Rozhodnutí vydat se na tuto očekávanou akci jsem udělal již nějaký ten týden zpět, takže vše se schylovalo jen k tomu, aby se ono rozhodnutí proměnilo v živý zážitek. Lákavá nabídka trojice osvědčených kapel v doprovodu jedné domácí, která neslibovala o nic menší zážitek, k tomu přímo předurčovala. Brněnská volba zastávky padla na prověřený Favál, kde se například loni sešla podobně povedená partička Secrets of the Moon, Sólstafir a Code. Jediný problém, který to tenkrát znamenalo, byl počet lidí. Nerad bych se dočkal něčeho podobného, ale v podvědomí to mám, navíc když je termínem nevábný pondělní večer, kdy většinu čeká zítřejší vstávání za povinnostmi. Můj přesun do Brna byl hladký, kolem sedmé jsem už dávno v klubu a věnuji se decentnímu pití, rozhlížení a bulvárním debatám směřujícím jak k účinkujícím, tak k očekávanému nízkému počtu platících. Co naplat, zrovna narváno opravdu nebylo, ale přece jen nešlo o vyloženě průserovou návštěvnost. Dalo by říci, že na dvě divácky nejatraktivnější kapely, tedy VREID a BELPHEGOR, bylo už před podiem celkem solidně zalidněno. Ovšem slovo ´solidní´ je v tomto ohledu stejně diskutabilní jako kvalita místního piva, která se nedočkala fáze, kdy je to člověku už všechno jedno, ale naopak se zhoršovala.
V první místnosti klasicky rozbili své stany UG prodejci, (místní i zahraniční) a přestože vše bylo ještě jakési líné a mdlé, první kapela večera, GORGONEA PRIMA, již stála na pódiu. A strhlo se pravé kybernetik peklo, ohlušující dusot syntetických rytmů, totální " kosmo metal-black floor-galaktik marš", račte si sami dosadit. Ti, co kapelu znají, tušili, co lze očekávat, ale nebylo nad to se pobavit nad nechápavými výrazy ostatních, které kruté tekkno palby doslova týraly. Dvojice v mimozemských oblečcích (mimochodem velmi vydařených) lehce zpropagovala novinkovou desku "Black Coal Depression", čerstvě to líhlou prvotinu společnosti Naga productions. Zhruba po necelých dvaceti minutách bylo ale všemu konec, holt role první předkapely už je taková a navíc byl poslední avizovaný song utnut zřejmě technickými problémy. Tak či tak, vystoupení GORGONEA PRIMA ve mně zanechalo silnou stopu. Ne, že bych jejich set doslova zhltal, ale vidět druhou podobně mimozemsky zlou kapelu u nás je jaksi nemožné a jestli půjde v budoucnu vše, jak by si duo Hogath-Tyrael přálo, máme se ještě na ledacos těšit. Sluší se dodat, že zvukově to bylo jak na první kapelu, tak na složitost všechen ten kosmobordel zhmotnit, silně nadprůměrné. Nadprůměrné bylo i vystoupení samotné, ne zničující, ale nadějné a respektu-hodné. A kdyby se odehrál "minisouboj zla" mezi GP a BELPHEGOR, tak díky své odlidštěné image vítězí prvně jmenovaní - jen můj pocit, krví pocákané děvky mě moc neberou. :)
S Victimerem nejde než souhlasit. Já jen doplním svůj pohled na věc. GORGONEA PRIMA pro mne tento večer byla „tahounem“, kvůli kterému jsem se na koncert dostavil. Osobně si myslím, že kluci mají slušný potenciál, který nám ještě v budoucnu předvedou. Ale o tom třeba až v připravované recenzi. K vystoupení bych jen rád poznamenal, že šlo o to nejlepší vystoupení, jaké jsem u české BM kapely viděl. A to nepřeháním. Bylo tam sice pár drobných chybiček, ale zvuk byl zcela maximální, výkon Hogatha s Tyraelem téměř bezchybný a pódiovka, kterou si kluci připravili, téměř vyrážela dech. Jestli měli v záměru šokovat, rozhodně se to povedlo! Audiovizuální zážitek na podobné úrovni, jako jsem měl tu čest vidět kupříkladu u DarkSpace. Což je jen důkaz, že je potřeba zapracovat skutečně na všech aspektech, nejen na hudbě ve studiu. Bravo!
Netrvalo dlouho a bez větších fanfár započali okupovat "první" patro norští EMANCER, další to akvizice brněnských Naga prod. A nutno zmínit, že na ty jsem se těšil opravdu hodně a pro mě osobně znamenali zásadní kapelu večera, bez ohledu na budoucí výkony "větších" kapel. Bylo zajímavé a zábavné sledovat, jak se mezi EMANCER a lidmi pod pódiem utvořila zvláštní stydlivá mezera, která se postupně, vlivem opravdu dobrého výkonu Norů, zmenšovala a nakonec nebyla tak hrozivě propastná. Bohužel ani EMANCER se na začátku neobešli bez drobných technických problémů, na což doplatila zejména klávesačka a doprovodná vokalistka Kristin Myklebust, která byla zkrátka hned ze startu offline. Vše se ale nakonec obešlo bez trapných průtahů a vyladilo se při prvním songu. Kariéru těchto prog blackers mám docela nastudovanou, jejich zatím poslední desku "Twilight and Randomness" znám málem nazpaměť, a tak jsem se příliš nepodivoval nad tím, čeho jsou EMANCER schopni. Ukázalo se, že i na živo se jedná o nadstandard, byť z nich ještě byla cítit jistá nesmělost a rafička sebedůvěry nevykazovala bůhvíjaký údaj. Působili sympaticky, zahráli i složitější party, které tu a tam do své tvorby šroubují, a to bez větších problémů. Ať už zvuky intra "Randomness", skvělá "Dice Man" anebo "Comfort Fix", tohle všechno ve mně vyvolalo opravdu silný prožitek a nebýt mírné nevyhranosti či zmiňovaného ostychu, znělo by to ještě o mnoho živelněji jak z alba. A kdyby si ještě zpěvák Gorbag odpustil uvádění skladeb ve stejném vokálním projevu jako při produkci, tedy řvaní, byl by pocit z vystoupení EMANCER téměř dokonalý. V závěru mě ještě pobavil můj kolega, se kterým jsme byli na koncert domluveni a který také velmi rád doma žije z EMANCER, jak v domnění, že je konečně uvidí live, dorazil přesně za posledního tónu kapely. Gratuluji a příště radím uniknout ze spárů manželky poněkud dříve. :)
Vystoupení EMANCER mě více nadchlo pod širým nebem na festivalu Blacklights. Kapela byla tentokrát lehce rozhozená (asi z nedostatku fanoušků) a jejich výkon nebyl úplně přesvědčivý. Hlavně byla škoda, že za zvukařský pult nastoupili tour zvukaři, kteří si samozřejmě moc nerozuměli s připraveným aparátem. Zvuk všech dalších kapel byl tedy minimálně o úroveň horší, než měla GP. Škoda. K dalším dvou vystupujícím kapelám dodám svůj postřeh již zde. VREID jsem viděl už hodněkrát a každé další vystoupení mě nudí víc a víc. Podobně klesající tendenci mají u mne i jejich desky. Jelikož se set skládal spíše z posledních desek, neměl mi moc co nabídnout. A i když zazněla na závěr má oblíbená „Pitch Black“, ze židle u baru mě to již nezvedlo.
Naopak BEPHEGOR bavili od samého začátku, kdy jsem se věnoval focení. Helmut je dobrým objektem, i přestože na mě několikrát vystrčil svůj prostředníček a jeho výraz v tváři mluvil za vše. Počátek vystoupení byl skutečně nesvatý. Šílená tempa a agrese se konečně projevily i na té hrstce návštěvníků, kteří konečně začali pařit a reagovat. Ačkoliv nejsem velkým fanouškem těchto rakušáků, set se mi líbil. Jeho konec jsem sice sledoval z povzdálí (protože co si budeme vykládat, stejně je to furt dokola), ale i tak jsem byl rád, že jsem zas po několika letech mohl Helmuta a spol vidět. Návštěvníci po setu odcházeli se spokojeným výrazem na tváři a o to přece jde.
Jakkoliv to může znít hloupě a nezdvořile k hlavní dvojici protagonistů, tak to hlavní jsem si odbyl u prvních dvou adeptů večírku. Prostě tentokrát zvítězila zvědavost nad prověřenou klasikou a nebude jistě od věci se zmínit, že například EMANCER zkrátka stavím výše jak VREID, jejich profláknutější krajany. A jakkoliv trpím jistou slabostí pro rouhavé sado-maso BELPHEGOR, ani oni nejsou mými top favority. Ale to jen k mému vidění dnešní sestavy, patřil jsem prostě do té druhé kategorie fans, ale mohu ujistit, že jsem v tom nebyl zdaleka sám. To ovšem není omluva zarytějším, ale holé konstatování. Na VREID i BELPHEGOR jsem byl také zvědavý, to zas ano.
Co se VREID týče, set se odehrál v mezích, které jsem tak nějak očekával. Profi výkon, nezměrné nasazení, nezbytné stejnorukávy a hudba, jenž mě trochu míjí. Takové "Milorg" určitě není špatné album, ale ani starší tvorba VREID ve mně nevyvolává nějaké pocitové přemety. Zvuk během jejich hraní byl opět výborný, Jarle je pařmen k pohledání a stejně jako Sture působí nadmíru sympaticky. VREID jsou prostě živou kapelou, kámen úrazu tedy v tomto případě není ani tak v jejich živelnosti a pódiové píli, ale v hudbě samotné. Já prostě ten jejich "epic metal n´roll", nebo jak to nazvat, živě moc nežral. Jakási to progresivnější hymničnost mě nechávala stát v pozadí a jen tiše naslouchat. Nic naplat, je to tak.
Stejně tak rakouské peklo jsem moc neřešil a zůstal (až na úvodní výjimku) vzadu. Helmuth je zasloužilý kmet, co to táhne s BELPHEGOR již dvacátým rokem a je na něm poznat, že už má cosi za sebou. Bez urážky. Pokud jsou mé informace správné, tak kapela ze začátku chrlila do již "celkem solidního" davu starší věci, jako například úvodní "Bleeding Salvation" z desky "Goatreich-Fleshcult". Na novinku došlo až v druhé části koncertu. Zpočátku mě BELPHEGOR docela bavili, pod vlivem pár piv jsem si i jemně zahrozil :), ale na víc jsem se nezmohl, za což nemůže nápoj, ale muzika linoucí se z vršku, která mi zkrátka nikdy tolik nepřirostla k srdci. Takže postupem času jsem se víc a víc věnoval debatě s přáteli, než kapele samotné, což je možná smutné, ale pro mě osobně prospěšnější. Vcelku povedený večer, nic víc, nic míň, slušelo se zajít a podráždit smysly, tak bych to celé uzavřel.
Závěrem bych chtěl poděkovat kolegovi DuFovi a Michalovi z Nagy. Za co? Za všechno. :) A pak jen zbývalo se definitivně znemožnit v nejbližším hostinci a vydat se domů.
Text kurzívou sepsal Dufaq.
