Lutomysl nebyla nikdy skupina, která by si u mě zasloužila nějak význačné místo, snad kromě I(')MQUI(nt)ESs/cENCE, možná i proto jsem k novince Catharsis přistupoval bez jakéhokoliv očekávání a pustil sem si ji víceméně z nudy než kvůli nějaké přílišné zvědavosti.
To co se na mě ale již během druhého songu vyvalilo, předčilo všechna má očekávání. Jemně zastřený, agresivní zvuk, podporovaný vokálem, který mi snad nikdy v hudbě pana Lutomysla tak nelahodil. Ano, tato recenze bude oslavou alba Catharsis, které mě totálně přikovalo k zemi a i když jsem měl v plánu psát recenzi na něco jiného, musel jsem své plány přehodnotit a jemně vám nastínit tento krásný materiál. 7 písní o délce přesahující půlhodinku, vše odvedeno, v rámci daného stylu, absolutně bravurně a jak jsem již naznačil výše, zvuk je perfektní složkou alba. Bohužel musím varovat, že pouštět si Catharsis do sluchátek by nebylo moudré, přeci jen hudba postrádá větší hutnost a opravdu dokáže se vší ladností trhat posluchači uši:), doporučuji tedy vše vyslechnout v poklidu někde u kafíčka (tím nenarážím na Kafiho :o) ).
Po krátkém prologu přichází píseň Jet black metal art, skýtající skvěle položený refrén a melodie, které s lehkostí sobě vlastní kvitují s názvem písně a ve spolupráci s výborným vokálem, z jehož projevu je cítit lehký závan nacionalismu (zase to není tak extrémní jako o posledních Forest), působí jako celek více než dobře. Jet black metal art nabízí chytlavé riffy, které mi už dlouho u black metalové kapely chyběly... Není to jeden nebo dva okamžiky, ale celá píseň... As a Gleam of the Morning Star... pokračuje defakto ve stejně nastolené rovině a jsem rád, že i písně dlouhé okolo 7 minut nenudí a dýchá na vás po celou dobu pravá agresivní a nihilistická nálada. K těmto dvou silným songům bych přidal ještě jejich třetího brášku a tou je Catharsis/Epilogue. Jedná se samozřejmě o poslední píseň alba, je ale odvedena prakticky ve stejném stylu, jen se v ní nedbá tolik na vokál. Pyšní se zejména ve své druhé půlce výraznou kytarovou melodikou a absence vokálů je zcela v tomto případě na místě. Při poslechu Catharsis se mi evokuje doba, kdy ještě Lutomysl vystupoval pod názvem Profane Solitude, více než kdy dříve. Zejména v rychlých a melodických pasážích cítím odkaz na počátky. Co mi ale trochu chybí je nějaká pomalejší, depresivní píseň, která by díky Lutomyslově vokálu byla zcela jistě více než Burzum klonem.
Pro fans poctivého black metalu, pro ty, kteří hledají v momentech řád a pro ty, kteří Lutomysl ještě nepoznali, pro ty je tu Catharsis a já ho na vřele všem doporučuji. Pro mě je to nejlepší čistě black metalové album roku 2006 (respektive do Května 2006 :) ). Výborné!!!
