[AG] Většina našich čtenářů asi dobře ví, že v pořadí čtvrtí Phantoms of Pilsen nebyli pouhým každoročním pokračováním zaběhlého plzeňského festivalu. Letos to bylo, alespoň pro nás, něco více. Symbolicky jsme zde za podpory devatera metalových kapel završili pátý rok naší existence. Samozřejmě jsme dlouho před koncertem samotným vymýšleli, jak bychom tuto akci z naší strany obohatili. Do mozků přicházely různé myšlenky na pódiové průpovídky, nakonec jsme se však rozhodli pouze pro malý bonus ke vstupence v podobě hudebních nosičů. Čtveřice norských kapel, která přijala na sobotní večer pozvání, totiž mluvila za vše podstatné, a český support to jen podpořil. Start Phantoms of Pilsen byl naplánován na druhou hodinu odpolední, a tak jsme se mohli naslouchat hudbě téměř deset hodin.
[Darkangel] Role úvodní kapely letošních Phantoms of Pilsen připadla takřka domácím DEUS EX, kapele, o které jsem jen matně tušil, co je zač. Jediná věc mi byla známa, že v ní účinkuje Vlčák, zpěvák, jenž své síly poslední dobou spojuje s dnes křtící Panychidou. Kratičký set DEUS EX příliš nevyšel. K problémům se zvukem se ještě neblaze připojila skutečnost, že skupina patří do celkem velké komunity DDB – dead drummer bands a to je věc, která mi nikdy moc neseděla. Krom toho, že přechody zněly velmi komicky, se klukům automatický kámoš i zasekl a set DEUS EX trochu pokazil. Kapele moc neprospěla asi ani nízká návštěva držící se v uctivé vzdálenosti od pódia. Aby také nebyla nízká, když první návštěvníci byli vpuštěni do sálu doslova za minutu dvanáct, ale organizačně to tak zřejmě muselo být. Ocenit však můžu snahu hudebníků a solidně sehrané kytary. Sice to z mé strany vyznívá jako průšvih, ovšem pozor, když to srovnám s nedávným vystoupením takových Legion před AN, v „souboji na dálku“ vyhráli jednoznačně DEUS EX.
[Dalihrob] MORTAL DESTINY byla první kapela, kterou jsem v Plzni viděl a tak by se dalo říci, že jsem vlastně zkoumal terén. Zvuk byl přes svou perfektní čitelnost i dále od pódia kvůli přílišné hlasitosti velice náročný na uši, a já si až do konce festu vyčítal, že jsem si nevzal špunty. Avšak mimo to byl zvuk dobrý a ukázal se i další silný aspekt festivalu, a to slušně velká účast návštěvníků. I na "zahřívací" kapelu se díval hlouček lidí, který často nestojí ani před headlinery menších koncertů. Samotní Mortal Destiny již pro mě tak zajímaví nebyli, jejich hudba mi zněla jako "folkově" laděný heavy metal, a to je mnoho heavíků podstatně zajímavějších. Trochu jsem zpozorněl při instrumentálce v druhé polovině setu, která oplývala několika zajímavými nápady, ale to bylo tak vše. Kapela i několik lidí v publiku se bavili, já nikoliv. Škoda, ale alespoň jsem uši zahřál na provozní teplotu.
[Guldur] S kapelou OBLOMOV jsem měl čest poprvé, a abych řekl pravdu, docela jsem se i těšil, neboť o nich pár kamarádů mluvilo v superlativech. A je pravda, že zklamán jsem nebyl. Sypavý black metal podbarvený samply jak elektronické, tak i „ambientně“ orchestrální provenience, ve spojení s velkým nadhledem kapely a schopností dělat si legraci sama ze sebe přineslo příjemné osvěžení do zatěžkané atmosféry nadcházejících true bm smeček. Některé pasáže mi připomněly novější podobu norských Solefald, ovšem přeci jenom v trošku jiné formě. Velmi příjemným faktem byla i účast sympatické vokalistky, skrývající se pod přezdívkou Apia. Změny tempa, nálady a téměř i stylu se přirozeně střídaly, a tak jim vymezený čas uplynul jako voda. Celkově bylo vystoupení OBLOMOV zvukově v pořádku a hráčsky na úrovni, což potvrdil i velmi kladný ohlas návštěvníků tohoto minifestivalu. Z jakých desek se hrálo, to si netroufnu přesně odhadnout, každopádně následně doma jsem po paměti poznal pár chytlavých fláků z desky „Communitas...“. No nic, musím si udělat uzel na kapesníku, abych se v oněch tunách hudby soustředil také na nějakou tu českou produkci a hlavně nevynechal OBLOMOV.
[Dalihrob] INFERNO jsem uviděl už snad podesáté, co tedy k nim napsat? Rozhodně jsem čekal tradiční peklo, kterého se jistě dostalo všem, jen mě trochu mrzela slabší odezva obecenstva. Nevím, zda lidem vadil odporný hic, či se snad šetřili na hlavní kapely, ale vzhledem k pochvalným odezvám, co jsem na účet Inferna po jejich setu slyšel, bych čekal nějaký pořádný kotel, nadšenci se však našli. Ze začátku vystoupení jsem se lehce vyděsil zvuku. Ten byl totiž tak přeřvaný, že jsem při zkoušce málem nepoznal "Svatý Jed", ale zvukař vše brzy srovnal. Setlist samozřejmě sestával hlavně ze skladeb z "Black Devotion", ke konci dostala prostor i kultovní trojka "Vládce hor", "Peklo na Zemi" a "Pohanské Meče". Diváci si ještě vykřičeli přídavek a dostalo se jim "Vyšší Vůle".
[Darkangel] PANYCHIDA křtila svou novinku „Měsíc, les a bílý sníh“. Na tuhle slávu jsem se velmi těšil a myslím, že jsem nebyl sám. Otázkou zůstává, jestli jsem to s natěšeností na dnešní vystoupení nepřehnal. Mě se vystoupení Plzeňanů vždy spíše líbila, ovšem přijde mi, že tentokrát neměli chlapi svůj den, což je škoda hlavně vzhledem k výše uvedeným skutečnostem. Popravdě jsem měl pocit, že s muzikou opět velmi zamával zvuk a nebylo to poprvé, co jsem se na Phantoms zadrhl právě na něm. Jediné, co jsem pod pódiem slyšel, byla rytmická stránka věci, a z tohoto pohledu jsem z vystoupení Panychidy až tak moc neměl. Hodně mi chyběla čitelnost Vlčákova vokálu (hlavně a především ve staroslověnských písních) a i samplované netradiční nástroje jakoby stály zvukově trochu mimo hlavní dění. Krom toho Honzovu kytaru jsem vnímal spíše vizuálně, a podle toho, co jeho levá ruka tvořila na hmatníku, jsem si pak rovnal zvuk v hlavě. Opravdu dobrý pocit jsem měl jen z „She was the water“, kterou odzpívala po vlastnoručním křtu novinky hostující Appia, což vzhledem k jejímu dřívějšímu působení v kapele nebylo až tak velké překvapení. Nemůžu říct, že bych byl skoro padesátiminutovým setem poskládaným z nových i starších věcí přímo zklamán, ale nejsem ani nikterak nadšen. Zkrátka a dobře, zažil jsem už lepší vystoupení PANYCHIDY, a to i letos ve Volyni, kdy jsem si po jejich setu doslova „chrochtal blahem“ a zauvažoval, že v té době připravovaná deska nás nejspíš pozabíjí, jak energicky to tehdy z pódia znělo.
[Guldur] A tu zavanula hospodou Pod Kopcem síra až z dalekého Norska, neb už se na pódium řítil první zástupce této severní země, a to SULPHUR. Jejich směs black/deathu byla nedávno oceněná na stránkách Mortem Zinu poměrně vysoko, a tak jsem byl i na jejich set poměrně zvědav. Celkově kapela předvádí již kromě výše zmíněných black/deathových sypaček i velký cit pro melodie a stavbu jednotlivých písní. Místy znějí jako polští Behemoth, místy ovšem pronikne i něco z norské metalové avantgardy devadesátých let, tedy já konkrétně jsem zaslechl pár riffů upomínajících na první album Arcturus, i když v přímočařejší podobě. Někdy zase dojde k výpadům do školy melodického deathu a lá deska Heartwork od patologů Carcass. Celkově bych řekl, muzika, která neurazí, a během vymezeného času jsem se docela i bavil. Když SULPHUR ovšem také hrábli více do blackových vod, hned jsem si řekl, že by stačilo přidat klávesy a takhle mělo znít nové album Dimmu Borgir, protože poctivá kytarová práce hnala celou kapelu krásně dopředu. Neříkám, že budu kapelu nějak bedlivě sledovat, ale zase jim dám na festivalu přednost před vysedáváním u piva, což se nedá říci o každé blackové smečce.
[AG] Stále se mi nepodařilo osvobodit se z pařátů aktuální desky VULTURE INDUSTRIES. Pořád nemám chuť poslouchat cokoli jiného. A do toho živé vystoupení přímo v Plzni? Paráda! Bjoernar a jeho kolegové započali svůj set pěkně od podlahy. Spousta návštěvníků si tak myslela, že se ještě jedná o zvukovou zkoušku, a tak se trousila do sálu až během první skladby. VULTURE INDUSTRIES se ukázali v dokonalém světle - image, do které nám nechali nahlédnout na novince, dokonali při živém vystoupení. Set přeplněný energií strhnul snad celé obecenstvo. Bjoernar běhal po pódiu jako utržený ze řetězu, přítomné častoval patřičně důležitými pohledy a grimasami. Pozadu nezůstávali ani jeho spoluhráči. Oba kytaristé pařili jako o život a basák Kyrre zdařile podporoval "soudcovskou" presentaci celé kapely. Za bezmála hodinku jsme s kluky proběhli důkladně obě jejich desky, ze kterých zazněly všechny nejdůležitější skladby od hitovky "Pills of Conformity" až po líbeznou baladu "I Hung My Heart On Harrow Square". Při zřejmě nesilnější novinkové "The Bolted Door" dosáhl měřič mého nadšení naprostého maxima. Kromě mírně hlasitějšího zvuku jsem u VULTURE INDUSTRIES totálně nekritický - koncertně totiž kapela dosáhla vedle desky a rozhovoru geniálně vydařeného hattricku. Pro mě jednoznačně vrchol celého večera.
[Darkangel] HELHEIM si mě podmanili už dávno, a roli mých favoritů večera jen potvrdili. Jejich vystoupení se musí zažít a prožít, horší je to pochopitelně s tím, jak ho nezúčastněným popsat. Nejspíš jako katarsi. Pravda je taková, že ať už se tahle bergenská čtyřka pustí do věcí starších nebo nových, vždy podává naprosto skvostné hudební výkony a nejinak tomu bylo onen listopadový večer. Tracklist byl poskládán jak z tvorby rané, tak z věcí novějších, tady bych určitě vyzdvihl určitě „Northern Forces“, ta skladba má šílený drive, snad právě kvůli její zapamatovatelnosti. Omlouvám se všem, včetně kapely samé, ale norské názvy starších skladeb jsem neposkládal, protože má hlava se vznášela uplně jinde a já se cítil povznesen, tracklist bych z hlavy dohromady určitě nedal, takže asi tak. Určitě se ale sluší zmínit, že prvního listopadu vyšlo MCD „Asgards Fall“ z něhož borci hráli v závěru „Dualitet og Ulver“, jíž si společně s nimi vystřihl host Hoest. Zbývá zmínit ještě technickou stránku skvostného setu. Poprvé jsem neměl pod pódiem pocit, že hapruje zvuk, takže skvělé. HELHEIM v přípravách nic nepodcenili, a na pódiové show to bylo znát, myslím komplexně. Hudbě vytvářela skvělou podporu i videoprojekce občas běžící za zády hudebníků. Domnívám se, že právě tohle komplexní provedení ocenila valná část publika, které v kratičkých pauzách vždy nadšeně skandovalo a někteří jedinci se neohroženě (občas však lehce ohrožujíc V’gandra) dopouštěli klasického stagedivingu. A já odcházel unaven a spokojen, abych mohl poslední vystoupení noci - TAAKE - v poklidu sledovat z povzdálí, tohle je totiž už parketa někoho jiného…
[Guldur] Vrcholem večera byli nepochybně bergenští TAAKE. Moc mne kdysi mrzelo, že se mi nepovedlo zhlédnout jejich jarní brněnskou štaci po boku finů Horna, o to jsem byl raději za možnost to v Plzni napravit. A skutečně to stálo za to. TAAKE jsem měl vždy zafixován jako syrový black metal, který ovšem nepostrádá výrazný cit pro melodie, a to hlavně v kytarové lince a na starších albech i ve zpěvu. Zde se však nekonalo ani jedno. Po výborném intru, které tvořil jeden hypnoticky opakovaný akord (škoda, že netrvalo třeba osm minut, to by byl začátek!), vtrhl na pódium frontman Ulvhedin Hoest a začala mela. Tam, kde zní kapela na albech melodicky, zní naživo pěkně zuřivě, a tam kde na albech „sype“, naživo přímo zabíjí. Nekompromisní nářez po celou hodinu, který byl přerušen pouze drobným technickým problémem, nenechal nikoho na pochybách, že přišel na ten správný BM večírek. Taake naživo vypomohl na basu frontman předešlých Helheim V’Gandr, který Hoesta skvěle doplňoval co se týče show, protože tenhle sveřepě se tvářící nor ví, jak zatopit pod kotlem. TAAKE jsou perfektně sehraní a Hoest křičí jako o život, a to přesto, že normálně už má hlas skoro jako školník Willy. Komu kdy chyběla starší podoba Gorgoroth, nemusí si už zoufat, protože Taake začínají nabírat srovnatelnou formu. Na cover od Burzum či Aeternus sice nedošlo, ale i tak byl koncertní potenciál beze zbytku využit. Ovšem nepochopil jsem zvláštní příhodu se zpěvákem Vulture Industries, který část jedné skladby odzpíval, aby se následně jal korzovat po pódiu, střídavě si brát a pokládat mikrofon a to vše aniž by cokoliv řekl, či zazpíval. Nevím, ale asi mi něco ušlo, nebo jsem to nějak nepochopil. Jinak hodnotím pouze pozitivně!
[Dalihrob] Jak bych tedy Phantoms of Pilsen shrnul očima nezaujatého člověka, kterého vlastně vyjma Inferna (které viděl už milionkrát) a Taake (které taky už viděl), nic jiného nezajímalo? Na celých Phantomech jsem viděl kus pořádně práce a zápalu. Obstojný zvuk, snad s vyjímkou vystoupení Oblomov, se držel po celý večer. A všude kolem byla spousta možností jak utrácet peníze. Dva výčepy a několik dister muselo posloužit ku spokojenosti všem. Jediný problém bych snad viděl jen v nedostatečném větrání, neboť v zaplněném sále byl čerstvý vzduch velice rychle vydýchán. Ale víte co bylo nejlepší? Vidět každou kapelu, jak ze sebe dává maximum. A netýká se to jen headlinerů, kteří to vlastně měli v popisu práce a ještě dostali zaplaceno, ale i lokálních kapel, které na pódiu téměř potily krev. Samozřejmě vidět nadšení ze strany zahraničních hostů bylo skvělým bonusem. A nesmím také opomenout skvělou organizaci, bylo až zábavné vidět organizátory, jak běhají kapelám doslova za zadkem, ale to je přeci skvělé. S tím velikým počtem lidí, co došel, by se dala čekat celá série různých průserů, ale nedošlo k nim a večer ubíhal velice hladce. Díky všem, myslím si, že mi to za tu nelidskou cestu, kterou jsem absolovoval stálo.
