OCCULTO MORTUALIA je slovensko-francouzským projektem, v němž účinkuje Kaltemtal (vokalista zaniknuvších Warmarch) a Larua ov Morrt. Oficiální stránky projektu, které jsou nyní nefunkční, hovořily o několika kazetových vydáních a „Niger Templum“ jest první dílem třídílné série, který se veze na vlně okultně laděného „ambientu“. Pokud bych byl analfabetem, mohl bych „Niger Templum“ označit za pouhé kombo akustické kytary, tichých perkusí, vokálu a občasných efektů/samplů. Naštěstí je tahle na první pohled primitivní kombinace na hony vzdálena od děsných pokojových pokusů tvořit black metalem ovlivněný ambient. Obě skladby, „Prex ov Belial“ a „Dies Irae“ ubíhají téměř totožným stylem, i když si troufnu říci, že první uvedená je zajímavější a svou náladou pochmurnější. „Niger Templum“ se v prvních vteřinách představí smyčkou křiků a provolávání, ale pokud čekáte (jako já při prvním poslechu) hudbu složenou ze smyček a samplů, budete brzy uvedeni v omyl. Hudba se vzápětí přelije do atmosféricky naprosto odlišného rázu. Pokud jste četli mou starou recenzi na Hammemit, možná tušíte, co se bude dít. Vlády se ujme zvláštní akustická linka s upozaděným čistým zpěvem. Akustická kytara je tím nejvýraznějším nástrojem obou skladeb. Hra je lehce monotónní, ale evokuje zvláštně zatuchlou atmosféru. Méně monotónní už jsou další prvky, které doprovází kytaru. Tichý, vazbení připomínající efekt společně s nerušivým tlukotem perkusí dodávají uspávací rytmus. Kaltemtal upustil (snad až na dvě výjimky) od použití hrubšího vokálu a agresivní ječák známý z Warmarch zde nenajdete už vůbec. Většinu textu „recituje“ hlubším, jakoby Attilovským hlasem, který je doplněn šepotem a čistým vokálem.
Je jen výhodou, že kazeta obsahuje pouze dvě skladby. Převážnou plochu zabírá zajímavější „Prex ov Belial“. „Dies Irae“, ač založena na stejném základu, mi nepřijde natolik zajímavá a atmosférická. Celkově doba nepřesáhne hodnotu 15-20 minut (nevím to přesně, hehe), což je jen dobře, protože jsem si jistý, že kdyby „Niger Templum“ mělo délku regulérního alba, tak se za půlkou začnu nudit.
Dohromady OCCULTO MORTUALIA úspěšně navozují atmosféru rituální oddanosti a monotónního pohledu do šera. Vybavte si Platónovo podobenství o jeskyni a sebe, jak sedíte mezi spoutanými a jediné, co vnímáte, jsou stíny vrhané na zeď ohněm osvětlené jeskyně. A pokud si přejete ještě jedno přirovnání, tak mé přítelkyni OCCULTO MORTUALIA připomnělo soundtrack k Diablo II. „Niger Templum“ doporučuji k večernímu/nočnímu poslechu. Já osobně kazetu poslouchal téměř výhradně před spaním a usínal jsem s příjemným napětím.
K recenzi zaslal: Kaltemtal - Occulto Mortualia.
