Pokaždé, když zalovím v paměti a nebetyčně zavzpomínám na první kousky francouzských „nemocných“, nemůžu se zbavit pocitu jakéhosi vnitřního tepla či osobní spokojenosti. Je bez debat, že člověk musel tolerovat místy dost nejisté nástroje a prakticky paradoxně stále horší a horší vokál, nicméně stále dokola se spousta oddaných vracela k věcem jako „Nostalgia - Fragments of a Broken Past“ nebo „Soundtrack for a Suicide - Opus II“. Dokonce jsem si jist, že se k nim budou lidé vracet i nadále.
Tyto nahrávky v sobě neustále uchovávají několik neopakovatelných klenotů, v čele se skutečně depresivní a roztodivné emoce nahánějící atmosférou. „Reflections of a Sad Soul“ však byla obrovským průserem, ke kterému se jistě není třeba vracet, a proto jsem byl maximálně zvědavý, jakýže bude její následovník…

Uplynuly dva roky a novinka „The Cult of Negation“ je na světě. Pokud vlastníte nějaký ten originál této kapely, jistě mi dáte za pravdu, že booklety nikdy nestály za moc jak z pozice titulní strany, tak samotného obsahu. Dnes mě však zaujal ihned, tedy na první pohled. Konečně jde vidět, že se kapela snažila a oslovila grafika, který vytvořil solidní dílko v konceptu celé nahrávky. Není to moc, ale každá invence potěší.

Ani hudební stránka nezůstala v šedi a „Nocturnal Depression“ otevírají dveře moderní produkci! Konečně se dočkáváme solidního zvuku, kdy bicí nezní jako kýbl od okurek z včerejšího oběda, ale jako skutečné bicí. Ani trýznitelské kytary nyní nepřipomínají bzučící ekvivalent strunných nástrojů. Velice jednoduché, až mnohdy minimalisticky zavánějící kytarové postupy vždy byly vývozním artiklem kapely. V současném podání jsou více black metalové, než kdy jindy. Dalo by se říci, že do nynější tvorby vstupuje vícero cizích invencí. Projdeme dark metalovým lesem, spočineme v hostinci u gotiků a nakonec dojdeme k jakémusi nejasnému cíli.
Kytara je s každým dalším a dalším poslechem přesvědčivější a v dnešním počasí i s kapkou splínu v duši může sbírat cenné oběti. Atmosféra a duch nahrávky mě oslovuje více a více, dokonce se ani nebráním narčení z toho, že mám pro tuto kapelu slabost. Ano, mám…zabijete mne?


Jsem si zároveň vědom toho, že mezi vámi najdu daleko více odpůrců, nebo dokonce osob, které nechávají NOCTURNAL DEPRESSION chladnými. A právě těmto bych zcela jistě dlužil tvrzení, že i tato deska je pouhým black metalem, který neboří hranice a nepřekvapuje něčím novým – tudíž byste „The Cult of Negation“ mohli založit někam hluboko do složky „NEBRAT“.
Tato volba je však jen a jen na vás, na nikom jiném. Subjektivně však hodnotím toto dílko velice pozitivně…

K recenzi poskytl: Avantgarde music