Kapela Cruadalach se neprezentuje pouze svojí stále ještě mladičkou hudební tvorbou, ale také koncertními aktivitami. Díky tomu se o víkendu v Praze uskutečnil první ročník pohanského festivalu Samhainfest, který by kapela ráda pořádala pravidelně. Podle slov zpěváka Radalfa by měli fanoušci jednou ročně očekávat přísun několika “kvalitních pohanských hord“. Jak moc velká jména to budou, se budeme muset nechat překvapit. Avšak letos Cruadalach naznačili, že hledat se bude spíše v masami neprobádaném hudebním podhoubí. Historicky první Samhainfest hostil zaběhlý chmelnický klub Exit, ve kterém se k pohanskému zážitku shromáždily skromným odhadem nějaké tři stovky platících. Slušné číslo, nemyslíte?
Dveře klubu se otevřely počínaje sedmou hodinou večerní a již o 30 minut později se představila publiku první kapela - HAKKA MUGGIES. Vcelku příjemný keltský rock oslovil především svoji středověkou atmosférou a občasnými metalovými výpady. Můj doprovod vyslovil dokonce přirovnání k mainstreamovým Divokej Bill, avšak HAKKA MUGGIES byli duší hlavně folkaři. Během jejich vystoupení bylo zajímavé sledovat fakt, že se o zpěv postupem času podělila takřka celá kapela (kromě bubeníka). Hřmot v podání frontmana a taktéž čisté vokály introvertního flétnaře byly inspirující, naopak houslistka svým hlasem přesvědčivá nebyla. Ve výsledku se však jednalo o zajímavý set, který po celou dobu bavil jak hudebně, tak i lyricky.
S nástupem slovinských BREZNO jsme se podívali na pohanství z trochu jiného soudku. Skutečně mladá kapela přinesla do sálu zasněnou atmosférou nabitý pagan/folk metal, který na jednu stranu unášel duše přítomných do nebližších lesů promyšlenou epickou hudbou téměř postrádající vokální projev, aby se pomalu ale jistě proměnil v melodickou hru houslí, kláves a kytarových strun, která v kombinaci s výborným ženským zpěvem dala vzpomenout na lehce pochmurnější Alkonost. Je evidentní, že ve východní Evropě se metal dělat jednoduše umí, pagan metal pak obzvlášť. BREZNO se ukázalo v nejlepším možném světle a plnými doušky dalo za pravdu tezi o kvalitním a zároveň takřka neznámém hudebním podhoubí.
Třetí na scénu vystoupili domácí CRUADALACH. Osobně bych tuto kapelu, na kterou jistojistě většina přítomných přišla, nechal až na poslední místo, avšak proti gustu žádný dišputát – jak praví známé sousloví. Tudíž jsme se rázem přesunuli k hlavnímu taháku celého večera. Na CRUADALACH je příjemné sledovat, jak se kapela vystoupení po vystoupení lépe sehrává. Vše jde stále tak nějak automatičtěji a kapela samotná se může mnohem více soustředit na pódiové vystoupení. Takto to dával najevo především Radalf, který již tradičně létal po pódiu jako smyslů zbavený a snažil se rozpumpovat početný dav v sále. Nutno podotknout, že se mu to bez problémů podařilo a CRUADALACH ukázali, kdo že je pánem večera. Kromě již klasických „odrhovaček“, u kterých se mohlo publikum zbláznit, se nám dostalo i něco ochutnávky z nadcházející desky, kterou kluci a holky v současné době natáčejí. A i zde je vidět postup umocňující kvality. Zatímco mnozí označovali promo nahrávku slovem plytká a nekytarová (což v jistém slova smyslu je), v nových skladbách se již regulérně dostáváme do metalových vod. Některé pasáže byly skutečně napumpované energií, čemuž hutnější kytarové linky jistě prospěly nejvíce. No, nechme se překvapit, s čím že na nás kapela vyrukuje. Vystooupení na Samhainfestu však bylo příkladné – nadupané energií a emocemi. Vytkl bych snad jen Radalfovy trochu zbytečné „reklamy“ na Samhainfest, a také to nově používané slovo „sláva“ mi ke CRUADALACH tak nějak nepasuje.
Moje slova o špatně rozvrženém harmonogramu se naplnila záhy – to když po českém papírovém vrcholu začala notná část lidí oblékat svršky a opouštět chmelnický klub. NOTHGARD už je prostě nezajímali. Popravdě, zpočátku jsem nad nimi téměř zlomil hůl i já. A to přesně ve chvíli, kdy jsem čekal klišovitý německý pagan metal ve stylu Thrudvangar a podobných. A do jisté míry tomu tak i bylo. Hudba klasicky napumpovaná klávesovými vichřicemi s kytarovým základem a tradičním hutným vokálem. Avšak zpěvák Dom se naštěstí jako Alexi Laiho nejen pohyboval, ale také něco z „jeho umu“ zasadil do produkce NOTHGARD. Výsledek byl pak příjemným kompromisem, ve kterém na jednu stranu cítíte německý kýč – trochu Thrudvangar vs. trochu Equillibrium – avšak na tu druhou vás zavalí porce kvalitní kytarové muziky s mnoha vyhrávkami a sóly. Fajn bylo sledovat také komunikaci kapely se zbylým publikem, radost z první návštěvy České republiky a vůbec celého večera. O NOTHGARD ještě jistě uslyšíme.
Protože nás tížil čas, nemohli jsme být přítomni poslední akvizici DICK O'BRASS, a tudíž kompletnímu line-upu prvního ročníku Samhainfestu. I tak ale celá akce působila velice pozitivním dojmem a nebýt nešťastné dramaturgie a pofiderního zvuku, který vyvrcholil právě u Nothgard (prvních 10 – 15 minut nebylo slyšet nic než zpěv a bicí soupravu), hodnotil bych hodně vysoko. Především v představení neznámých kvalit pagan metalové scény vidím budoucnost Samhainfestu.
