Dlouho jsem přemýšlel, kterak recenzi na debutový počin Francouzů CEBREN-KHAL pojmu. Po všech možných variantách mi v hlavě nakonec utkvělo prachsprosté zlomkovité rozdělení, jež poodhalí jednak obsah a zároveň také (možné) ambice. Hudba kapely je z 70% tvořena tradičním doom metalovým pojetím, dalších 20% tvoří nálož blacková, přičemž zbytek se dá bez servítků naroubovat do zákoutí dech metalového. Formace mladých Francouzů (a jedné Francouzsky - basa) velmi sází na umělecký dojem a v podstatě hned od úvodních vteřin první kompozice „Mortshaped“ je věru znát, že se kapela bere opravdu „vážně“. Snaha podstrčit posluchači onen důkaz o „uměleckosti“ je v některých momentech skutečně vyostřen a někdy to až zavání trapností (pardon za to slovo). Hra na někoho jiného se zkrátka nevyplácí… Ano, „A Mass of Despair“ je jedna velká, ale kvalitně zpracovaná, kopie kopií, která vám během jedné skladby může připadat „docela fajn“, ovšem uteče několik vteřin a člověk by se za samotnou kapelu až červenat musel. Příkladem budiž umělý pláč vokalisty Yvese, prožívajícího svou „bolest“ ve stylu Aarona z My Dying Bride, a je až s podivem, že až takhle výrazně si CEBREN-KHAL podřezávají větev sami pod sebou. Kapela se tak okamžitě stává v očích posluchačů/recenzentů naprosto nedůvěryhodnou. A problém je na světě. Vždyť si vzpomeňte, kolik kapel už dostalo obdobný cejch! Bojím se, bojím, že CEBREN-KHAL mají zaděláno na stejný průšvih. Až moc mají nastudované legendární Theatre of Tragedy nebo již výše zmíněné My Dying Bride, snažíc se je zamaskovat blackovými tripy, které mají sice evokovat částečný crossover, ale v reálném obraze to spíše působí jako pěst na oko (ucho). Sakra, tady chybí producentská ruka!
Abych ovšem navázal na úvod, ne všechno je zde špatně. Kapela i přes mé výtky působí hráčky poměrně sebejistě, nepouští se sice do nějakých instrumentálních kotrmelců, ale i z toho lze vyčíst, že všichni zastoupení rozhodně nedrží hudební nástroje v rukách poprvé. Zvuková kvalita je rovněž velice důstojná, a tak se nikdo z vás nemusí bát „neposlouchatelnosti“. Bude však toto album v záplavě dalších nahrávek vůbec chtít někdo poslouchat? Příliš šancí tomu nedávám, i když lámat hůl nad debutovou nahrávkou by bylo až moc jednoduché. Příště by to chtělo o trochu více osobitosti…
K recenzi poskytl: BadMoonMan
