si je tak bez předsudků užít. A nutno říct, že Němci mě zválcovali náramně. Show měli promáklou a celkem mi byli blízcí i hudebně. Malý škraloup na jejich vystoupení zanechal zvuk… měl jsem chvílemi pocit, že Zephosovi nejde do odposlechu to, co by potřeboval a jeho kytara se určitě v některých místech ztrácela i směrem ven. Největším ladičem publika byl jednoznačně klávesák, na jehož jméno si nevzpomenu, právě on byl strůjcem největší podívané. Koncert utekl jako voda a já byl unavený, ale zároveň velmi spokojený. Zlí jazykové tvrdí, že LYFTHRASYR tápou na místě, však také už tři roky nevydali nic nového, ale já pevně věřím, že s novinkou přesvědčí a nakopou prdel třeba takovým Dimmu Borgir.

Jdu si pro pivo, žízeň je veliká a pak se vrátím na IN SLUMBER. Tak nevím, co tím pořadatelé sledovali. Jistě, dost lidí dorazilo právě na tuhle rakouskou bandu, ale pro mě to byl tedy otřesný zážitek. To, co se linulo z reproduktorů, těžko popisovat. Myslel jsem, že mi jdou uši šejdrem dost možná z předchozího vystoupení, ale to byly reálně falešné kytary. Tak co, snad se to časem spraví. Ve finále jsem vydržel dvě sklady a naštvaně odešel kalit. Hrozný přešlap, zařazení tohoto do hlavního programu. Vůbec mi to nesedlo, brrr… zklamání festivalu. Po přestavbě pódia se objeví Dánové ILLNATH a snad nabídnou porci něčeho rozumnějšího. Po pravdě nabídli a předčít předchozí Rakušany nebylo příliš těžké. Hudbu Dánů najetou nemám, jen vím, že už taky pěkně dlouho nic nevydali. Jejich melodický black metal by se zajisté poslouchal velmi dobře, nebýt naprosto nepochopitelného a iritujícího zvuku metronomu v každé písni. Samozřejmě se to projevovalo hlavně mezi skladbami, ovšem i v hudbě samotné. Lord Faltus zůstal a v neděli vystoupení jediné kapely, která neměla s českem společnou hranici, celkem pochvaloval. Mně prostě ten click odradil v maximální možné míře a posunul opět směr stan, kde jsem kapelu doposlechl, i když na mě z toho ťukání šly mdloby. Jestli to byla nutnost, je jejich věc, ale já si myslím, že to příliš profesionální není a určitě to nepotřebuji slyšet u „hlavní hvězdy“ celého cirkusu zvaného AFOD 2010.

Letošní ročník mi přišel v mnoha směrech podivný, určitě to vše začalo tou nešťastnou neúčastí PANYCHIDY a OBLOMOV, navíc mi pátek přišel obsazený silněji než sobota, což je hodně zvláštní, ale stane se. Jinak ovšem klídek, pohoda, žádný stres, atmosféra přátelská až domácí. To jsou ty největší klady trho-svinského fesťáku, člověk si tu odpočine a každý si tu najde svou parketu. Hodně mě potěšilo dodržování časového plánu akce. Na žetony za pivo jsem postupně nadávat přestal u vědomí toho, jak to usnadňuje práci výčepáků, kteří se o nás starají ve dne v noci. Pivo jsem už ale v sobotu proklínal a v neděli předváděl grimasy odporu, když jsme si koupili jedno společné na cestu na autobus. Nechápu proč 20km od Českých Budějovic musím pít takovou břečku. Jinak ovšem doufám, že chlapi neprodělali a AFODy budou pokračovat, rád se vrátím a nejspíš se vykašlu na akreditaci. Pro osamoceného reportéra je jakýkoliv festival velké sousto a jednou se musím přece taky řádně pobavit a ne pořád psát nějaké články. Vám páni pořadatelé jako vždy patří dík, jen příště objednejte na pátek lepší počasí. :)