Přibližně rok poté, co britští Anaal Nathrakh udělali z Brutal Assaultu kůlničku na dříví, se brummies vrátili na místo činu. V narychlo sestaveném evropském turné figurovaly zastávky v Nizozemsku, Německu, Slovensku, Rakousku, ale také u nás v České republice. Dle slov Davea Hunta se kapele u nás velice líbilo, a tak bylo potřeba jen šikovného promotéra, aby se u nás akce ujal. Koncert se konal v klubu Matrix, který dle mého mínění k této události seděl. Byl jsem zde podruhé a opět se potvrdily jeho kvality, ale i nevýhody. Spousta míst k sezení, noir atmosféra, výtečné záchody, šatna a také vcelku dobrý zvuk (avšak kvalita zvuku je přece jen věcí názoru, ale k němu později). Žel, pivo bylo stejně drahé a nedobré jako minule a kachličky pod pódiem velice brzy nepříjemně klouzaly. Doba začátku se „nečekaně“ lišila podle toho, zda jste se orientovali dle Facebooku, plakátu nebo lístku, ale jistě nepřestřelím, když uvedu, že do klubu byl umožněn vstup v 7 a první předkapela začala přibližně 10-20 minut po osmé.
LEGION otevřeli večer se svým těžkopádným death metalem. Kapela možná není příliš známá, já se s nimi na koncertu setkal poprvé, ale na pódiu stáli již staří mazáci, kteří měli jasno, jak hrát, tedy značně obhrouble a přímočaře. Osobně tuhle formu death metalu upřednostňuji před 90% kapel hrajících tvz. moderní death metal, ale Legion přece jenom něco zásadního chybělo. Odbočme trochu, a to ke zvuku. Ten byl, ehm, „dobrý“, neměl jsem problém se orientovat v kytarových riffech, a to ani tehdy, když se do mikrofonů opřeli všichni tři vokalisté. Správný byl i obrovský důraz bicích při rychlých pasážích. Problém byl však s hlasitostí, neboť ani Merzbow v Praze do lidí nepouštěl takový rambajz. Poslech Legion byl tedy, alespoň pro mě, docela bolestnou záležitostí. To ale nebyl jediný problém. Při jejich vystoupení mi chybělo více energie a hlavně hudba mi přišla poněkud divně poskládaná dohromady. Šlo sice vidět, že pánové mají death metal v krvi, ale nepodali to příliš přesvědčivě. Rád se však někdy nechám přesvědčit o opaku. Legion zahřáli přinejmenším mé sluchovody na provozní teplotu a z dálky, kde zvuk už nebolel, sloužili i jako parádní kulisa.
Velikou část ISACAARUM jsme s Dufaqem strávili sezením v backstage (důvod zjistíte snad brzy) a já osobně také menším doplněním hladinky alkoholu, hehe. Každopádně zatímco Legion zahřívali ouška, Isacaarum ten zbytek. Bylo to poprvé, co jsem viděl kapelu za „plného vědomí“, takže jakmile bylo možno, vlítnul jsem pod pódium předvést několik tanečních kreací a pokochat se rajcovní show Chymuse a spol. Isacaarum avšak nejsou jen pouhým prasáckým divadélkem, jejich sado-grind (či jak svůj žánr momentálně nazývají) nakopával prdele ohromným způsobem. Krev (i ta lidská) a mrdka tekly proudem.
Ani to netrvalo dlouho, bylo snad něco po desáté večer, kdy Isacaarum odešli z pódia a ANAAL NATHRAKH se začali chystat. Stejně krátce trvala zvukovka a už se z beden linulo intro „I Wish I Could Vomit Blood on You People“. Za bicí se jako první samozřejmě usadil bubeník Steve, neboli St.evil, druhý kytarista Paul „Ventnor“ pozdravil početný dav a s Mickem a novým sezónním baskytaristou v patách odstartovali svůj set. Bohatě by stačilo napsat pár slov o tom, jaký to byl nehorázný námrd, exploze násilí a energie, jak moc to bylo skvělé a jakou chybu udělali ti, kteří nakonec nedorazili, i když to měli v plánu, avšak speciálně pro vás se rozepíšu.
Za úvodního riffu „In the Constallation of the Black Widow“ a mohutného skandování diváctva na pódium dorazil i Dave V.I.T.R.I.O.L. Hunt a víceméně byl katalyzátorem první vlny šílenství. Před koncertem jsem měl obavy, zda nebudu jedním z mála těch „nepříčetných“, těch však bylo požehnaně mnoho. Malí, velcí, chlapi i ženské, ti všichni se snažili ze sebe vydat vše a z kapely a okolí si vzít co nejvíce. Na rozdíl od Brutalu byli všichni přítomní s tvorbou kapely důkladně seznámeni, takže se zpravidla novější skladby nesly v duchu – bestiální kotel - davový zpěv - skandování do rytmu - opět bestiální kotel atd. :) Nebyl čas ztrácet čas a po „In the Constellation…“ přišla z fleku neméně našláplá „Bellum Omnium Contra Omnes“. Jak trefné pojmenování toho, co se dělo pod pódiem... To již přišla první pauza, ohromné skandování názvu kapely a první nadšené děkovačky publiku. Dave se poté téměř před každou skladbou rozpovídal, komentujíc textovou náplň skladeb či dění v klubu. Obrovské nadšení sálalo ze všech přítomných, při ohlednutí za kultovní „The Codex Necro“ se prolomily hranice příčetnosti, ale bylo na čase zklidnit. Již během „Submission is for the Weak“ Dave nadšeně verboval lidi na pódium, ale až při intru „Solifugae“ se účastníci osmělili a ve velkém houfu vylezli na pódium, aby z něj také brzy skočili do publika. Udělal jsem dobře, že jsem na Mickův povel se skákáním posečkal. Vidět pod sebou tu ohromnou vřavu bylo neuvěřitelným zážitkem! Intenzita skladeb stoupala, vracelo se do minulosti, násilí v kotli lehce klesalo, neboť únava se viditelně podepisovala, avšak na „Pandemonic Hyperblast“ nezbylo nic jiného, než si šáhnout na dno a vymlátit duši ze všech (a zvláště sebe). Opět - pohled z pódia na fanoušky byl nezapomenutelný…
Zřejmě nesledujete koncertní aktivity Anaal Nathrakh tolik jako já, ale možná jste si všimli, že si chlapi na divadélka s přídavky nepotrpí, maximálně ohlásí před poslední salvou krátkou pauzu. Troufám si říci, že to bylo poprvé, co AN vědomě věnovali svým fanouškům skladbu nad plán. Dav dostal na výběr ze skladeb „The Destroying Angel“ a „When Fire Rains Down From the Sky, Mankind Will Reap As It Has Sown“. Druhá jmenovaná, archivní, byla tou vyvolenou. A i když ji kapela před turné ani necvičila, konečný výsledek byl bezchybný a vyjádřený pouze prostým slovem „masakr“!
Vrátím-li se k okolnostem, jež je schopné objektivně posoudit, mohu i tak bezpečně prohlásit set Anaal Nathrakh za skvělý. Zvuk maličko pokulhával, zůstával však dobře čitelný, nicméně člověk znalý tvorby AN nemohl mít problém. Rád bych se i dozvěděl odezvy od minority lidí, kteří nevlétli do kotle a sledovali vystoupení zpovzdálí.
Co dodat? Viděl jsem a zažil spoustu koncertů. Malé i větší, nudné i emotivní. Mnohokrát jsem si rozmlátil čumák při řádné podpoře kapel, ještě víckrát jsem si vyřval hrdlo a namohl krk, ale tomuhle se nic nevyrovnalo…
Díky všem zúčastněným, přátelům, divákům, organizátorům a kapelám za zkurveně parádní večer!
