Po dlouhém odříkání jsem usedl, abych sepsal recenzi na „Control Division“. Ani si nedokážete představit utrpení, které mě během psaní provázelo. Což byl i důvod, proč najednou čtete tuto zpověď. Všechny předchozí pokusy byly zahozeny do koše, protože i přes veškerou snahu nedokázaly vhodně popsat to, co bych si přál vyjádřit. I ten nejlepší výsledek nebyl hoden vydání. A přitom nestojím před tak těžkým úkolem. Rozhodně jsem se setkal s horšími deskami, než je tato. Jenže kámen úrazu je skrytý více pod povrchem. Musíte se dostat pod černou obálku s kladivem a srpem. Dostat se skrze maso a krev až na kost. Tu musíte rozlomit a vysát z ní to nejlepší. Až v morku kosti totiž naleznete skutečnou pravdu. Jak se to tedy má s třetí deskou holandských WELTBRAND, ptáte se? Odpovím stručně. Je to bomba… Bomba určená k anihilaci lidstva. Nihilismem nasáklý plán totalitní genocidy. Studená válka přenesená do hudební podoby. Soundtrack ke konci lidského bytí tak, jak ho nyní známe. RSDX aka Molloch z dobře známých Funeral Winds je tu s další zpovědí o lidské marnosti a utrpení.
WELTBRAND reprezentují další z mnoha tváří tohoto zvráceného hudebníka. Tentokrát na řadu přichází válka, strach, nenávist a smrt. Bez okolků a bez milosti servírovaná porce brutálního black metalu, který se může bez problému vysmát mnoha kapelám, které se pokoušejí skloubit rychlost a brutalitu s melodikou. Podobně i těm, co se marně snaží propojit moderní krystalický zvuk s atmosférou starých desek. WELTBRAND je důkazem, že vše jde, když se chce. K vytvoření plného alba není potřeba triggerů, nejmodernějších zvukových aparátů či elektroniky. Vše jednoduše a svojsky. Ve zkratce se vám pokusím přiblížit, co mám na mysli.
„Control Division“ se nese převážně v ultra rychlém tempu, které diktuje EB se svou bicí mašinérií. Zapomeňte na kulomety nejvyšší kadence, tohle je lepší. Připočtěte úderné a melodické riffy ostré, že by mohly půlit vedví tanky pancéřové divize. Přísný řád diktovaný z hrdla RSDX dává jasně najevo, kdo je novým vládcem světa. Vše bude, jak on řekne... Odpor je marný!
Od prvního poslechu jsem byl uchvácen, jak vše odsýpá. Neuvěřitelná rychlost nepůsobí křečovitě, naopak mě fascinuje její hladký průběh. Důvodem je právě absence úpravy zvuku bicích s pomocí triggerů. Tak výborně znějící bicí jsem snad naposled slyšel před rokem 2000. A i v této šílené rychlosti je dostatek prostoru pro lehké rytmické vyhrávky na činely. Tak, jak to mám rád. V pozadí skřípají brzdící vlaky, padají atomové bomby a poslední zbytky lidstva buší na ocelové dveře atomových bunkrů. Nářek je však přehlušen náporem valících se riffů, které ne a ne zastavit. Ani na vteřinu se nenudíte. Energie a drive je vám servírována v takových doušcích, že se od prvního sousta téměř nemůžete nadechnout, natož vše spolknout. Dlouho mě nic takhle neposadilo na prdel. WELTBRAND si zvolili výtečný koncept, který dotáhli do konce po všech stránkách. Nejen po hudební, ale i textové a vizuální. Celek vytváří velice působivý a přesvědčivý výsledek, nad kterým není třeba moc spekulovat. Buď vás naprosto pohltí, nebo odkopne jako bývalka ze dveří jejího bytu, když s kyticí povadlých růží škemráte o azyl.
Stačí nahlédnout na tracklist a bude vám jasný záměr interpretů. Agrese z nahrávky přímo číší. Nespoutané zlo se dostává na povrch ihned po zmáčknutí tlačítka play. Chvíli se plácáte uprostřed post-apokalyptické pustiny sužované radiací a poté jste bez milosti vrženi přímo do víru temné bouře. Vojenská nadřazenost je cítit na sto honů. Militantní aranže přišly rozhodně vhod. Přispívají k prohloubení strachu. Nervozita stoupá při každém zvuku, který v těchto opuštěných, prašných troskách zaslechnete. Není se kam schovat, nemá cenu hledat pomoc. Beznaděj je jediná věc, která vás bude doprovázet na poslední cestě.
Mohl bych pokračovat, jak se na mně „Control Division“ podepsala. Byl to skutečně boj. Sice jsem nevyhrál, ale remíza je v tomto případě výborný výsledek, na který můžu být hrdý. Hledáte-li opravdu nabroušenou desku, která od začátku odsýpá a ničí vše kolem, máte svého vítěze. I po tak dlouhé době, kterou jsem byl nucen jí věnovat, mě však neopouští prvotní nadšení. Naopak mě baví víc a víc. V jednoduchosti je krása. A „Control Division“ je krásně zvrácená…
