1. "Past Changing Fast" má v sobě zajímavou, jakousi těžko popsatelnou atmosféru. Můžu ho poslouchat znova a znova, unesený hudbou, ale stejně ani tak nedovedu beze zbytku popsat, co ve mně vyvolává. V jakém rozpoložení jste byli, když jste desku tvořili a nahrávali? Dovedli byste popsat, jaké nálady se do ní promítly, pokud nějaké?

Jsme velice rádi, že je pro tebe naše hudba enigmatická a fascinující, ve skutečnosti je nemožné popsat určité rozpoložení, neboť to se vyvíjí instinktivně a startuje nepředvídatelný sled nálad a pocitů. Tvorba hudby pro nás znamená úpadek v delirické a exstatické rozměry, jenž nás spojí dohromady, a tak se otevře neviditelná cesta dialogu, která nám umožňuje komunikovat hudbou. Vyjadřujeme své emoce, a to nás vede šíleným a nepředstavitelným způsobem k reflexi a vývoji.

2. Ta určitá nedořečenost či nejednoznačnost mě totiž pobízí, abych si ho zase přehrál. Zapomenu, že poslouchám muziku, že se "bavím", a doslova se ztrácím v hudbě…

Býváme často obviňováni, že hrajeme pouze pro své egoistické potěšení, zavření ve věži ze slonoviny, bez zájmu o posluchačovo pochopení. Samozřejmě, že hrajeme pro svoji potěchu, ale ještě více potěší, když lidé naši hudbu pochopí. Naše hudba je zaměřená na přenesení posluchače do téměř snivých dimenzí a nepředvídatelna. Intenzita a šílenství by neměla být chápána intelektem, ale vnímáním, jenž je osvobozeno od filtrů sdílené a kodifikované hudební kultury (pěkný vstup, mohutný vrchol, refrén).

3. Každopádně je i přes metalově hrubý zvuk kytar převažující nálada spíš uvolněná, což je častější jinde než v metalu. Svým způsobem tak album vnímám jako unikátní, jakoby se pomocí "ostřejšího" mělo zachytit něco křehčího, a dovedu si představit, že může oslovit fanoušky jak progresivního metalu, tak rocku. Mohl by právě tohle být ten moment, kdy se tyto dva světy sejdou - kdy rockový fanoušek najde v metalu to "jemné", zatímco ten metalový se nadchne, že i s relativně "drsným" zvukem kytar lze zahrát něco, co je na hony vzdálené zběsilé řežbě? Oslovili jste v tomto slova smyslu někoho? Fanoušky mimo čistě metalovou scénu?

Jelikož jsme ovlivněni klasickou hudbou, přijde nám dynamické a intenzivní skládání přirozené. Tudíž distorze a dvojšlapka nejsou užity jen kvůli tomu, že jsou metalové, ale protože umocňují intenzitu a donutí skladbu „explodovat“. Z toho důvodu jsme se stali oblíbení mezi publikem, které není striktně metalové, ale mají rádi i elektroniku, ambient, progresivní pop, klasickou hudbu i rock. A tento přístup sdílejí s námi.


4. Album je čistě instrumentální. Vyhovuje vám to takto lépe? Soustředit se čistě na hraní bez zpěvu? Nebo dál už opět počítáte s vokálem?

Nevylučujeme použití našich hlasů v budoucnu, potíž je v tom, jak je dokonale umístit v dialektiku mezi melodií a rytmem, tak jako by to byl třetí nástroj. Kromě toho musí být slova, jakožto sdílený a kodifikovaný kulturní element, vnímána intelektem a tak potlačují mechanismus svobodného vnímání, který ovlivňuje KAILASH.

5. Většinou si lidé hudbu škatulkují právě podle vokálu, celkem bez ohledu na to, co se skutečně hraje. V tomto slova smyslu to byl skvělý nápad, nahrát instrumentální album, těžko potom zapadne do nějaké škatulky, která by ve výsledku mohla ublížit, protože lidi jsou plní předsudků…

Fanoušek ambientu by si mohl složitě zvykat na ukřičené skladby, vynechání vokálů nás snadno udělalo poslouchatelnějšími.

Posluchač očekává zpěv, a to už je předsudek. Očekávání, jež přináší zklamání. Ve skutečnosti zkrátka konáme přirozeně, plánování by stejně některé lidi zklamalo. Definovat náš žánr je těžké dokonce i pro nás a my jsme unaveni nad tím stále přemýšlet.

6. Co se týče stylového obalu - šlo o to vytvořit něco vizuálně pěkného, co navozuje atmosféru (a skutečně navozuje), nebo je za tím dokonce i nějaký "příběh"?

Vizuální oblast umění nás velice inspiruje. Malování, fotografie a kinematografie jsou základem, když tvoříš něco jako hudbu. Naše skladby se vyvíjí skrze obrazy nebo spíše skrze sled pocitů, které jsou přeloženy v obrazy. Co se týče obalu (autorem je Trifar: www.diramazioni.it), můžeme nabídnou vysvětlení. Voda je jako lidská duše; je nepokojná, nezkalená, bez počátku, bez konce. Má stejně tolik klidu, přitažlivosti a propastné hloubky jako nepokoje a pohyblivosti. Voda je vizuálním elementem, který jsme si vybrali pro svůj obal. Plně představuje náladu naší hudby, která je nepředvídatelná a v souvislém pohybu.

7. Jak je vaše tvorba přijímána ve vaší zemi? Přeje Itálie "progresivním" kapelám?

Itálie neposkytuje ekonomickou výpomoc pro hudbu a neuvědomuje si, že hudebník hraje kulturní roli a tak jsou všichni muzikanti zaměstnáni bojem s vynořením se a přežitím ve zvráceném komerčním systému nahrávání. Muzika existuje pouze v undergroundu, ale nikdo není ochoten podporovat, nikdo nechce přijmout riziko, nikdo se nikam nedostává. Z toho důvodu jsou KAILASH v Itálii oceňováni nemnohými (ale je to „němé“ ocenění, bez jakéhokoliv praktického důsledku), ale získáváme dobrou odezvu z Evropy, zvláště z Ruska a také USA.


8. Můžete kromě Ved Buens Ende, jejichž cover je na desce, říct i o jiné kapele, že vás inspirovala? Berete konkrétně tuhle kapelu jako stále jakýmkoli způsobem novátorskou, z níž je možné pořád čerpat, nebo už se stala natolik klasikou, že o status něčeho výjimečného přišla?

I přes náš cover nemůžeme určit VBE jako naši vůdčí inspiraci, tou jsou spíše klasičtí skladatelé jako Mahler, Šostakovič, Bartok atd. a kapely jako Don Caballero, Jeff Buckley, Cynic (Focus), Atheist, Soft Machina, Beatles.

9. Máte tvůrčí volno, nebo už se můžeme začít těšit na nový materiál?

Momentálně mají KAILASH pauzu, jelikož pracujeme na dalších dvou projektech: Hastur (www.myspace.com/hasturofficial) a Vinterfresa (www.myspace.com/vinterfresa), máme také třetí projekt, jenž se metalu netýká a nemá zatím ani definitivní název, ale bude obsahovat i nějaké vokály.

10. Díky moc za poskytnutí rozhovoru a těším se na budoucnost KAILASH!

Díky tobě. Bylo radostí odpovídat na tvé otázky!