Nedělní večer byl tentokrát zasvěcen příznivcům doom metalu a potažmo i avantgardy. Kdo dorazil do Prahy, konkrétně do klubu Exitu, jistě neprohloupil. Lehce poletující sníh a zatažená obloha neodradily poměrně solidní zástup fanoušků a sál se pěkně zaplnil. Do klubu se začínalo vpouštět přesně v sedm, tedy v dobu, na kterou byl avizován začátek celé akce.

O půl hodinky později se již na pódiu seřadila první kapela večera, z Chile pocházející MAR DE GRISES.
Melancholický doom plný emocí a bolesti byl v živém podání daleko hutnější a nepropustnější, než na desce. První skladba publikum poněkud zmrazila a v sále bylo naprosto strnulé ticho, každý zadumaně stál a poslouchal. Hned jako druhá v pořadí přišla mnou velice favorizovaná „Shining Human Skin“ a já si začal koncert skutečně užívat. Kapela dostala k dispozici třičtvrtěhodinku, do níž vměstnala především věci z aktuálního počinu „Streams Inwards“. Hrací čas uplynul jako voda, a než jsem se stačil vzpamatovat z vyčerpávajícího výkonu MAR DE GRISES...

...na pódium již spěchali SÓLSTAFIR. Ve svých typických oblečcích se Islanďané zjevili na stage a já byl pln očekávání, jakým způsobem budou prezentovat své umění na živo. Úvodní skladbou byla titulní „Köld“, čímž nasadili laťku dosti vysoko a vše nasvědčovalo tomu, že půjde o velmi solidní set. Bohužel… Opak se stal pravdou. Následovala další pětiminutová skladba, kterou jsem bohužel nepoznal. Nezlobte se za poněkud nejapný způsob vyjádření, popsat skladbu jako „pětiminutovku“ není zcela běžný jev, ale v souvislosti s nadcházející „Ritual of Fire“, která čítá důstojných 15 minut, které si však SÓLSTAFIR natáhli dle své libosti, je to na místě. Tato část koncertu se stala utrpením, kdy jsme byli svědky pouhého čtvrthodinového vybrnkávaní basy doplněné občas o dvojici slov. Nejsem si jistý, jestli kapela zvolila správně, nicméně dokončili skladbu a bez větších rozpaků odešli (naštěstí).

Hlavní kapelou večera byli finští SWALLOW THE SUN, jenž získávají ve světě stále větší a větší popularitu. Ve chvíli, kdy kapela odstartovala úvodním intrem svůj připravený set, již bylo absolutně jasné, na koho všichni dorazili. Zaplněný sál mačkajících se lidí byl dosti jasným obrazem.
Nedovedu si představit lepší otvírák, než „These Woods Breathe Evil“. Všichni se hezky rychle zahřáli na provozní teplotu a nic nebránilo tomu, perfektně si užít následující část vystoupení. Finové si připravili skvělý mix toho nejlepšího, co můžou ze své tvorby nabídnout. Na řadu tedy přišel dokonalý mix brutality, emocí a samozřejmě úžasných melodií. Mikko a celá parta dokazovali, že jsou opravdu kapelou na vysoké úrovni a že si dokáží své vystoupení pořádně užít. „Falling World“, „Lights on the Lake“, „New Moon“, „Hope“, „The Justice of Suffering“, „Dead Child“ - toto byly jistě největší trháky nedělního večera. Vystoupení uteklo jako voda a ve mně se objevovaly pocity absolutního naplnění.


Tento večer byl opravdu velmi příjemný, a to nejenom díky MAR DE GRISES a SWALLOW THE SUN, ale také díky tomu, že vše začalo včas, člověk viděl jen kapely, které ho skutečně zajímají, nemusel tak snášet „otravný“ stále dokola se točící takzvaný „support“. Žádné prostoje, žádné zmatky, ale dokonale hladký průběh.
Jedinou maličkostí snad bylo počáteční ustavení zvuku, kdy bicí a kytary byly skutečně velmi vysoko. Po chvíli se vše srovnalo a zvukaři odvedli vynikající práci. Smekám a děkuji za velmi příjemný večer.