Věnovat druhý listopadový pátek hudebním obskurnostem slibovalo hodně. Kde by mohly vyznít všemožné elektronické obludnosti lépe než právě v Obludě. Ještě k tomu v intergalaktické, ke které se bylo nutné probojovávat skrz milý, mínus stopadesátistupňový vánek barvící tváře rychleji než řádně sprostý vtip.

Večer otvírali slovenští MY LUCKY DAYS, pokud se nemýlím, spolu s následujícími DRÉN vystupující živě poprvé. Pozornost celkem nepočetného publika poutala slečna s elegantní bílou maskou promlouvající do ambientně-elektronického podkladu, který měl na starost její kolega za mix-pultíkem. Vystoupení sice nebylo natolik sugestivní, jak si dvojice nejspíš přála, ale působilo v protikladu k ostatním jemně, čistě a v nejlepším slova smyslu meditativně.

DRÉN už podle názvu představuje jiné kafe. Sice jsem o ně stejně jako o My Lucky Days doposud nezavadil, nicméně veškeré ukázky umístěné na webu docela navnadily. Jejich poměrně minimalistické vystoupení si šlo užít i přesto, že se na rozdíl od dalších „zvučných“ jmen nesnažili o žádnou kataklyzmatickou depresi a zkázu, ale „jen“ pustili, co doma na počítači upekli.

Michael Nine stojící za MK9 a DEAD SQUAD se při tvorbě inspiroval mimo jiné posléze vystupujícím projektem CON-DOM. Skoro se dá říct, že ho okopíroval, jen místo globálních problémů se více zaměřuje na konkrétnější psychické problémy jednotlivce. Ale i přes moji úpěnlivou snahu trpět během vystoupení spolu s ním se svíjení mezi publikem a úpěnlivé naříkání míjelo účinkem. Dobře živený Nine mě psíma očima za celou dobu nedokázal přesvědčit, tím spíš, když mu pořád vypadával mikrofon.

Rovněž jednočlenný projekt CON-DOM existuje od začátku osmdesátých let. A i když je v tomto smyslu jeho duchovní otec Mike Dando už více než zasloužilým veteránem, koncept control-domination rámující celou myšlenku působí v jeho podání přežitě. Na zlo a zvrácenost pramenící z manipulace skrze diktát společnosti, náboženství, politiku nebo konzumní kulturu dnes upozorňuje každý druhý. Od všelijak šílených umělců, aktivistů, novinářů, spisovatelů, až po politiky samotné, pročež je obtížné vidět něco víc v Dandeho performanci. Nijak závratně zvláštní industrial ani spolu se samotnou osobou autora (byť choře vypadajícího) nevytváří dohromady nic, co by intenzivněji oslovovalo.


Konečně přichází čas na IGORRRa , který se krátce po rozestavení nádobíčka jímá rozproudit oproti začátku večera docela početné publikum. A prvními tóny „barokních“ kláves se mu to taky daří. Ne všichni pochopitelně přichází na způsob, jak se spolu s jeho hudbou pohybovat, ale výrazy ve tvářích naznačují, že destruktivní breakcore chutná lépe než cokoli předchozího, snad i v případě, kdy se s ním setkáváte poprvé. Zazněly všechny důvěrně známé „nehity“, starší i nové - těžko říct, která ze skladeb nadchla nejvíc. Vše se zkrátka slilo do jednoho velkého proudu elegantního bordelu zadupávajícího do země mnohem větší měrou než z desky - veškeré beaty, kromě doprovodných kláves a samplů, byly posazené o porovnání mnohem hlasitěji, díky čemuž vše působilo o hodně ničivěji, a tak trochu i otevřelo vrátka pro WHOURKR, který už stojí mnohem víc na čiré agresivitě. Gautier sundal triko, popadl kytaru a spolu se svým kolegou spustili poměrně kompromisní zkázu, jaká v člověku probouzí patřičně silná nutkání. Není nad to, být v přesně takovém rozpoložení, aby řízený kravál zněl jako rajská hudba, poté je možné všechno… Fantastické!
REDRUM pak už bylo jen adekvátní tečkou a lahůdkou, během níž se veškerá zbylá energie dostala ven.

I když se zmínění solitéři trochu minuli účinkem, celkový dojem z večera zůstal pozitivní. Jedinou nepříjemnou věcí byla tedy nutnost ponořit se zpátky do ledového bratislavského vzduchu.