Do třetice všeho dobrého a zlého. To by se dalo říci o mé třetí recenzi alba hlukových experimentátorů NAPALMED. RadeK.Kem zaslané, zkrácené (zřejmě chtěl ušetřit nervy nebohých recenzentů, haha) a také ručně vyrobené promo, vinou pošty nepřišlo a já si tedy zažádal o celou, dvou a půl hodinou verzi „Generatesteron-u“. Upletl jsem si na sebe pěkný bič, vám řeknu… Rozkládal jsem si poslech na jednotlivé kousky, dvě a půl hodiny hluku, šumu a bordelu je trochu moc i na mě. Jednou jsem se k celému poslechu přeci jenom odhodlal, po několikahodinovém studiu (zkouškové období, tralalala) jsem měl hlavu tak napranou vědomostmi, že jsem pořádný průplach potřeboval. „Generatesteron“ jej poskytl napůl a napůl také sloužil jako solidní kulisa pro další učení, nikdy však více! :)
Po nekonečném nervování, přepisování a odkládání jsem se rozhodl pro lehký popis a vyhledání kladů a záporů jednotlivých částí. Pro mě, recenzenta, to bude jednodušší, a hádám, že i pro Vás čtenáře použitelnější. Je to trochu amatérský postup, ale co už…

I. První část má ve své podstatě velice blízko k drone škatulce. Počáteční „trolejbusový“ rozjezd mi zavanul Sunn O))), ale zde podobnost končí. Základní táhlý zvuk je zcela jasně elektronický a zpočátku se líně převaluje z tóniny do tóniny, pořád malinko připomínající zmíněný drone. V druhé polovině přeskakují tóny náhodně a do výšin nepříjemných mému uchu. Nejen, že toto uši drásající „hopsa-hejsa“ je otravné, ale i docela nudné.

II. Šum, white-noise a decentní chaos. Tuto skladbu doporučuji vyslechnout při zvýšené hlasitosti, „dvouvrstvý“ šum působí jako masivní stěna hluku, občas připomínající rachot masivního vodopádu. Cca v první třetině je „vodopád“ doplněn rytmickým hlukem a u mě osobně došlo k velice vítanému efektu. Hluk se ujímá vlády a já nepozorované přiklepávám a kynu do „rytmu“. Rytmika později zvolní do klidnější fáze, ale i ta je docela příjemná a dokonale slouží jako zmíněná kulisa.

III. a IV. Zde by se mi hodila novinářská verze. Obě skladby mi přijdou svou náturou velice podobné. Obvyklá kombinace šumu a různých pazvuků je přítomna v obou skladbách. Ty mi připomínají jak již zmíněnou vodu, tak i šum televize, či praskot statické elektřiny. Obě skladby mají své světlé momenty, ale i přehršel těch nudných a nepříjemných. Oba tracky smíchané nějakým způsobem dohromady by byly tvořily skvělý hlukový zážitek, takto je však výsledek nevyrovnaný. V jednom momentu čtvrté skladby jsem si vybavil příhodu s porouchanou, velice old-school televizí sovětské výroby, která při zapnutí vydávala zvuky jako by měla za pár vteřin vybuchnout, hehe.

V. Praská nám popcorn! Lítají tu včely! Praská elektřina! Televize je v h*jzlu! Zpomalený rachot vody! Hrajeme televizní hry! Bum, bác! Nejzvláštnější, nejproměnlivější a taky nejzábavnější skladba. Takový hlukový dadaismus.


VI. Poslední skladba tohoto šílenství. A po předchozí také nejšílenější. Šestý kus decentně sumarizuje hravost páté „skladby“, šumítka a hlavně rytmičnosti dvojky. Výbušnost třetího a čtvrtého songu si zde našla místo v klidnější a poslouchatelnější formě. Ke skladbě první nacházím jediné pojítko, a to občasné skoky do vysokých frekvencích, opět nikoliv tak extrémních.

Můj dojem z „Generatesteron“ je poněkud rozpačitý. Poté, co již budu konečně spokojen s finální verzí (tohle je cca třetí přepis), vymažu první, třetí a čtvrtou skladbu. Pak jsem si jistý, že se k poslechu někdy vrátím. Tato deska není zdaleka natolik zajímavým dobrodružstvím jako „Noisax“, ani neoplývá stabilní kvalitou „III“, což je veliká škoda, protože chvílemi má tento experiment zajímavý potenciál. Takhle to je prostě „něco mezi“ příjemným hlukem a průserem/bolehlavem.