Občas není marnou věcí inspirovat se zákazníkem. Takový věrný kupující, který je oddaný vašemu hokynářství až za hrob, je věru krásná ukázka toho, že prodávané zboží má dostatečnou a vhodnou jakost. Sem tam se občas za výlohou na ulici blýskne smutná tvář, která se z cedulky dozví, že „Badyán a hřebíček zcela vyprodán“ a nepotěší ji informace o bělícím zázraku „pro každý límeček“, nicméně každý den není posvícení. Na druhou stranu, bylo by hrubě nemilé podceňovat tužby laskominchtivých lidiček, a proto jsem se rozhodl i já vytáhnout opět s něčím klasičtějším. Tentokrát nám totiž prostřednictvím jednoho čtenářského tipu přišla příjemně exotická a atmosférická novinka ze Saúdské Arábie.

Novinka orientální black metalové sestavy AL-NAMROOD nepřišla z ničeho nic. Sama kapela za dva plodné roky připravila vhodnou půdu pro současnou orbu a výsledek zvaný Estorat Taghoot rozhodně mluví za sebe účelně a jasně. Směs s vůní východu, příjemným nazvučením a hlavně s osvěžující nápaditostí boduje převážně svým kouzlem a charismatem. V době, kdy už nikoho příliš nepřekvapuje metalová hudba hraná v islámských zemích (Taarma či 1000 Funerals nechť toho jsou dobrým příkladem), AL-NAMROOD dokázali hudebně dobře napojit černotou přímo z pramene. A to nikoliv naftou. Melodie zakomponované do ponurých orientálních motivů s pošpiněným zvukem skutečně působí tak, jak mají, a vy v mžiku zavítáte do Semiramidiných zahrad... či spíše do temnot zapomenutých měst a hromadných hrobů. Už od prvních poslechů se posluchači musí nutně zalíbit ta upřímnost a šmah, se kterými kapela s tématikou pracuje. Dalo by se říci, že obrazomalebná podstata je splněna na výbornou. Hudební výkony skutečně nepokulhávají a odnáší si též dobré hodnocení - melodičnost je zralá, nikoliv však přezrálá, trapná nebo nevhodná; hudba nedýchá ani přílišným stereotypem, a je více méně svižná. Sem tam se kytara zaobalila do pískovité hutnosti a některou z pasáží si vybrala k delšímu prodlení, což se záhy ukázalo jako kvalitní tah. Ráznost a údernost opakovaného a příjemného riffu vnesla do poměrně rozmanité hudby jednoduché a účelné oživení. Nedá se říci, že by potom skladby působily nějak ždímavě či hitovitě - už dlouho jsem se takto u black metalové nahrávky nebavil. Klávesové party působí též solidně. Na můj vkus místy možná až příliš „světlé“ a jindy plné různých kroucení, na druhou stranu právě ony piruetky mohou být pro někoho dobrým lákadlem. Při poslechu jsem si namátkou vzpomněl na staré klenoty z dílny Kovenant. Ten pocit při poslechu byl obdobný.


Padesát šest minut zasvěcených této nahrávce ubíhá znatelně a ani po četných posleších tato stopáž nenudí. Netuším, jak je nahrávka trvanlivá, ale odhadl bych, že mým sluchovodům je skryto ještě tučné množství poslechů. Životnost prodlužuje již zmíněná nevtíravost; opravdu mne potěšila ta poctivost, co z nahrávky sálala. A není to jediná věc, která navnadí.

Estorat Taghoot je albem, jež mne vytrhlo z jisté strnulosti a po dlouhé době skutečně obnovilo můj zájem o black metalové nahrávky. Zvláště v dnešních parných a horkých dnech, které přímo vybízejí k nějakým cestám za exotikou. Pokud tedy chcete cestovat alespoň pomyslně a k odpočinku si připočíst tíživou ponurost a jistou dávku magie, vyzkoušejte tuto nahrávku.

K recenzi poskytl: Shaytan Productions