Vzít mapu, zaměřit se na Skandinávii a válečnými praporky označit místa všech black metalových kapel. Panečku, to by byla hra. Nevyčerpatelná studna kvalitních spolků stále produkuje nové a nové objevy a právě NÀTTSÒL jsou jedním z nich. Pocházejí z Norska a dle tradic uctívají své slavnější předchůdce a mnohé z nich z instrumentálního hlediska hravě překonávají. Jen jim zkrátka chybí to pověstné „jméno“ a samozřejmě také skutečnost, spočívající v obrovské konkurenci. Zkrátka a dobře, tohle kvalitní album mohl vydat kdekdo, to je ten problém (tedy pro samotnou kapelu). Samotnému posluchači je servírována „příjemná“ dávka severského black metalu, kořeněná mystickou atmosférou a precizně vyšperkovanou zvukovou kulisou. NÀTTSÒL obkreslují dokonale funkční klišé, proti kterému člověk ani nemůže nic namítat. Může tedy pokračovat klišé v mém podání, věty o krásách severské přírody, zasněžených pláních, pustých lesích... Ono si ani nic jiného představit nelze. Tento fakt je už sám o sobě dílčím vítězstvím, které může všechny zúčastněné členy hřát, nejvíce pak kytaristu Erlenda Antonsena, předního autora celého konceptu a vlastně i jediného zakladatele NÀTTSÒL.Album otvírá skladba „Ved Aas I Haustmoerket“, což je vzorek naplno definující desku jako celek. Na úvod se lze setkat s ryzí severskou vichřicí, aby posléze nastoupila hra ve středním tempu, kulminující něžným vybrnkáváním akustické kytary. Obdobného vzorce se drží také vokály, pohybující se od „umírající vrány“ až k pohanským nápěvům ve stylu MOONSORROW. V podstatě obdobnou podobu mají i ostatní skladby, procentuálně se pouze liší dělení mezi black metalem a oním zbytkem. Výjimkou budiž naprosto nekompromisní „Ved Fjell I Vinterblaest“ a čistě odpočinková balada „Ved Hav I Avdagsleitet“, ve které se představila hostující zpěvačka Anette Gulbrandsen. Dle názvu jednotlivých skladeb jste jistě rozpoznali, že NÀTTSÒL si rozhodně nelámou hlavu s angličtinou, ale hezky pěkně to hrnou ve své mateřštině... Inu, není nad tradice!
A jak ještě lépe přiblížit hudbu na debutu „Stemning“, aby našla správného posluchače, jenž bude při poslechu spokojeně mručet? Po lopatě... Představte si v jednom pytli třeba takové DRAUGNIM, KAMPFAR, MOONSORROW, staré ULVER atd. Tohle album může nudit stejně jako nadchnout, neznamená nic nového pod sluncem, ovšem buďte si jisti, že zde byla odvedena práce skutečně dobře. Závěrem si neodpustím svou subjektivní poznámku. K albu se zřejmě později vracet nebudu, ovšem kdybych náhodou některé ze skladeb někde slyšel, upřímně přiznám, že se mi tato hudba stále ještě libí.
K recenzi poskytl: Prophecy Productions
