Dost už bylo průpovídek o fešných holkách s kytarou. Stejně jako pitevních večírků nad pestrými diskografiemi a umného či nemotorného hraní si se skalpelem ve tkáních letopočtů a barevných obrázků. Pro dnešní den je to trochu zbytečnost. Trochu i proto, že jsem se těmito nezbytnostmi brodil již ve své předešlé recenzi na neustálý proces zrání, kterým americká kapela KYLESA dále prochází. Pětičlenná sestava od předchozí (a vynikající) desky postoupila opět mnohem dál. A co slibného přinesl závěr letošního roku v jejich podání, se snad dozvíte po přečtení tohoto krátkého úvodu. Dvacátého pátého října se totiž ze skořápky vydavatelství Season of Mist vylouplo „Spiral Shadow“, jenž posouvá tvorbu americké experimentální skupiny skutečně o dům dál. Nelze říci, že by desky předešlé, "Tim Will Fuse Its Worth" nebo "Static Tensions", patřily mezi nějaké přímočaré či nenáročné kousky, oproti novince mám ovšem dojem, že se otevřou zlehka jako špalík lipového dřeva po přesném zásahu ostří. Chápu, docela odvážné tvrzení. Nenechám ho však viset ve vzduchu jen tak s planými dohady.
Čtyřicetiminutový manifest nastavuje poněkud jinou tvář, než kterou KYLESA běžně nabízí. Oproti velmi dravému a energickému staršímu sourozenci, jenž v koncertním provedení fungoval nadmíru výtečně, jde „Spiral Shadow“ spíše cestou, kterou nastínily skladby jako "Unknown Awareness" - tedy více umělecky. Propracovanost v kombinaci s všepřítomnou psychedeličností prochází řadou struktur a vrstev. A to přesto, že i první poslech zanechá výrazné stopy a ukáže vějíř specifických momentů. Nicméně k tomu, aby se posluchač prokousal k samotné a výživné dužině a pořádně se osvěžil, je třeba si s touto rubikovou kostkou hrát o něco déle, než jsem zprvu čekal.
Na klasickém receptu se nezměnilo mnoho. Potenciál dvou bicích souprav byl na předešlém počinu využit možná lépe, ale vývoj logicky otevírá nové uličky a do těch nejužších zkrátka svůj vozík se zeleninou nevměstnáte bez úhony. Pro změnu mírný úbytek agrese a dravých momentů nabídl daleko propracovanější a skvěle maskované melodie. Plného květenství jednotlivých pasáží se však dočká jenom ten, kdo je trpělivý a zvládne u tohoto hudebního záhonu dřepět o něco déle. Bez chuti objevovat a poznávat tuhle nahrávku se totiž snahy o poslech mění v pejska, který honí svůj ocásek - na konci jste vlastně znovu na začátku, navíc stejně bezmocní. Zahoďme tedy hru na honěnou a přejděme k další z oblíbených dětských zábav - zahrajme si regulérní schovku.
Struktura desky slyne příjemnou vyvážeností, nedělá zbytečné hrudky, ani v krému neplavou hluchá místa či nadměrné kousky ovoce. Kvalitní využití zefektované sólové kytary lehce protkává celý muzikální pekáč stejně jako cigaretový kouř horký vzduch v lehkých nitkách a v cinkotu perkusních koňakovek přichází vůně zvláštních nálad. Pocitově je totiž „Spiral Shadow“ velmi výživné. Stačí se uchopit zádumčivé baskytary s omlácenou hubou a rozrazit dveře do svojské psycho atmosféry líznuté starým a přidrzlým punkem v kombinaci s artrockovým feelingem či orientálními motivy. Klíčky kdesi chřestí a motor se už těší na startování. Užijte si tu jízdu, během které jsou vkusnými kolážemi takové skvostné skladby, jako "Cheating Synergy" nebo "Distance Closing In"...
Poslední zastávku udělám u zvukové fasády. Nedokážu posoudit, zda je to kvalitou došlého proma, spíše si však myslím, že nahrávce je blízký lehce zastřený a zahuhlaný, avšak čitelný zvuk. Pokud je tomu tak úmyslně, dávám tedy palec vzhůru. Krom toho, že znamenitě podporuje mnou zmíněnou "zakouřenou" náladu, činí kvality a kompozice o něco hůře čitelnější. Ovšem jde spíše o zahuštění a lehké spirálovité víření, posluchač se tedy nemusí bát, že by trávil poslechy a večery ve společnosti zvukových ovladačů a všelijakých úprav či stresů. Tato jistá starobnost a zdánlivý amatérismus totiž nenápadně evokuje časy Black Flag či Dead Kennedys, což je ve vztahu ke kapele jedině plus.
KYLESA v pošmourném přívěsu ujíždějícího roku představila nahrávku, o které nelze tvrdit, že by byla lepší než předchůdci. Je spíše odlišná a její podstata uchopena za jiný konec. Těžko říci, jak bude přijata veřejností, neboť přestože o pomalosti nebo nedostatku energie nemůže být řeč, nejedná se zdaleka o takové nespoutané peklo jako kdysi. To může být pro někoho málo. Na druhou stranu je to garantem toho, že KYLESA nevaří stokrát ten samý čaj a nelouhuje houbičky či lístky až do naprosté nezáživnosti. „Spiral Shadow“ je velmi sofistikovanou a inteligentní formou, jak posunout hranice svých možností i norem žánru. Já toto hudební bludiště procházím stále s větším nadšením a dalšími očekáváními, neboť novinka chutná stejně výborně jako osm let staré počiny. Jedna z nejvydařenějších a nejvyzrálejších nahrávek roku.
K recenzi poskytl: Season of Mist
