Se zajímavými hudebními událostmi jakoby se poslední dobou roztrhl pytel. Tentokrát jednu z nich, pod křídly Nové Alternativy, mohli zažít příznivci různých variací industry, noise či ambientu. Na křest DVD záznamu z loňského pražského koncertu DER BLUTHARSCH lákala nejen celá řada jmen, ale i příjemná cena (okolo dvou set korun) a komornost celé akce. Vydal jsem se tedy do klubu Chapeau Rouge s dvojicí přátel vychutnat si tento večer ve společnosti INSTINCT PRIMAL, SCHLOSS TEGAL a DEUTSCH NEPAL do Prahy, neboť jsem usoudil, že tuto akci bych si neměl nechat ujít jak z důvodů osobních sympatií, tak jako vhodný materiál pro tento report. Co říci v kostce pro úvod? Snad jenom, abyste četli dál, neboť se jednalo o velmi svérázný večer, který přinesl krom zajímavých a nevšedních zážitků také jedno nevšední rozčarování a zklamání.
Netrvalo dlouho a spodními prostorami Chapeau Rouge se rozeznělo nemocniční kvítí zvuků INSTINCT PRIMAL. Dlužno ze začátku dodat, že experimentátor z našich luhů a hájů předkládal oproti následujícím interpretům jistou pohybovou alternativu. Své atmosférické a hudební kulisy chrlil ze všech koutů místnosti s přísnou (až kamennou) tváří, což dodávalo celému setu jistý lesk a neochvějný ráz. Kombinace hutnosti, ze které se jako z bahna či zkumavek s desinfekcí vynořují takřka léčebnová moudra a další průpovídky, doslova donutila zapustit boty i s obsahem do tohoto sterilního podlaží. Rentgenové světlo, coby tajemná a ponurá hudba, osvětluje posluchače zevnitř a proniká zespoda do mozku, snaží se proniknout míchou a ukrýt se kdesi v závitech. Post-apokalyptické hučení s bizarními odstíny lazaretu nechá postupně vystupňovat až k agresivním noise polohám a jako mávnutím kouzelného proutku je vrátí zpět na začátek - aby mohl celý proces zopakovat znovu. Závěr vystoupení se topil již v příslovečném zmatku, příjemně bolestném a vtahujícím do sebe. A dojmy? Krom již zmíněné příjemné barvitosti a stavění atmosféře cihlu po cihle se sál dočkal decentní a odměřené profesionality, který byl velmi důstojným otevřením celého večera. Dlužno dodat, že mne po kočičím způsobu tento úvod namlsal na připravovanou desku jako na misku mléka.
Po krátké pauze, kdy jsem si objednal pivo a trochu provětral hlavu, jsem se dočkal maličkého šoku, jenž jsem tušil už během partu INSTINCT PRIMAL. Neviděl jsem totiž nikdy předtím SCHLOSS TEGAL na koncertu, natož jakoukoliv fotografii Richarda Schneidera. Sympatický strýček, který již předtím upoutal můj zájem při asistenci předchozímu umělci (INSTINCT PRIMAL hostuje na reedici „The Myth Of Meat od Schloss Tegal“) mi přinesl do úvodu lehké rozčarování - nebudil totiž dojem někoho, kdo dokáže sál až po krk ponořit do dark ambientního a hlukového Styxu. Tento lehký dojem se rozpustil již po krátké chvíli, jakmile Mr. Schneider začal zdobit ticho kousek po kousku. Zde mi přišla gradace ještě rafinovanější a zajímavější než u INSTINCT PRIMAL. Jednalo se skutečně o mravenčí práci postupných nánosů různých hlukových kudrlinek. Kamínek za kamínkem, stéblo za stéblem. Všechno bylo připraveno na šestinohé hemžení, které bylo skutečně na spadnutí. S blížícím se terorem se měnila i tvář umělcova. S poklidnou tváří stejně jako s gradující atmosférou zahýbaly jednotlivé odstíny zvuků i světel a spolu s akčními pohyby bizarně změnila portrét SCHLOSS TEGAL ke známému standardu. S rostoucí agresí a nádherně uřvaným lomozem houstla i atmosféra v sále. Velmi autentická a silná katarze se rozlila po podlaze jako vodka s ledem. Chladivý a příjemný pocit kdesi v zádi mozku lehce rozvibroval celou hlavu a během rytmických aktů na jevišti rozhýbal a zhypnotizoval i posluchače pod aparaturami. Nádherná bolestnost, chaos a sebepožírací hlukový trakt. Ponurost a tajemné nasvícení skvěle umocňovalo celou stage - od hlubšího dosahu odzbrojujících vln přes grimasy páně Richarda, jež dodávaly vystoupení velmi tragikomický a škraboškovitý půvab. Pomohl tomu do značné míry i fakt, že mistr si vystoupení velmi užíval a že s ním mohl být nadmíru spokojen. Stejně tak velmi pozitivní dojem si mohli odnést i posluchači - SCHLOSS TEGAL nedal příliš příležitostí ke smutku či poznámkám a letošní vystoupení patřilo k vysoce kvalitnímu a očekávanému standardu.
Zdaleka však nejmagičtějším a mnou neskutečně očekávaným okamžikem byla presence DEUTSCH NEPAL. Legendární industriální projekt ze Švédska je u mne spojen převážně s nahrávkami jako "A Silent Siege", "Tolerance" nebo "Apöcalyptic Climäx 2". Na psychedelickou a obrazomalebnou show, umocněnou i charismatem a kouzlem osobnosti, jakým Lina Baby Doll nepochybně slyne, se snad ani nešlo netěšit. Zvláště proto, že i tentokrát bylo ukryto pár trumfů v rukávu. Hned jakmile se obtěžkaným vzduchem spodních místností rozlily první jemné a barvité nuance a odstíny, ruku v ruce přišla i téměř duchovní atmosféra a objala těšící se posluchačstvo. Osobně mi přišlo, že Peter dost vsadil právě na neskutečně pohlcující a poutající efekt za jisté míry improvizace, protože celý part byla hlavně jeho krasojízda, nevázaná příliš na jeho náčiní. Pracoval dost i se svým hlasem. Od téměř mantrické hypnotičnosti přes různé efekty s podkresovou a různě přizdobenou zvukovou kulisou přetransformoval vystoupení do podoby jakéhosi tajemného a přesto neskutečně osobního rituálu. Když přišla na řadu tupost a pádnost některých momentů, rozdrtila poslední zbytky pochybností a Lina přinesl mezi tónůchtivé příznivce experimentální hudby nové a příjemné pocity existence. Za vrchol nejen tohoto setu, ale za finální ledovou špici celé sobotní noci, byla samotná skladba "A Silent Siege", při které autor umocnil trojrozměrný dojem celého hemžení. Sestoupil z pódia a za neustálého spojenectví mikrofonu počal s hloučkem přihlížejících lehce a přátelsky "moshovat" (jde-li to tak nazvat). V dané chvíli to byl neskutečný impuls, který zdrtil už tak tenké a neexistující hranice mezi umělcem a posluchačem a přenesl závěrečné fáze koncertu do velmi zvláštní spirituální sounáležitosti. Závažnost, ponurost, povznášející pocity i psycho nádech, s jakým finišovala tato kultovní ikona svůj part, ze mne vyždímal veškeré pochyby i nejistoty a okouzlil mne tak, jak snad v životě málokterý koncert.
Jak jsem již naznačil, závěr celého večera s sebou však nesl jistý nádech zklamání. Za dobu, co jezdím na koncerty, jsem nezažil jediný, kde by křtící kapela nekoncertovala. To se mi ale nyní stalo. Netuším, zda jsem špatně pochopil zadání z plakátku (neboť jiné informace o koncertu jsem neobjevil) nebo k jakému informačnímu šumu zde došlo, nicméně po informaci, že DER BLUTHARSCH pouze křtí desku a nekoncertují, jsem si upřímně připadal jako idiot. Vůbec jedna z mých nejoblíbenějších hudebních formací, které vděčím za kupu neuvěřitelných pocitů a zážitků byla právě s DEUTSCH NEPAL tím hlavním lákadlem celé akce. Dost věcí mne ale již od začátku mohlo klepnout přes nos - v první řadě dost nízká cena, při druhém pohledu (již na místě) i docela malé zázemí klubu. Křest DVD jsem si tedy "užil" poněkud zkroušený nad poslední sklenicí piva akorát z dálky. Po hodině a půl produkce DJ's se totiž vážně nic nedělo, byť jsem celou informaci považoval zprvu za nějaký nesmysl či nedorozumění. Skutečně nechápu, kde můj mozek udělal chybu, či kde se stal tento omyl, každopádně jsem nebyl sám, kdo měl tyto pocity. Vzal jsem to tedy sportovně, a když se do útrob klubu později nahrnula pražská smetánka (to se již vstupné nevybíralo), odcházel jsem vcelku spokojen, naplněn zážitky a se zmíněným DVD a dalšími krásnými artefakty v batohu.
I přes finální nedorozumění, které mne osobně vůbec nepotěšilo (rozuměj: přímo rozladilo) se jednalo o naprosto jedinečný a krásný koncert, který byl za pěkné peníze a s výjimečnou sestavou a atmosférou. Příznivá cena piva a jednotlivých artiklů, od CD nosičů po vinyly, též výrazně napomohla k pozitivnímu dojmu z celého večera. Jenom si člověk nedokáže představit, jak asi těch třicet lidí, kteří naplnili malinkatý sál, dokázalo zaplatit finanční výlohy této hudební události. Tak či tak, více takovýchto akcí, prosím.
