THE WRETCHED END je nová kapela notoricky známých hudebníků severské scény, v čele se samotným Samothem z legendárních Emperor a Zyklon. Osobně by mě zajímalo, kolik nadšenců tuto nově vzniklou kapelu (nebo projekt, chcete-li) vlastně zaregistrovalo, a abych toto číslo o něco zvětšil, rozhodl jsem se podívat debutové thrash/death/black metalové nahrávce „Omnious“ na zoubek.

Již u prvních akordů a postupů je znát nezaměnitelný Samothův rukopis, což ostatně taky není nic překvapivého. Dalo by se s lehkou nadsázkou říct, že „Omnious“ volně navazuje na poslední album Zyklon, jen bylo někde přidáno a jinde ubráno. Asi nevětší změna se týká technicky zdatných sól, která si můžete při poslechu tak maximálně představovat. Téměř celé album jich bylo ušetřeno, což na mě působí velmi sympaticky, jelikož nepatřím zrovna k vyznavačům extrémních technik hraní na kytaru. Pokud bych měl v kladech pokračovat, hodně příjemně na mě působí celková atmosféra alba. Nevím, kolik čtenářů mělo tu možnost navštívit Oslo, nicméně při poslechu THE WRETCHED END se mi vybavují vzpomínky na toto moderní a z velké části rozestavěné město. Z alba velmi vyzařuje klasická městská vůně a atmosféra - chladné betonové stavby, panorama plné jeřábů, zvuk projíždějícího metra z podzemních vestibulů atd.

Komentovat nějakým způsobem vyzrálost nahrávky asi nemá cenu. Z alba je hodně cítit dotek klasického thrash metalu, poněkud překopaného do moderního vyznění. Je zajímavé sledovat, jak se mísí triviální melodie s pokročilou technikou hraní a jako celek fungují naprosto dokonale. Pokud bych měl nahrávce něco vytknout, určitě by to byla již okomentovaná příliš velká podobnost se Zyklon, a to především u vokálu, ale taky hlavně v celkové produkci alba. Další věc, která mě irituje, je celková stopáž. Na můj vkus je materiál příliš dlouhý a místy jsem se nemohl ubránit pocitu, že se prostě nic převratného neděje. Zkrácení o dvě slabší skladby by určitě dodalo albu šmrnc.


Podtrženo sečteno, „Omnious“ je velmi příjemná deska, která je plná zajímavých nápadů, nicméně žádný zázrak, o kterém bych snad psal domů ze školy v přírodě červenou pastelkou, se tu rozhodně nekoná. Nahrávce tak trochu chybí vlastní osobitost a jsem si téměř jistý, že skončí ve stínu dnes již neexistujících Zyklon. I přes tato všechna úskalí budu s hodnocením hodně štědrý, protože se jedná o velmi kvalitní materiál a ve výsledku na mě působí, jakožto na kytaristu, velmi inspirativním dojmem.