Letošní rok je buď strašně silný, co se novinek týče, nebo se mi prostě jen nakupilo moc aktuálních počinů na recenzi najednou. V záplavě nosičů ani nestačím vše poslouchat, natož je postupně recenzovat. Jelikož mám ale připravený rozhovor s kapelou MOROWE, musím vás prostřednictvím recenze seznámit i s důvodem, proč jsem kapelu kontaktoval a položil jim několik otázek. Důvodem je samozřejmě deska „Piekło.Labirynty.Diabły“, která vyšla před několika měsíci. A dle mého odhadu o ní nikdo moc neví. Což je největším nedostatkem této kapely, který se pokusím napravit.

Tento post-blackový materiál má na svědomí trojice polských výlupků, které můžete znát z kapel jako Furia, Ulcer Uterus či Nuclear Vomit. Sešli se tedy výrazně odlišné hudební osobnosti z rozličných polských kapel. Dohromady však vytvářejí něco, co dle mého názoru nemá prozatím v Polsku obdoby. MOROWE se prezentují stylem, který si hledá svou vlastní, novou cestu. Než ho však najde, mnohým posluchačům bude připadat jako takový mix několika známějších projektů. Dalo by se to pokládat za negativum, že jednotlivé kompozice či pasáže připomínají nejen kapely, v kterých hráči účinkují (Furia), ale i další známé spolky. Chvílemi na vás zaútočí behemoťácky řízný death, tu jste vtaženi do složitého blackového labyrintu á la Deathspell Omega, který vás nakonec vyvede tak zmateného, jako když se zaposloucháte do Ved Buens Ende. Těchto „vlivů“ je sice na desce mnoho, ale po čase vám nepřipadnou tak okaté. Zjistíte, že tyto náznaky na vás působí jen proto, že je znáte od zmíněných kapel. MOROWE se jen snaží najít si svou cestu, která není na první pokus věru zlá.

Mnohým jsem nejspíše nastínil, co si pod hudbou MOROWE mají představit. Možná bych měl ale pokračovat dál, neboť to není až tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. Mně osobně trvalo hodně dlouhou dobu, než jsem vše vstřebal. Z počátku jsem vnímal útržky, které jsem si asocioval právě k výše zmíněným interpretům a mnohým dalším. Později jsem je začal slepovat dohromady s částečkami osobitosti MOROWE. Posléze vše splyne v dokonalou harmonii a nemáte vůbec důvod přemýšlet nad tím, že podobný riff jste někde slyšeli. „Piekło.Labirynty.Diabły“ dokáže s dostatečným počtem poslechů člověka naprosto pohltit. Omotat si ho kytarovými kudrlinkami, přimět ho si podupávat v rytmu kopáku a možná i rozplout na baskytarové lince či jiné vyhrávce. Deska hodně působí na náladu a aktuální rozpoložení posluchače. Není to materiál, který by vám mohl vyskočit v nějakém náhodném výběru. Na album si chce udělat náladu a čas. Kombinuje v sobě nejen typicky metalovou agresivitu, ale i velice silnou náladotvornost. Kompozice nestaví ani tak na metalových základech, jako spíš na snaze vyjádření poměrně sofistikované atmosféry a nálady. Nástroje jsou zotročeny pod náporem této prapodivné osnovy, která chvíli působí jakoby z jiného světa. Její tvůrci jsou jistě opojeni dostatečným množstvím absintu či všemožných opiátů. Pokud však ne, výlet jejich myslí by byl, si myslím, více než zajímavý.

O nahrávce a pocitech, které ve mně při poslechu vyvolává, bych mohl psát hodně dlouho. Popsat jednotlivé momenty, změny rytmů či zvuku kytar. Velmi dlouho by se dalo mluvit i o vokálech. Ty jsou všechny v rodné polštině a pohybují se od nižších hutnějších poloh, přes naštvanější a vyšší křik, ryk a řev. Vokály tak tvoří další element, který výrazně ovlivňuje vnímání desky. Polština nám přeci není tak vzdálená, abychom v ní tápali. Často na vás v záplavě textů vyskočí nějaká ta známější slova. Krom úvodní a závěrečné skladby, které jsou vhodně pojmenované jako „Wstęp“ a „Zakończenie“, si tak vokálních orgií užijete dosytnosti. MOROWE však právě ve zmíněném posledním zářezu dokazují, že i samotnou muzikou dokážou naplno uchvátit posluchačův sluch. Pouze instrumentální „Zakończenie“ vás zavede až na konec vaší hudební představivosti a bude si s vámi pohrávat jako uragán s plápolajícím listím v měsíci listopadu.


V úvodu recenze jsem nastínil, že si MOROWE hledají vlastní cestu a zvuk. O cestě, kterou se vydali, jsem toho napsal hodně, ale na zvuk jako takový jsem zapomněl. Bicí znějí velice přirozeně, bez všemožných trigerů a pičovinek. Strunné nástroje hoblují na velmi moderní vlně, vše je krásně čitelné, ale i tak to nepůsobí sterilně či uměle. Vše je vyprodukováno dostatečně umně, s důrazem na prožitek při poslechu, na vtažení do atmosféry. Nic co by bylo hnané do extrému, ať už co se mixu či hlasitosti týče. Dle mne velmi dobrá práce.

A co říct na samotný závěr? Jedno z překvapení roku? Objev roku? Možná nejsem daleko od pravdy. To ukáže až konec prosince. Do té doby jsou však MOROWE velice silným kandidátem, který však velmi agresivně napadá i mnohé stávající formace. Co se kvality nahrávky týče, mnoho kapel si může o něčem takovém nechat zdát. MOROWE se na „Piekło.Labirynty.Diabły“ vydali opravdu dobrou cestou.