Po pěti letech existence se konečně švédská trojice ISTAPP, produkující melodickou odnož black metalové hudby, dostala k vydání své debutové nahrávky. Pro 'hardcore' posluchače, kteří vyhledávají málo známé, avšak kvalitní metalové spolky po celém světě, budou Mordechai, Ashuck a Fjalar zřejmě starými známými, které potkávají ve svém přehrávači relativně často. Pro ty ostatní můžeme dodat, že ISTAPP (česky rampouch) jsou jakýmsi soundtrackem na zimu a mráz nejen hudebně, ale také ideologicky a textově. Kluci pocházejí z provincie Blekinge, ležící na jihu Švédska, podle které se také debutová nahrávka jmenuje. Pro první jmenovanou skupinu jsou však také synonymem pro to, jak s drobnými změnami neustále přicházet s tím samým materiálem. O čem že to mluvím? Sedm z deseti skladeb, které „Blekinge“ obsahuje, už totiž mohli najít před třemi lety na kompilaci „Köldens Union“. A ano, na oné kompilaci bylo pak šest z deseti skladeb známých již z dvojice demo nahrávek, které kapela uveřejnila v letech 2005 a 2006. „Blekinge“ je tak velice očekávanou novinkou a první velkou možností, jak zaujmout širší masy (ISTAPP nově vydává Metal Blade), ale zároveň také již mnohokrát prozkoumaným materiálem. Tedy skoro. V desateru kompozic o celkové délce osmatřiceti minut kážou ISTAPP o zimě, mrazu, nenávisti ke slunci a světlu vůbec pěkně zostra. Celou nahrávkou profukuje mrazivý vítr o síle orkánu, který náramně kontextuje s kytarovou kombinací nekompromisní agresivity a vzletných melodických riffů. Neskutečné záplavy energie podporují velice úderné baterie a především štěkavý Mordechaiův vokál. U „Blekinge“ se vám v žádném případě nestane to, že by se po nějaké době metalová vichřice poslechem otupila a neměla již potřebný říz. ISTAPP totiž dokážou s jednotlivými kompozicemi pracovat s ladností zběhlého profesionála; přicházejí totiž se změnou tempa a vyznění vždy přesně v pravou chvíli. Black metalovou krutovládu změnit v hru melodiky, tu zas napínat atmosféru pomalými vyhrávkami a po hlavě zpátky do nadzvukově rychlého orkánu – to je přesně to, čím mě tihle Švédi dokážou fascinovat i po letech pořád stejně. Během nahrávky se jednou ocitneme přímo na vrcholu běsnící sněžné bouře, podruhé pak až na kost promrzlí a po pás se brodící ve sněhu.
Hlavní devízou je ale neskutečná melodická invence, kterou dokázali kluci do „Blekinge“ nacpat. Téměř každá skladba je samostatnou hymnou, které vévodí nejen podařené kytarové riffy a vyhrávky, ale také skvěle nafrázovaný vokál, jenž dává kompozicím další rozměr. V krkavčí poloze žene celý materiál směle kupředu, když jej ale Mordechai nahradí polohou čistou, dokáže ze skladby vyždímat „chorální maximum“. Kupříkladu v „I Vätan På Den Absoluta Nollpunkten“ tato symbióza funguje naprosto příkladně. Bylo by chybné nyní označit debut za melodického přitulu, všechno je zde podřízeno tolik omílané mrazivé atmosféře. Po dlouhém přemýšlení, kam ISTAPP zařadit, mi na mysl přichází belgičtí Natan, ze kterých na mě dýchá hudba stylově asi nejvíce spřízněná. Avšak v případě Švédů se pohybujeme na tvrdším ledu. Pokud se nakonec podívám na zoubek trojici úplně nových skladeb, skladatelská invence se již nejeví tak absolutně jako u jejich starších bratříčků, namísto toho se rozšiřuje atmosférická složka a kompozice jsou celkově monotónnější. V kontextu celé desky se však jedná o naprosto bezpředmětný fakt, který, jestli vůbec, se projeví až s nadcházející studiovou prací ISTAPP.
Čím více se blíží konečné rozuzlení, tím více přemýšlím nad tím, jak se vlastně k „Blekinge“ postavit. Mám jej brát jako plnohodnotnou novinku bez ohledu na fakt, že 70% desky už více jak tři roky znám? Nebo naopak jako jakýsi facelift, který po třech letech obměnil třetinu starého vybavení za nové? Zřejmě se přikloním na stranu první. „Blekinge“ sice není plnohodnotným debutem obecně, nicméně na stránkách Mortem zinu ano. A já bych velice nerad shodil naprosto výborný materiál za to, že už se v diskografii kapely jednou téměř celý objevil. Zvláště pokud nedisponuji recenzí právě na „Köldens Union“, ve které bych mohl své superlativy chrlit již dříve.
