PROFANATICA vždy byla a je jednou z nejkultovnějších black metalových kapel z USA, a to nikoliv bez důvodu. Poté, co Paul Ledney a Aragon Amori opustili death metalový klenot Incantation, vrhli se na cestu nesvatého black metalu, avšak poněkud odlišně, než se tomu tak dělo na druhé straně velké louže. Ohavně rouhavá lyrika plná mrdání jeptišek, špíny, maximální nesvatosti a nepřehlédnutelný vliv death metalu, to činilo z PROFANATICY silně zajímavou záležitost, žel se pánům příliš nedařilo a k vydání debutového alba došlo až po dlouhé pauze v roce 2007. Ledney se tento rok činil. Nejen, že vyplodil další nehudební hnus Havohej, ale společně s Johnem Gelsem (Royal Arch Blaspheme) přichystal i druhou desku, „Disgusting Blasphemies Against God“. Stejně jako deska minulá se i „Disgusting Blasphemies Against God“ skládá z deseti skladeb. Na první pohled se hudba příliš nezměnila. Primitivní řežba bez příkras, zavánějící až diletantstvím, avšak vyzařující ohromnou auru špíny a zla. „Disgusting Blasphemies…“ toto vše přejímá a ještě umocňuje. Důraz na to hrát co nejhnusněji a nejpřímočařeji se zdá být až přehnaný, ale já toto s radostí schvaluji a přikyvuji penisem. Na „Profanatias De Demonatia“ mi vadila sterilnost zvuku. Podladěný „Incantation“ zvuk a jednoduché zlo-riffy zněly dobře, avšak ty k sobě byly jakoby přilepené a automat tomu příliš nepomohl. Zvuk novinky je opět hrubý a basa je silně v popředí, avšak nechybí solidní množství obměn, perverzního vazbení a skřípotu a zvláště bicí jsou mnohem variabilnější. Ledney je vcelku dobrý bubeník a do mnoha skladeb se mu podařilo vecpat velice úderný náboj. Příkladem nechť je „Christ’s Precious Blood Poisoned“; výtečná rytmická hra z počátku orgasticky graduje se skřípáním kytar, jen aby se přelila do rychlé sekce a Ledneyho morbidního krákorání. Doporučuji jen ohulit zvuk a můžete začít masturbovat.
Samozřejmě není vše tak nesvaté, jak se může zdát. Trochu mi přijde, že prostředek alba lehce pokulhává za ostatními skladbami. Do konce „Smashing Religious Fucking Statues“ se bavíte přímo královsky, zábava však lehce na pár skladeb opadne. Snad to je nedostatkem opravdu zlých riffů či nápadů, ale trochu mi to vadí. Stejně však musím říci, že „Disgusting Blasphemies Against God“ je třeba poslouchat jako celek. Přechody mezi skladbami jsou výtečně plynulé, téměř evokují pocit živého záznamu. Jen si nemyslím, že je potřeba ohlašovat některé skladby. To pochopíte, když si desku pustíte
PROFANATICA vyvrhla nádherně ohyzdného zmetka, ani jej neomyli od všech sraček a už cení svoje zoubky a hledá, co by rovnou znesvětil. Deska je určena pro hudební mysofily. Hudebního hnusu lze najít mnoho, ale nenapadá mě žádná druhá kapela, co by zněla jako PROFANATICA.
„Disgusting Blasphemies Against God“ je plivnutím semene a sraček do tváře vychrtlého židovského zmetka!
K recenzi poskytl: Hells Headbangers Records
