Konec letošního roku bude obtížnější než kterýkoliv předchozí. Ptáte-li se proč, odpovím vám velice jednoduše. Rok 2010 je totiž přímo přeplněn skvělými deskami, které v průběhu dvanácti měsíců spatřily světlo světa. Nebudu zde vyjmenovávat kapely, kterým se to povedlo, zaměřím se však na jednu, která se v Topu jistě objeví a bude bojovat s ostatními v tomto nerovném boji.

Předpokládám, že většina fanoušků ENSLAVED má jistě poslední desku „Vertebrae“ ještě stále v živé paměti. I po dvou letech mi stále v hlavě zní některé pasáže, a to si ji ani nemusím pouštět každý večer ke spaní. Tato skvělá nahrávka se mi tak vryla do paměti, jako se to dlouho jiné nepovedlo. Přejděme však spíše k aktuálnímu počinu „Axioma Ethica Odini“ (dále jen „AEO“), o které má být řeč.
Tam, kde „Vertebrae“ skončilo, tam „AEO“ začíná. Když si pustíte skladbu „The Watcher“ a po ní zapnete v přehrávači novinku, okamžitě poznáte, že kluci z ENSLAVED chtěli pokračovat na své cestě progresí, vývojem a budováním nových směrů.

Prvním slyšitelným rozdílem je naprosto bombastický zvuk. Možná by se hodilo využít ošlehaných přirovnání Horsta Fukse – Boha teleshoppingu, protože zvuk na novince je opravdu famózní. Důvody rozebírat nebudu, ty se dozvíte v zítřejším rozhovoru, ale jednoznačně to je skvostně odvedená práce. Takže ENSLAVED vs. zbytek světa – 1:0. To je na začátek dobré, nemyslíte? Novinka má možná našlápnuto k titulu „dokonalost roku“.

Druhou věcí, které si všimnete během prvních poslechů, je fakt, že „AEO“ hodně staví na základech nejen předchozí desky. První poslech vás regulérně dostane do kolen. Člověk může očekávat hodně, ale tohle je vážně ještě lepší. Každým dalším poslechem se dostáváte více pod povrch nahrávky a pronikáte strukturou skladeb. Když přeskočíme tak na pátý poslech, rázem se prvotní „super-nadšení“ začíná měnit. Než se k pátému poslechu dostanete, nejspíše vám hlavou několikrát probleskne myšlenka, že „tohle jsem už někde slyšel“, nebo u mne ještě častější „tohle jsem přesně čekal“. Na povrch se začne drát první dost výrazná odlišnost od „Vertebrae“. Ta byla opravdu dost sofistikovaná, nepředvídatelná a vůbec ne lehce zapamatovatelná. „AEO“ sází více na přímočařejší postupy, není tolik komplikovaná a proflákaná všemožnými motivy. Často se tedy přistihuji, aniž bych desku měl pořádně naposlouchanou, že přesně vím, co bude následovat. „Teď přijde změna rytmu, přidá se dvojkopák, Grutleho vokál najednou doplní Larsenův atd.“
Pro někoho nezaznamenatelný detail, pro skalní fanoušky možná trošku zklamání. Jestli „Vertebrae“ rozdělila fanoušky do několika táborů, podobně tomu bude i u novinky. Pokud tedy patříte mezi ty, co na ENSLAVED milují hlavně to, že každá deska je unikátní, odlišná od těch ostatních a vyvíjí se dál a dál, budete z novinky lehce zklamaní. Kdo u „Vertebrae“ remcal, že je zbytečně složitá a pestrá, si nyní povyskočí nadšením. Pro mě osobně byli ENSLAVED jednou z kapel, která vždy udávala směr. Pyšnící se puncem jedinečnosti a originality. Podobně jako třeba norští kolegové Satyricon. Ti však tuto „vizitku“ zašlapali do země vydáním slepence „The Age of Nero“. Možná to teď bude vyznívat, že i „AEO“ pokládám za slepenec. To by ode mne však byly moc silná slova, která by přesně nekorespondovala s tím, co Grutle a spol. vytvořili.

Abych tedy nyní rozebral, jak se to ve skutečnosti má. Nemusíte se bát, že by ENSLAVED odflákli svou práci a prostě složili desku ze starých vykopávek. To rozhodně ne. Jádro pudla tkví v tom, že novinka se již nevyvíjí dále, žádný další výrazný odklon, znatelná progrese či příměs něčeho nového. Aktuální cesta je přímočařejší, chladnější a sází více na drive. Repetitivnost motivů, která byla na „Vertebrae“ progresivní, je nyní spíše důrazová, více se vás snaží omámit, což mě po asi dvacátém, pětadvacátém poslechu začíná lehce iritovat. Postupem času vás neustálé hoblování začíná spíše odrazovat. Méně je někdy více. Ano, jsou to sice hodně našlapané riffy, plné energie, hrdosti a síly, ale donekonečna vás uspokojovat nebudou. Každý se časem nasytí a i ta největší lahůdka vám začne připadat fádní. Je mi jasné, že spousta lidí nyní huláká na monitor, jestli se recenzent nezbláznil. Ale ruku na srdce. Čekali byste od hudebních géniů, jakými ENSLAVED jsou, něco takového? Já ani ve snu. Očekával jsem další famózní práci, která se stane ikonou. Další mezník v historii kapely. Skutečnost je však jiná. „Axioma Ethica Odini“ je spíše hoblovačkou vhodnou k pivu a živému poslechu. V tom je její síla. Živě musejí nové skladby opravdu trhat koule. ENSLAVED poslední dobou hodně koncertují, takže postavili desku nejspíše podle těchto předpokladů.


Když už jsem zmínil ono koncertování, nedá mi, abych si nerýpnul. ENSLAVED jeli tour s kapelou Opeth. V jednom rozhovoru i padlo, že koncertovat s Opeth bylo velice inspirativní a nutno podotknout, že jsou tu a tam na novince slyšet. Zda je to však klad či zápor již nechám na vás.

Měl bych k novince stále co říct. Je toho spousta, jenže recenze na dvě A4 není to pravé ořechové. Dost informativní bude samotný rozhovor, z kterého si jistě doplníte to, co jsem v recenzi nezmínil. Abych se tedy dostal k finálnímu verdiktu. Nová deska norských velikánů ENSLAVED je zatraceně kvalitní materiál. Svým zvukem hravě strčí do kapsy každou druhou nahrávku. Obsahuje spoustu opravdu chytlavých a výrazných motivů, které jen tak z hlavy nedostanete. Velkou chválu si zaslouží i jednou zmíněný Herbrand Larsen, který desku obohacuje svými čistými zpěvy a klávesami. Co však novince musím vytknout, je lehká stagnace, která opravdu podráží veškeré pilíře, které jsem měl u ENSLAVED postavené. Chápu, že to kluci asi cítí jinak, a právě proto mě mrzí, že jedna z nejtalentovanějších kapel současnosti „klesla“ k něčemu takovému. Očekával jsem revoluci na sklonku roku 2010 a nedočkal jsem se. Samotný Grutle vás začne po čase štvát svým naprosto neměnným vokálem, který je sice pěkně syrový a zní brutálně, ale už vůbec nevyužívá všech poloh, jako tomu bylo v minulosti. A těchto maličkostí, pro někoho malicherností, je spousta. Udělat to kapela menšího jména, mávnu nad tím rukou. U světové špičky daného „oboru“ je to však fakt, který nelze přehlížet. Je jasné, že očekávání a všechny nároky jsou úměrně vyšší právě skutečnosti, kým ENSLAVED jsou.

Já z novinky cítím spíš profesionální kalkul. Sází na to, že jim to každý sežere i s navijákem, protože deska zní a působí téměř dokonalým dojmem. Ale to je jen ta hezká obálka, kterou musí člověk prokouknout a nenechat se opít rohlíkem. Ode mne dostane „Axioma Ethica Odini“ 7 bodů. Je to maximum, které ji mohu dát, abych udržel objektivní i subjektivní přístup v rovnováze. Nikdy bych nečekal, že to řeknu, ale ENSLAVED mě letos zklamali.