ORDER FROM CHAOS jsou Americkou kapelou hrající ve složení Pete Helmkamp, Chuck Keller, Mike Miller. Pokud jste se s touto kapelou ještě nesetkali, tak určitě máte ponětí o takových Ares Kingdom, Angelcorpse, Revenge a dalších… OFC jsou tedy kapelou, kde toto trio hudebníků společně započalo svou dlouholetou pouť napříč metalem. Je zajímavé, že i přes slušné množství krátkých vydání je originálních skladeb po málu, a tak OFC vydali pouze tři dlouhohrající alba. „Stillbirth Machine“. které jest albem debutovým a nejagresivnějším, dále následovalo „Dawn Bringer“, jenž mi svým obsahem připomíná spíše kompilaci a epické opus magnum „An Ending in Fire“. Ptáte se, co OFC vlastně hrají za hudbu? Dalo by se hovořit o death metalu s jistou dávkou black metalového postoje a thrashové nasranosti, avšak to rozhodně není uspokojivé označení. Moc se mi líbí škatulka z letošního plakátu Nuclear War Now! festu, kde OFC vystoupili, tedy: „Superior Metal“ neboli „Vyšší metal“, proč taková okázalá nálepka? Pokusím se vysvětlit… The reality of power lies within“
Pokud si hudební obsah „Stillbirth Machine“ důkladně rozpitváte, narazíte na solidní množství všelijakých vlivů; Hellhammer a Voivod počínaje, Blasphemy konče. To vše je nádherně přetaveno v originální směsici výbušného metalu. ENERGIE a SÍLA jsou pro tuto desku synonymy. Hudba je výtečně neurvalá, agresivní, avšak neztrácející smysl pro úderný rytmus a našláplé riffy. A víte co je nejlepší? Nestojí za tím ultra-rychlé blast-beaty ani neustále thrashové tupa-tupa. Bubeník Mike Miller vtisknul své hře nezaměnitelný ksicht. Nedovedu vám popsat, v jakých dobách se hudba nese či jakou techniku Miller používá, ale snad postačí říci, že vám bicí nakopou prdel! Rytmus skladeb je nevypočitatelný, avšak zaručující mohutný záběr pro krční svaly. Na rozdíl od velké části kapel, které sází na rytmiku, OFC v žádném případě neopomíjí chytlavé a parádní riffování. Stojí to jistou pozornost a více poslechů, než začnete riffy skutečně vnímat, žádných vlezlých refrénů či kudrlinek se vám totiž nedostane, ale pod vrstvou nepříliš vyrovnaného zvuku se skrývá spousta pokladů. Zvuk je jedna věc, která dovede od poslechu odradit. „Stillbirth Machine“ není žádný kanál, ale z osobní zkušenosti mohu říci, že není snadné na první poslech pochytit kytarovou hru, pochopit bicí a jejich zmíněný nevyzpytatelný rytmus, či si oblíbit Helmkampův ostrý vokál, který je znatelně vytažen nad ostatní nástroje. Produkce je zkrátka prvek, který není nakloněn „průměrnému“ posluchači metalu a opět zde platí, že je desku třeba poslouchat „celým tělem i vnitřnostmi“ a ne pouze hlavou. …
Burn out obsolescence
Blast powerlessness
Now is the time to crush“
„Stillbirth Machine“ jsem zvolil záměrně, neboť dokonale představuje tu těžko napodobitelnou agresi toho, co bychom mohli elitářsky nazvat „pravým metalem“. Nechci se tu označovat za někoho lepšího, znalejšího, ale dovolím si tvrdit, že tvrdší metal středního proudu nemá šanci toto napodobit, natož vyrovnat. Proč? Troufnu si říci, že takové kapely nemohou oslovit jinak než chytlavostí a dalšími atributy, které jdou docela snadno napodobit. Avšak animálnost, bestialita atd. jako předvedli například ORDER FROM CHAOS, se napodobit nedá. Dá se sice hrát podobně, ale duši neokopírujete. Ale dost už keců, pokud sekci Relics sledujete, tak si zkrátka ORDER FROM CHAOS poslechněte!
