Druhou deskou z balíku Apollon Records, která se hodí na naše stránky, je aktuální počin „Black Earth“ od norských BYFROST. A hned dopředu bych měl upozornit, že tentokráte se nebude jednat o black metal, ale spíše o dosti důraznou porci thrash metalu. Skupina je škatulkována jako thrash/black, ovšem o svou druhou složku se otírá pouze v některých okamžicích, jinak spíše servíruje kvalitní řezničinu. Určitě tuhle věc poznáte v riffování. Hned úvodní pecka „Horns to the Sky“ je velmi říznou hymnou vystavenou na poctivé rytmice, prvotřídních riffech a určitě potěší poměrně čistým, přesto velmi hrubým Heavyharmsovým vokálem. Ten tvoří jakýsi pojící prvek na celém albu a zdá se, že jde o vůdčí „instrument“ celé desky. Tedy nejde o nějaký výrazný posun, ostatní roviny hudby nikterak nekulhají, aby bylo jasno, ovšem určuje směr stylem poněkud odlišným, dává kapele takový zvláštní punc rozpoznatelnosti. Asi pro mnoho lidí může být i problémem, že se jeho poloha nemění, což je slyšet v titulní „Black Earth“, která se chvílemi tváří jako blacková záležitost. Značný podíl na tomhle jevu má určitě její o dost pomalejší tempo a řekněme i záměrně jiná atmosféra. Sympatické a určitě o plusové body si říkající ovšem je, že BYFROST nepotřebují k budování atmosféry žádné podpůrné prostředky a u všeho si vystačí s klasickým nástrojovým obsazením, jen tu a tam prostě zvolní, případně přidají nějaké to sólo. Velmi pěkně tak dokážou libovolně změnit atmosféru. Jen ta hlasová složka zůstává pořád stejná. Líbí se mi, že nikdo nechce ustoupit ani o krok z cesty, kterou kráčí. O tom, jak do sebe vše zapadá, mě v zápětí přesvědčuje následující dvojice skladeb. Zatímco v „Night of Damnation“ vyplují na povrch pouhopouhé náznaky toho, že mi hudba BYFROST něco velmi připomíná ve čtvrté „Lord Victorious“ mám jistotu. Opět jsem kápl na spolek, který se nechává (nejen) volně inspirovat mými zatraceně oblíbenými Dissection. A opět by se dalo hovořit o kopírce. Jenomže když to srovnám s produkcí třeba takové Thulcandry, kterou jsem se zabýval zhruba před půlrokem na stránkách našeho zinu, tak musím říct, že BYFROST, aniž by cokoliv hlásali a naznačovali, prostě hrají, a válcují ji na celé čáře. V jejich podání to zní nějak uvěřitelněji a sálá z toho téměř původní emotivnost a zanícení; tolik typické pro Jonovu práci. Ona i pátá v pořadí, zvoucí se „Desire“, není nepodobná zmíněnému postupu a přístupu, ovšem sólo někde uprostřed je úplně z jiného světa, je dost originální a ne až tak úplně v intencích Dissection, zkrátka je z toho cítit i ten nutný kousek vlastní invence, i když jen chvilkově. Zmíněnému sólu ovšem doporučuji věnovat pozornost, vážně stojí za to.
„Wings of the Angel of Death“ dává úplně zapomenout na předchozí Nodtveidtovinu a zásadně se odlišuje opět atmosférou. Je prosáklá naléhavostí, na druhou stranu má až příliš jednoduché schéma. Nicméně v konečném výsledku se jedná o zatraceně dobře zahraný thrash metal s použitím kvalitních sól, který může působit chvílemi monotónně, ale rozhodně nemá ambice nudit. „Evil Arise“ je pak kombinací obojího; jak odkazu na Dissection, jenž je velmi patrný ve skladbách tři a čtyři, tak určité formy naléhavého thrashingu známého z písně předchozí. V závěrečné „Skull of God“ se pak skví muzikantské umění celé bandy. Instrumentální tečka se vydařila více než jen dobře a je jasným důkazem, že i rocková hudba patří mezi prameny, ze kterých hodlají Norové čerpat. Nejúžasnější pasáží téhle skladby je přechod do akustických rovin, kde se zdá být kapela velice silná a osobně doufám, že tudy by se mohla ubírat její tvorba i v budoucnu. Takové pohlazení po duši. Skoro si myslím, že si kapela tak trošku uškodila tím, že něco podobného nevyzkoušela už v momentech předchozích.
No, uteklo to jako voda, myšleno v dobrém. Určitě za to může rozumně volená stopáž jednotlivých tracků i čistá produkce desky. Jak jen tento článek uzavřít? BYFROST nenabízejí vůbec nic nového, neobjevili Ameriku, nicméně někdy jsou chvíle, kdy nic takového nepotřebujete a bohatě vám postačí, že muzika šlape, je dělaná poctivě, nestrojená, uvěřitelná… A pak je jedno, co kapela nacpala do textů, jejichž hlavním záběrem je protentokrát fantasy tématika. Cítím z projevu kapely energii a i určitý potenciál, kteréhož plné využití očekávám s příchodem druhého alba BYFROST. Zatím je „Black Earth“ „jen“ solidním debutem.
K recenzi poskytl: Apollon (Painkiller) Records
